Tento rok byl pro členy Wanagi Oyate jiný. Termín táboření ovlivnila plánovaná expedice za polární kruh. Bylo tedy nutné tábořit jindy a z důvodů neexistence neomezené dovolené i kratší dobu.
Tradiční tábořiště na Volešku bylo obsazené, ale naštěstí nám spřátelení skauti pomohli a půjčili nám své tábořiště v údolí říčky Svárožné (společně s chatkou).
A tak jsme se mohli těšit na hluboké šumavské lesy. A těšení se vyplatilo. Okolo našeho vikingského stanu se vyjma baráčku choulili hvozdy, mrchničky a romantika přírody…
Ostatně, vynecháme-li mrchničkový nálet, jehož svědění jsme pociťovali i po táboření, čekali nás samé dobré aktivity: od pití kafíčka, pójkování a žonglování, po vyrábění postele, hraní her a také trápení Indouškova nosánku, neb jeho ovečky se neustále ztráceli a on je musel nejen vystopovat, ale i nově vyštěkat. A že měl úkoly opravdu těžké. Jedna ovečka se mu schovala dokonce pod podlahu zbořeného stavení.
Táboření zpestřila rodinná návštěva, která pobyla přes noc, užila si indiánských pohádek, večerního ohně a vymýšlení vlastních pravidel pétanque.
Závěr táboření jsme uzavřeli bojovkou ve sklepení a slavnostním sněmem, na kterém byl udělen titul Sagamor a Velký Sachem, z čehož jsme měli velkou radost.
Více najdete v kronice kmene (fotogalerii, odkaz na článek věnující se Indymu)
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.