Medailonky z rozšířeného náčelnictva - Wičanhpi

Jaké je tvé civilní povolání?

Učím na prvním stupni na Petřinách. Teď zrovna páťáky.

 

 

Z jakého kmene pocházíš, jak dlouho jsi v LLM a jak ses tam vlastně dostala?

Pocházím z kmene Tussilago, do kterého jsem se dostala jedné krásné středy 11. září 1988. Jako bezmála desetiletá jsem pořád četla Foglarovky, Setona, Londona a hróóózně jsem toužila zažívat to, co hrdinové těchto knih, společně s báječnými přáteli. Tussilago mívalo vývěsku na tramvajové zastávce, a tak jsem na začátku páté třídy umluvila maminku, aby mě tam vzala. Zůstala jsem třináct let.

Nadchl mě program, pobyt v přírodě, vztahy, které ve kmeni panovaly. Nejprve se kmen "schovával" pod Červeným křížem, pod Klubem českých turistů, po revoluci zažil krátkou epizodu ve skautském středisku Tecumtha, z něhož se po letním táboře v roce 1992 vymanil a odebral se nadobro pod křídla obnovené Ligy. Takže v Lize jsem, pánbůh požehnej, už jedenadvacet let!

A jak to tak počítám, v září uplyne rovný tucet roků od založení našeho dospěláckého kmene Drum bun. 

 

 

Jak dlouho jsi členkou rozšířeného náčelnictva a co tě vedlo k tomu vstoupit tam (případně jak dlouho jsi byla členem náčelnictva)?

Do rozšířeného náčelnictva mě Valná hromada zvolila společně s novou náčelnicí Kamilou, díky tomu, že jsem se chtěla starat a starala o ligový časopis. Bylo jasné, že šéfredaktor by měl s náčelnictvem spolupracovat a mít přístup k informacím.

 

 

Čím se v rámci rozšířeného náčelnictva zabýváš?

Právě vedením ligového časopisu Woodcraft. Nic jiného vlastně nedělám.

 

 

Z čeho, co jsi za dobu působení v rozšířeném náčelnictvu udělala, máš největší radost (nejlepší pocit)?

Trapně se opakuji, ale ze všech čísel, která jsme vydali. Mám radost ze změny formátu, názvu a grafiky. Cítím vděčnost vůči všem, kteří tenhle projekt nenechají padnout a ve svém volném čase píší články, fotografují, kreslí, překládají, po nocích upravují fotky, sázejí, hlídají jazyk při korekturách a vyhledávají Orlí pera. Jsou to skvělí borci! Ráda bych připomněla, že to všichni, až na symbolickou odměnu pro grafika, dělají naprosto zdarma. Přesto mám pocit, že úroveň našeho časopisu je hodně vysoká, fascinuje mě, kolik zajímavých a nosných textů je tak malá organizace schopna dát dohromady.

 

 

Co budeš dělat, pokud nebudeš dále kandidovat? Co se vším tím časem?

Zatím neplánuji, že toho nechám. I když mě pořád trápí, že často vycházíme se zpožděním, baví mě to a mám pocit, že konečně trochu začínám přicházet na to, jak na to.

 

 

Které světlo čtyřnásobného zákona ti je nejbližší?

Raduj se z toho, že žiješ. Jednak mám to štěstí, že jsem přišla na svět s jakýmsi vrozeným genem ke schopnosti se radovat a s vděčným úžasem vnímat svět, druhak cítím, že se na to dnes moc často zapomíná. Prostá radost se u mě snoubí s vděkem za prachobyčejné věci, s nimiž se můžu denně potkávat. Je to moje vyjádření víry, pokory, úcty ke světu, lidem. A seč můžu, snažím se právě tohle předat těm pidilidem, s nimiž prožívám všechny všední dny, a doufám, že z nich něco z té radosti zůstane do dospělákovitosti. V radosti nevedeš války, nejsi sprostý, neubližuješ, nepodrážíš, neničíš, zle nelžeš. V náhledu na radost se moc ztotožňuji s Nevrlého Karpatskými hrami. To, jak tam popisuje, co je radost - uáááá! 

 

 

Co bys byla za zvíře, kdybys byla zvíře?

Kamzík. Je to taková koza rohatá, skotačivá, zvědavá. Je doma přesně v těch horách, který miluju - trocha otrávených bochanů, skály, rozeklaná údolí, modrá se snoubí se zelenou a bílou. Žije v tlupě, ale občas se jde sám projít, baví ho to a nesloží ho to. Vysoké kopce mu patří, je blízko k nebesům a vidí do dálek. V tichu, míru a harmonii, blbosti skryté daleko předaleko pod ním.  

 

Vanilková nebo čokoládová?

Vanilková. Ale klidně politá spóóóstou čokoládové polevy.

 

 

 

        

 

 

     

 

 

 

 

 

Členem rozšířeného náčelnictva je nejen Kateřina Benešová - Wičanhpi, ale i Jiří Macek - Čiksika.