Druhý medailonek - Tokhatamani

Jan Bejček - Tokhatamani

 

 

 

 

Jsi už rok členem náčelnictva pod vedením náčelníka Filipa, jaký z toho máš v tuto chvíli pocit?

Předně mám pocit, že jsme volili dobře. Filip je pozitivní člověk, plný energie a nápadů. Máme oba myslím stejný přístup k životu. Prostý a pokorný. Na Filipovi se mi líbí, že nepodléhá tlaku okolí, starostí a dokáže věci zvládat s nadhledem. Proto si jej vážím. Přes svoje mládí je Filip vyzrálým člověkem a v mnohém inspirující. Pracovat v náčelnictvu vnímám jako velkou poctu a naše setkání, i když řešíme řadu věcí spousty hodin, jsou pro mě radostná. Vždy najdeme čas na diskuze o opravdu důležitých tématech a vždy najdeme sílu i na legrácky a hecy. Těším se na další náčelnické zkoušky, na společná táboření… 

 

 

Jaké je tvé civilní povolání?

Učím na Základní škole v Tuchlovicích. Neptej se mě jak dlouho... už hodně let, asi tak od roku 1995. Vystudoval jsem FTVS tělocvik a zeměpis, ale poslední dobou učím spíš jen tělocvik a informatiku, dělám zástupce ředitele.

 

 

Z jakého kmene pocházíš, jak dlouho jsi v LLM a jak ses tam vlastně dostal?

Pocházím z kmene Jestřábi, který jsem založil před 25 lety. V LLM jsem také tak dlouho, myslím, že od roku 1993. Dostal jsem se tam tak, že po revoluci v roce 1989 jsem se rozhlížel, kam bych převedl pionýrský tábornický oddíl Jestřábi, a zjistil jsem, že byla obnovena Liga lesní moudrosti. Bylo to přesně to, po čem mé srdce prahlo, a tak jsme vstoupili do LLM. Velký podíl na tom měl tehdy Aki, se kterým jsme situaci probírali u mnoha táborových ohňů a který již tehdy byl členem Ligy.

 

 

Čím se v náčelnictvu zabýváš a čím by ses rád zabýval dál?

Jsem ohnivcem ligy. Nemyslel jsem si, že to bude pro mne až tak těžké se s tím srovnat. Cítím velkou odpovědnost a také poctu. Často se ptám,  jestli je to dobře, jestli na to mám... Ale snažím se dělat věci  jak je vnímám. Velkou zkouškou pro mne bylo loňské mezinárodní táboření. Ale vidím to tak, že ohnivcem je každý člověk, který nikdy neustrne ve svém myšlení, který si stále klade otázky, který je naplněn láskou k přírodě a lidem a pro kterého je služba odměnou. Ten, pro kterého se woodcraft stal životní cestou a radostně tuhle stezku přibližuje druhým. Takových lidí je v lize mnoho a jsem rád, že s nimi mohu kráčet po boku. Snažím se pokračovat v tradici ohniveckých setkání a těším se na nadcházející náčelnické zkoušky. Do budoucna mám pár vizí, ale na těch teprve pracuji :-).

 

 

Které světlo čtyřnásobného zákona ti je nejbližší?

Je to těžší otázka, než se zdá. Všechna světla jsou mi blízká. V každém je to, co je pro mne podstatné. No dobře, tak asi první světlo. Mám rád sportovní výzvy, které prověří nejen sílu těla ale i ducha. Mám radost z pohybu, obdivuju všechno živé a krásné. Raduju se ze života a snažím se pomáhat. To je ale třetí světlo. No a čím jsem starší, tím jsem pokornější. Vnímám spojitost všeho. To je druhé světlo. Asi nemusím pokračovat :-).

 

 

Jakou knihu, či film, bys členům LLM doporučil?

Film, který se mi vrací a na který se občas rád podívám je „Strážce snů“ Dreamkeeper. Je to o sice o indiánech, ale je v něm daleko víc. O moudrosti stáří, o kořenech, které bychom měli znát, o pokoře o zrání. Je v něm obsažena moudrost a ještě se dobře pobavíte. A knihu od Anthony Greenbanka SOS. Vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 1971.V podtitulu stojí: “Jak si zachránit kůži, když člověka bez varování něco potrefí“. Jako kluk jsem si v té knize četl a nebudete tomu věřit, ale již mnohokrát mi kůži zachránila. Svými vtipnými a jednoduchými  ilustracemi, které jsem si vybavil, když bylo potřeba.

 

 

Jaké je tvé životní motto/heslo?

„Nejhorší je smrt z vyplašení“ Berte to s nadsázkou. Myslím to tak, že když člověka svírají starosti a povinnosti jako železná panna a místo aby se to zlepšovalo je to stále horší... je nutné si uvědomit, co je opravdu důležité. To, že žiju a dýchám, že mám někoho rád a že se svět nezboří, když něco prošvihnu. 

 

 

Čím  jsi chtěl být, když jsi byl malý?

Asi jsem neměl žádný sen. Babičce jsem říkával, že budu vědec a vynaleznu lék proti stárnutí, aby tady s námi mohla dál být. Ale to byl jen strach ze ztráty blízkého člověka. Ale to jako kosmonautem, nebo pilotem letadla ze mne nedostaneš :-). Jestli v dětství něco takového bylo, tak si to už nepamatuju. V dospívání to byl učitel, nebo psycholog. Tak se stalo a byla to dobrá volba. Jsem za to moc rád.