Hau Kóla - Nevydělaná kůže v týpí Indiánů plání

Na mnoha fotografiích interiérů starých týpí můžeme vidět velice pěkné věci z tzv. nevydělané kůže. V amerických muzeích a v soukromých galeriích jsme viděli mnoho tašek, parfleší a beden ze zlatého období Indiánů plání. Jedny pěkné parfleše jsme v Manitou Gallery v Šajenu koupili jako originál, ale později, když jsme je podrobili zvevrubné prohlídce, při které jsme je odhalili jako mimořádně dobré kopie, zůstaly v Sioux trading post výměnou za dýmky. Můj přítel Napsiča nafotil několik set fotografií nevydělaných brašen a parfleší a udělal si pěknou sbírku dobrých vzorů.

V amerických muzeích jsme rozdělili tyto věci na tři druhy. Na originály, potom zdařilé kopie a méně zdařilé kopie. Nejkrásnější věci byly samozřejmě ty staré, ale mnoho novodobých autorů parfleší se dalo dobrou cestou. První, co nás zarazilo byl samotný materiál, ze kterého byly věci udělány. V několika muzeích jsem dostal možnost si věci pořádně osahat. Právě proto jsem se rozhodl napsat tento článek.

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

obr.1 - umístění krabice na kravské kůži

obr.3 - Mezi kůži a trávu dáme starou plachtu nebo deku, aby kůže nebyla nazelenalá. Tupou stranou sekery tlučeme do kůže až bude bílá!!

obr.4 - detail sešití
obr.5 - Detail svázání. Svazujeme ambulančním uzlem s pojistkou.
hotová krabice lemovaná v rozích červenou nebo modrou látkou (flaušem)

takto vypadá složená parfleš

Napsiča, který postupoval přesně podle návodů, které jsme získali v USA, přivezl na tábor Corralu mnoho věcí z nevydělané kůže a jeho bizoní krabice mě přesvědčily o tom, že postup, který jsme nastudovali je správný. Pustil jsem se do výroby podle něj pod Napsičovým vedením a dosáhli jsme výsledků, že mé kopie se podobají dobrým kopiím vystaveným v muzeu. Než se budeme věnovat barvám – naučíme se dělat nevydělanou kůži.

1. Nejdříve vezmeme kůži z krávy a necháme ji tak dlouho namočenou ve vodě, až se skutečně rozmočí a bude vláčná nejméně dva dny.
2. Připravíme si podle velikosti krávy tolik kolíků, abychom mohli vypnout krávu nejméně dvacet až dvacetpět centimetrů od sebe vzdálených, jeden kolík vedle druhého po celém obvodu krávy. Kolíky jsou podobné těm na týpí, nebojte se dělat silné a dlouhé 50-70 cm, z tvrdého dřeva. Mokrou kůži vypneme tak, že přibíjíme kolík vždy proti sobě z jedné a druhé strany. Kůži napínáme chlupem dolů.
3. Vypnutou kůži, ještě mokrou, umyjeme jádrovým mýdlem a spláchneme mnoha kotlíky vody, aby byl povrch čistý. Napřed ořezáme velké kusy tuku a blan obyčejným nožem, pouze z nejhoršího.
4. Ještě za mokra vezmeme škrabku se zuby viz obr.2 a tou odstraníme kusy tuku a blan. Potom už necháváme krávu schnout. Musíme kůži vyzvednout asi 5 cm od země, aby dobře proschla i zespodu. Běžně se pod krávu vsune tyč od týpí, aby tam mohl vzduch a kůže se povytáhne na kolících.
5. Když je kůže suchá, vytáhneme tyč a kůži sešlápneme, aby přilehla k zemi. Potom vezmeme sekyru a dostáváme se k nejproblematičtějšímu místu opracování kůže – k bělení. Sekeře obrousíme hlavu, aby ta část, kterou zatloukáme hřebíky neměla ostré hrany – protrhli bychom kůži !!! Potom začneme od hřbetu s bělením podle obrázku č.3. Musíme sekerou tlouct do kůže pod úhlem jako je na obrázku. Za chvíli uvidíte, že místa, do kterých tlučete ve správném úhlu perfektně bělají. Když máte natlučenou celou krávu a věřte, že to je hodně práce, vezmete skejpr a celou kůži oškrabte tak, aby byla hebká na omak jako samet a krásně bílá. Při škrábání se vám opět ukážou další tmavší skvrny a ty musíte sekerou opět vybělit.
6. Když máte kůži oškrabanou, obrátíte ji a podložíte dekou a oškrabete chlupy. Musí být podložená proto, abyste si neudělali na vybělené straně zelené čáry od trávy, když ji budete škrabat.
7. Indiáni někdy malovali kůži vypnutou, a proto ji znovu vypnete a namalujete tvary parfleší nebo beden. Potom začnete barvit.

Barvení

1. Indiáni někdy barvili kůži ještě vlhkou, a proto ji znovu polijeme několika kotlíky vody nebo ji před vypnutím znovu namočíte. Malujte na zasychající kůži, kterou barvíte klihovými barvami. Vezmete kusy nastrouhaných kopyt, rohů a odřezků kůže a dlouho vaříte. Pak to, co vznikne smícháte s vodou a hlinkami a rozvaříte. Barva musí být taková, že když ji nanesete na kůži musí vypadat, jako by byla vytištěna a musí být pod ní vidět přirozená struktura kůže. Kdo má vrstvu barvy, pracoval špatně.
2. Většina z vás asi bude pracovat doma, takže vyřízněte z kůže již brašny a krabice a malujte doma u stolu na suchou kůži s klihem koupeným v drogerii a s hlinkami na malování bytů. To smícháte s vodou a vaříte na plotně. Příšerně to páchne, ale výsledek je překvapivý. Nejvíce to vystihuje původní indiánské barvy.
3. Malujete-li na vlhkou kůži můžete si tvar i vzory předkreslit ostrou hranou kosti, aby to bylo původní, a nebo máte-li kůži uschlou ohořelým klacíkem, kterým Indiáni předkreslovali. Pracujete-li doma, nic nezkazíte tužkou, kterou potom vygumujete.
4. Indiáni někdy potírali nabarvené krabice a brašny šťávou kaktusů, ale u barev, které používáme my to není nutné, protože se nerozpouštějí.

obr.6 - Bedny umísťujeme jako parfleše v párech

obr.2

Sešívání

Když máme namalovanou krabici nebo brašnu vyřízneme její přesný tvar a uděláme po okrajích díry šídlem asi jeden a půl cm od sebe. Kdo nechce být stylový, používá průbojník, jde to rychleji. Potom už stačí nastříhat si z pevné jelenice řemínky, ty namočit a na stehně je dlaní pořádně uválet a vytahat, aby byly co nejpevnější. S nimi potom celý výrobek sešijeme. Můžeme šít jako na obr. č.4 nebo svazovat jako na obr. č. 5. Indiáni používali dva způsoby. Lépe drží ten na obr. 4, ale jak se zdá ten svazovaný je starší a původnější. Indiáni často vyztužovali bedny v rozích vrbovými pruty, aby lépe držely, a zvláště u beden, které nebyly z jednoho kusu. Dále pak dávali na okraje výrobků látku (vlněnou) nejčastěji červenou a zelenou, aby bedny dostaly co nejhezčí vzhled. Také se takto chráněná kůže méně trhala v sešití. V příloze vidíte velice zajímavé vzory na brašny a parfleše z knihy Indian Rawhide.

Zdá se, že bedny jsou daleko pozdější výroby než tradiční parfleše, které jsou známé velmi dlouho. Někteří etnolografové tvrdí, že bedny přišly do módy, až když žili Indiáni na pláni v rezervacích a jezdili na povozech. Není pro toto tvrzení však žádný přesvědčivý důkaz, i když bedny starší než z roku 1880 se málokdy vidí a jsou to jen ojedinělé případy. Zato parfleší, medicinových brašen, pouzder na medicíny a čelenek je v muzeích dost.

Bedny se v týpích umísťovaly na místa podle obr. 6. Každá věc musela mít v týpí své místo. Hrozilo-li nebezpečí, museli majitelé sbalit celý svůj majetek a naložit ho na koně během několika minut. Říká se že manželka slavného náčelníka Mnoho úderů uměla zabalit kompletní výstroj s týpým a tyčemi za 15 minut i za méně.

Bedny a parfleše je nutno v týpí skladovat tak, že je máte podloženy a často je větráme. Když navlhnou, často mění tvar, kroutí se a ničí. Nejvíce to však můžeme pozorovat u výrobků, které mají na sobě ještě blanku a vypadají jakoby se skleněnou glazurou. Ve třiceti amerických muzeích jsme neviděli ani jeden takovýto výrobek z nevydělané kůže.

Může vás napadnout, na kterou stranu malovat. Jestli na tu bez chlupů či s chlupy. Viděli jsme bezpočet výrobků a zdá se, že strana bez chlupů byla více preferována, i když se zdá z počátku daleko hrubší. Když se dobře oškrábe, vypadá naopak kvalitněji, protože na ní nejsou vidět žádné černé tečky po zbylých kořenech chlupů.

Až budete sedět ve svém týpí a pozorovat v záři dohasínajícího ohně své výrobky z nevydělané kůže, uvidíte, že všechna dřina, kterou jste do téhle práce vložili, nebyla marná. Věci z korálků jsou sice krásné, ale již poznamenané naší civilizací. Malované indiánské věci z nevydělané kůže mají v sobě tu pravou starou indiánskou atmosféru a spolu s věcmi vyšitými ursoními ostny dávají našim týpím neopakovatelně starý charakter Bizoních dob.

Příloha - Vzory parfleší

Dakota	Dakotská taška
Piegan Blackfoot	Teton dakota
Jižní Šajeni