Je to stará touha přinést si ze zajímavých míst něco na památku. Kousek dřeva, kamínek, šišku, prostě kousek něčeho, co by nám připomínalo krásné chvíle s přáteli. Chvíle, kdy nám bylo víc než dobře, octli jsme se daleko od domova a chtěli bychom si je nějakou maličkostí znovu vyvolat. Mnohý z nás zvolí kámen, tak se nám po letech doma hromadí kameny ze Stonehenge, Wounded Knee, z jeskyně Svatého Františka z Assisi, z Egyptských pyramid, z hradu krále Artuše a Merlinovy jeskyně, z Little Big Hornu nebo prostě z Brd, kde jsme kdysi strávili krásný tábor a chceme si vzít něco na památku.
Jednoho dne už začnou padat z polic a naplní se šuplíky. Vyhodit je nechceme, ale sedá na ně prach. A kameny mají svou magickou moc. Když leží bez ladu a skladu mezi haraburdím, necítí se dobře a energie vyzařovaná z nich slábne. V jednom malém muzeu v Jižní Dakotě jsem objevil pás s medicinovými kameny známého Hunkpapského předáka Sedícího býka. Byly v malých pytlíčcích z různobarevných látek, přivázané na spleteném řemenu ze tří různých řemínků. To přesně jsem chtěl vidět. Potom jsem ještě v různých depozitářích muzeí objevil tyhle pásky s kameny a hned, jak jsem přijel domů, vytahal jsem sbírku všech svých kamenů a udělal jsem si zrovna takový závěs, jaký měli slavní válečníci. Nastříhal jsem kolečka z kůže a barevných látek, vložil do nich kameny a prošil řemínkem. Spletl jsem ze tří řemínků dlouhé lanko a na ně kameny zavěsil. Dolů jsem přidal jelenicový pytlík s tabákem a s kamenem, který mám nejraději – z posvátné hory Bear Butte v Jižní Dakotě.
Na táboře jsem jenom v mokasínech a bederní roušce obtancoval několikrát taneční kruh a v záři dohasínajícího ohně vzpomínal na všechna ta místa, kde jsem nechal kus svého srdce.
Teď vozím na všechny větší tábory tenhle závěs s sebou a když držím večer před spaním jednotlivé kameny a vzpomínám, vybaví se mi všichni přátelé a všechna místa. Věřte, stojí to za to.
Hodně štěstí s vašimi kameny vám přeje