Hau Kóla - Legíny

Hau kóla!

V jedné známé knize o Indiánech daruje běloch Indiánovi nádherné pruhované vlněné kalhoty. Indián dojat jeho velkodušností, okamžitě vezme nůž a uřízne jim nohavice. Těmi provlékne řemínky a přiváže si je k pásku. A legginy jsou hotové. Běloch zděšen zničením kalhot rezignuje. Nedokáže pochopit Indiánovu touhu po volnosti. Kalhoty, to je něco jako vězení. Vzpomeňte si jen na Robinsonova Pátka, jaké s nimi měl potíže. Sioux se od něj moc neliší..

V této Hau Kóle vás seznámím s další nezbytnou věcí - Indiánskými kamašemi, tzv. legginami. Zrovna tak, jako na našem kontinentě, i v Americe se oblečení vyvíjelo.Od prvních dosti hrubých a primitivních výrobků, které člověka jen tak tak ochránily před mrazem a nepohodlím či obtížným hmyzem, přes praktické využití a zpracování kůže, až po obřadní obleky, nádherně zdobené, které se používaly pouze ke slavnostním příležitostem.

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)
obr.1
Nejběžnější typ kožených legin.
obr.2
Legíny z vlněné látky olemované tkalounem nebo látkou jiné barvy.
obr.3
Tzv. "vraní"typ legín. Lichoběžník z dolní části je z červeného flanelu nebo vlněné látky a je obšitý bílými korálky.
obr.4
Legíny vyrobené z pruhované látky.
obr.5
Látkové legíny ozdobené pásy (viz. deatil u vzorů).
obr.6
Kožené legíny (typ "Sioux") ozdobené korálkovými pásy.
obr.7
Kožené legíny (typ "Sioux") ozdobené korálkovými pásy.
obr.8
Kožené legíny - starší typ zdobený pásy a rozetami z ostnů urzona

U leggin je vývoj zcela jasně viditelný. Podle jednotlivých exemplářů z muzejí můžeme určit nejen kmen, ale i pravděpodobné stáří výrobku. Za starých časů se vyráběly kožené kamaše starého střihu tak, že se využívala úplně celá plocha jelena či srny (obr. č. 1). V těchto dobách, kdy ještě nebyly korálky dovážené z Čech a Itálie, se používaly ke zdobení ostny z ursona. Jedny takto ozdobené legginy můžete vidět na obr. č.8. Další zdobení se provádělo svazečky žíní nabo skalpů a malováním. Tak vznikly nádherné kamaše, nad kterými se ještě dnes v muzejích tají dech.

V této Hau kole vám dám k výběru několik ozdobných pásů, podle kterých můžete začít vyšívat. Pásy se vyšívají na zvláštním kusu kůže, který se teprve po dokončení našije ne legginy. Kůže, na kterou vyšijete pásy musí být tak akorát – ani ne tvrdé, aby se nekrabatila, ani ne příliš měkká, aby se nedeformovala nebo nevytahovala. Opatrně z kůže vystřihněte pás tak, aby byl dost dlouhý. Na tento pás narýsujete řady, podle kterých budete vyšívat. Potom již jen dokreslíte vzor. Tyto dlouhé a úzké pásy, většinou na pět až sedm řad jsou velmi dekorativní.

V pozdější době, po prvním styku s bělochy, se začínal měnit tvar i materiál. V mezidobí se používal střih více připomínající moderní kalhoty s plácačkami a později se používala dekovina, vlněná látka a k výzdobě korálky, mince, plíšky a stuhy – obr. č. 2 a 3. Legginy na obr. 3 jsou velmi dekorativní a v mnohém směru se vyrovnají starému typu zdobenému ursoními ostny.

Na obr. č. 4 vidíte střih na legginy z pruhované deky, kterou si může sehnat snad opravdu každý. Materiál je celkem levný a legginy vypadají indiánsky. Takové deky se ještě dnes používají v některých nemocnicích. Nastřiženou nohavici přeložíte a sešijete buď pevnou nití, nebo koženými řemínky v několika bodech – ani hustě, ani moc od sebe, aby na vás netáhlo. Celé legginy můžete obroubit tkalounem ve vkusné barvě – žlutým, bílým, zeleným a výsledný efekt se dostaví. Kdo se chce pustit do složitějších leggin, může si vybrat mezi třemi základními druhy. Starý typ z kůže přiléhající na nohu či novější typ kožených nebo látkových leggin s plachtičkou. Ty se ještě při zdobení dělí na dva podtypy. Buď s pásem po straně, jak to používaly např. kmeny Sioux a Šajen, nebo Vraní typ zdobený na holeni, jaký používali i třeba Indiáni kmene Blackfoot.

Chcete-li si ušetřit trochu práce a dosáhnout velkého efektu pouze s látkou, udělejte si typ, který používaly Vrány. Konec nohavice pošijte červenou, zelenou nebo modrou látkou (ne plácačku, pouze těsně k ní) a potom vyšijte dva nebo tři pruhy odshora dolů, vepředu i vzadu a celé dílko olemujete po obvodu znovu korálky. Výsledek je velmi efektní a u prérijních Indiánů velmi oblíbený. Pro ty mladší z vás, kteří chcete dělat parádu a jste trochu trpěliví, se tak nabízí bezvadná možnost.

Legginy se upevňují koženou tkanicí nebo poutkem, které je našité k leggině. Společně s mokasinami a bederní rouškou tvoří základní komplet oblečení pro vaše bydlení v týpí. Máte-li kůži a nechcete-li dlouho vyšívat, můžete legginy ozdobit jednoduchou lemovkou z korálků, jakou můžete vidět na obr. č. 1, a třásněmi, žíněmi, či lidskými vlasy, které se dají sehnat u kadeřníka. Nestříhejte ale spolužačky proti jejich vůli a kůň při stříhání ocasu zezadu kope (poznatek autora). Lemovka bývá zpravidla dělaná většími korálky v modré a bílé barvě. V takovém případě se spíše nepoužívá vzorů a jede se základní barva od shora a až dolů. Je dobré, jako i v jiných věcech, nespoléhat se na inspiraci, ale chcete-li mít výrobek indiánský, pracovat podle návodu!

Správně ušité a zhotovené legginy by měly být pohodlné, neměly by vás tlačit a řezat, plést se vám pod nohy apod. Je jasné, že s legginama vyšívanýma korálkama neděláme dřevo a nechytáme pstruhy v potoce. I Indiáni rozlišovali oděv na pracovní a slavnostní. Délka a šířka kamaše se dá poměřit velmi snadno na noze. Pokud ještě rostete, nemá příliš cenu dělat velké ozdobné výšivky , např. u leggin a mokasinů, protože ty budete muset někdy už za velmi krátkou dobu měnit.

Co se týče třásní někdy méně znamená více. Kdo je přesvědčený z romanticky laděných westernů a indiánek, že Indián byl samá třáseň, byl by asi zklamán. Byl to samozřejmě jeden z možných způsobů zdobení, ale třásně vypadaly poněkud jinak, než jak nám ukazují ve filmech made in DDR. Na mnoha starých obrazech můžete vidět třásně tak dlouhé, že je Indiáni táhnou na legginách daleko za sebou. To však byly obřadní obleky používané na speciální tance nebo obřady jednotlivých prérijních společností. V praxi byste poznali brzo sami, že se v nich nedá chodit, natož v nich něco dělat.

Druhá věc, z níž musíme vycházet, je, že Indiáni byli kočovníci a většinu života strávili v sedle. Leginy byly rovněž maximálně uzpůsobeny pro tento druh pobytu na prériích. Ve volném prostoru, navíc na koni, kdy všechno vlálo ve větru, vypadaly ozdoby ze skalpů a třásní nebo hranostajích kožek velmi dekorativně. Hůře to už vypadá, proběhneme-li v nich trním při některé z našich oblíbených her. U nás v kmeni používáme pro běžnou práci vlněné legginy z dek a na slavnosti a sněmy ponejvíce kožené a korálkovou aplikací. Vzory, které vám zde předkládám, jsou ověřené a pocházejí z katalogů předních amerických muzejí. Můžete si být jisti, že zvolíte-li námět a vzor podle přiložených obrázků a budete-li pečliví, stanete se majitelem velmi vzácné věci v Evropě a nakonec i v Americe, která pomůže vašemu táboření dodat onen krásný pocit malebnosti a exkluzivnosti. Pocit , který dnes v onom přemaskáčovaném tábornictví tak těžko hledáme.

středně modrá

tmavě modrá

světle zelená

červená

žlutá

oranžová

bílá

kovová-bronz

směr vedení niti

Na závěr této kapitoly si řekneme ještě něco o materiálech. Máme to štěstí, že Čechy jsou krajem korálků a že některé naše fabriky pracují na strojích, které se v přádelnictví používaly před sto lety, takže výsledný efekt je podobný. V našich prodejnách, nejvíce partiovkách, se dají koupit nejvíce modré, červené a zelené látky – vlněné – za pár korun, pro něž si jezdí k nám i cizinci, kteří dělají toto hobby i v západních zemích. Nezapomínejte však na pravidlo, že nikdy nenahrazujeme kůži látkou podobné barvy. Kůži z ní stejně neuděláme, a proto je vhodné zvolit jinak barevnou látku a také střih odpovídající výrobkům, které Indiáni z látek dělali. Nikdy se proto nepouštíme do leggin starého typu z látky a nenašíváme na ně třásně z látky nebo takové, které se používají k záclonám. Držme se materiálu, střihu a tvaru tak, jak to má být. Nedávno jsem slyšel z úst jednoho junáckého činovníka, že nejde o to, jak je to dokonale provedené, ale o tu romantiku a co to dětem dá! S tím zásadně nemohu souhladit. Vychováme-li ve woodcrafterské lize malebností k estetice, musíme pracovat pečlivě a spolehlivě podle ověřených zdrojů, aby tento cit v nich sílil a abychom se dopracovali k určité formě umělecko-estetického cítění. To je také jedna z cest, o kterou se snažíme. I obyčejné legginy jsou kamínkem do mozaiky, z které se nám jistě podaří složit krásný obraz člověka s modrou oblohou v pozadí, s myslící rukou a vidoucíma očima.