CO ZPOČÁTKU NA SEBE ?
To je zpočátku nejpalčivější otázka party kluků nebo děvčat, oddílů i samotářů, jak si udělat něco na sebe, abych vypadal jako Indián. Většinou sáhnou po něčem levném, rychlém a výsledkem je plátěná košile s namalovanými pásy á la Vinetou, kalhoty, čelenka z husích per a někdo i něco stvoří podle Knihy lesní moudrosti mokasíny. Jistě, někdy to na dokreslení romantiky na táboře nebo v partě stačí. Ale tomu, kdo se chce Indiánům a jejich moudrosti (indiancraft) věnovat více, přibude jenom více práce, když to potom vše zahodí a začne předělávat. Jeden z hlavních problémů je ten, že ne všichni Indiáni nosili stejné věci. Něco jiného nosilo dítě, něco jiného chlapec, dívka, bojovník, žena, náčelník, jiné obleky byly na lov, na cestování, na sněm, na tanec, pro domácí život, a v tom všem je třeba udělat si pořádek. Mnoho vedoucích oddílů a kmenů tvrdí „s dětmi to jinak nejde“, a tak místo toho, aby skutečně šetřili s penězi rodičů dětí, zkazí se plno barvy, látek a hodiny práce vyjdou nanic, protože takhle se k estetice nikdy nikdo nevychová. Důležité pravidlo je – chci-li něco učit, musím to sám znát.
obr.1
obr.2
obr.3
Pásek – Někteří lidé tvrdí, že Indiáni svůj pásek nesundavali ani při vstupu do potní chýše. Budeme pracovat s materiály, které Indiáni měli. Tudíž použijeme dostatečně dlouhý kus jelenice, který nám obepne bedra. Nejjednodužší způsob je jelenicová tkanice, silná tak, aby nepraskla zavázaná na obyčejnou kličku. Vhodný je i starý vojenský pásek zbavený přezky a svázaný vepředu rovněž jelenicovou tkanicí provlečenou dírkami v konci pásku. Můžete použít i část koňského postroje, který působí originálním dojmem a Indiáni to rovněž tak dělali. Pásek lze i vyšít pěkným vzorem korálky, nebo ozdobit cvočky tak, jak to vidíte na obrázku číslo 1,2. Takový pásek vyžaduje už určitou dávku trpělivosti. Do tvrdé kůže předpichujeme šídlem dírky a na nebo na pevnou nit navlékáme korálky, které pak přišíváme. Celý pásek pak podšijeme látkou (kaliko, flauš), aby nedřel. Kůže musí být dostatečně tvrdá, aby se výšivka neohýbala.
Obr.1 a 2
Oba tyto překrásně zdobené pásky jsou výtvorem Vraních Indiánů (Crow) žijících v jižní Montaně (USA). Jazykově patří do rodiny Siu. Pravděpodobně se oddělili od Hidatsů na přelomu 18. A 19.století. Původně pocházejí z povodí řeky Missouri. Během migrace na západ se z nich stali typičtí prérijní Indiáni. Dělili se na dvě horské a jednu říční skupinu. Základem jejich společnosti byla lovecká tlupa (skupina příbuzných). Byli velice bojovní a v neustálém nepřátelství se sousedními kmeny, především se Siouxy. Jejich práce na poli designu patří mezi to nejlepší, co lze na pláních nalézt. Steh, který používali při vyšívání se liší od siouxského (líný steh) tím, že je plošný. Vyšívali nikoli po řádcích, ale celou plochou nepřerušeně. Tyto pásky jsou zdobeny kombinovanou technikou – výšivkou na tvrdé kůži (starém vojenském opasku) a mosaznými cvočky (tzv. pecky).
Obr. 3
Zde vidíte rozkreslenou část pásku. Motiv se opakuje po celé jeho délce. Pozor musíte dávat na nestejný směr vyšívání, který je uprostřed pásu jiný, než při obou lemovkách. Přerušovaná čára naznačuje směr, kterým se vyšívá. Nit musí být pevná, pásek bude namáhán a korálky by se lehce vypáraly. Celý pásek je podšitý flaušem. Část, který se přehýbá přes opasek, jako u obrázku 2 není podšitá a je pobitá cvočky. Šipky naznačují směr vyšívání. Křivá čára naznačuje, že pásek pokračuje dál. Je asi 5 cm široký. Při vyšívání do tlusté kůže si předpichujeme šídlem.
Obr. 4
Pásek vyrobený na severních pláních. Zde není užito kombinované techniky, ale pásek je vyšitý celý. Rovněž přezka je nahrazena jelenicovým řemínkem.
Bederní rouška – Nejlépe nám poslouží kus jelenice, dostatečně dlouhý a tak široký, abyste nevypadali jako nazí. Končit by měl u kolen nebo mírně pod nimi. Může být ze dvou kusů uprostřed sešitých. Nemáme-li kůži, postačí flauš nebo vlněná látka. Nejlépe modrá, červená nebo zelená. Kdo chce mit bederku jako Indiáni, koupí si látku bílou obarví ji a konce nechá bílé. Asi jeden a půl cm. To bylo u Indiánů velmi oblíbené. Dělá se to tak, že při barvení se zašije okraj do igelitu. Nebo můžete obšít bederku lemovkou ve vhodné barvě. K modré třeba bílou, k červené žlutou. Stehy však musí být velmi jemné, hustě vedle sebe, tak se pozná indiánská práce. Bederní roušku protáhneme mezi nohama, spustíme přes pásek a jsme hotovi.
bederní rouška z jelenice |
bederní rouška z látky |
Na závěr vám poradím. Zapomeňte na vyšívané čelenkové pásky, různá roucha a podobné věcičky. Indiáni je většinou nenosili a nepochopili by vůbec, co to na sobě máte. Udělali jste si bederní roušku, pásek a mokasíny. Výborně! Příště si pořiďte leginy. Košili mít zatím nemusíte. Přehoďte přes sebe starou, nejlépe vlněnou deku. Každý Indián, který by vás potkal dřív i dnes, by pochopil, co to máte na sobě za úbor a řekl by HAU KÓLA! - Ahoj příteli !