Hau Kóla - Eskymácká lampa, jako nouzové osvětlení

Opravdové eskymácké lampy zvané koolik, jsou z kamene. Nejčastěji asi z mastku a podobné také používali naši předkové z jeskyní, kde se nalezlo množství kamenných lamp z vápence a pískovce. Lampičky mají různé tvary misek se šikmými stěnami a někdy i s držadly. Pro ty, kteří z různých důvodů nechtějí vyklepávat misku do měkkého kamene kamenem tvrdším, jak se to dříve vskutku dělalo, mám jednoduché řešení.

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)

Eskymácký "koolik"

lampička z hlemýždí ulity

svíčka z kůry

Důležité je udržet knot nad hladinou hořlaviny, která tímto knotem vzlíná. Jak to jednoduše udělat i v podmínkách velmi primitivních? Předpokládejme, že máme po ruce nějakou misku. Například víčko od ešusu, talíř, poklici od automobilového kola, možnosti jsou různé. V nouzi mimo civilizaci poslouží třeba prázdná škeble nebo ulita hlemýždě. Tyto všechny předměty když se správně nakloní a naplní vhodným množstvím hořlaviny s knotem, poslouží jako nouzová lampička. Důležité je, aby některá ze stěn této primitivní nádoby tvořila nakloněnou rovinu, na které leží knot, nahoře hořící a dole spočívající v palivu, které vzlíná vzhůru k plameni. Vyhneme se tak řešení různého podpírání či zavěšování hořícího knotu aby se neutopil v hořlavině.

Jak to dělám třeba s miskou od ešusu? Položím jej dnem dolů a z jedné strany podložím kamenem vhodné velikosti a tvaru. Dno ešusu teď tvoří onu důležitou nakloněnou rovinu, na které bude spočívat knot. Hladina hořlaviny nesmí přirozeně být příliš vysoko aby neutopila plamínek. Při dolňování paliva postupujte proto opatrně, nechcete li znovu zapalovat . Při tom se ochladí palivo a plamínek dočasně trochu poklesne. Podle potřeby a možností lze z jedné lampičky vyčnívat knotů více a lampičku tak lze použít i na velmi primitivní vaření .Jeden můj pokus, který však doufám neodradí další vynálezce má tyto výsledky. Litr vody jsem uvedl do varu na čtyřech knotech za čtyřicet minut. K pálení byl použit slunečnicový olej. Jako eskymácká nevěsta bych tedy asi neuspěl ale začátky jsou vždy těžké.

Další technické detaily k lampičkám. Knot vyrábím z nějakého rostlinného materiálu jako třeba kus bavlněného obvazu, trička, rozcupované lipové lýko nebo jiný provázek z rostlinného materiálu. Pramen dlouhý asi 10 cm zkroutím a přeložením vytvořím stočený provázek asi poloviční délky. Knot se celý nasytí ponořením do paliva a položí na nakloněnou rovinu aby jedním koncem spočíval na nejnižším bodě nádobky a druhým vyčníval dostatečně vysoko nad hladinu paliva. Lze použít i chmýří z květu orobince, a jistě i chmýří z květů dalších rostlin např. topol, bodláky a rákosí, ty jsem ale zatím neměl čas vyzkoušet. Chmýří orobince však mohu zaručit vlastní zkušeností. Přirozeně z chmýří nebudem plést provázek ale vytvoříme jen jakýsi podlouhlý kopeček, který se nasytí dostupným palivem. Jako knot jsem používal i jistý druh lišejníku, bohužel neznám jeho jméno. Vyzkoušejte si svůj systém a předávejte své zkušenosti dál.

Nemám zkušenosti s knoty z vlny, která je živočišného původu, předpokládám však, že asi nebudou sloužit dobře, protože se seškvaří. Určitě nepoužívejte knoty z umělých vláken neboť roztaveným plastikem žádné palivo vzlínat nebude.

Jako palivo používám oleje, sádlo a i nevyškvařené sádlo, kdy jsem si ve svých ekymáckých hrátkách imitoval tulení tuk. Další živočišné i rostlinné tuky budou jistě také fungovat. Nezkoušel jsem petrolej, naftu a benzín a ani to nedoporučuji. Mé zkušenosti mě k tomu opravňují.

Velmi výhodné jsou jedlé tuky, které se dají použít jak v kuchyni tak ke svícení. Pak je nutno v době nouze uvažovat, jestli je raději sníst a přežít, nebo jestli si posvítíme, či uvaříme.

Různá paliva mají různou výhřevnost a bod vzplanutí. Podle toho musíte přizpůsobit provoz lampičky jako je zažehnutí či doplňování paliva a časem přijdete asi na svůj vlastní systém. Chce to trochu trpělivosti, zejména než knot vzplane. Materiál knotu a druh paliva také ovlivňuje vzlínavost a podle toho bude plamínek na vašem knotu různě dlouhý. S tím souvisí i množství světla či tepla. Snížení plamene lze dosáhnout zvýšením hladiny paliva nebo ponořením knotu níže, Více světla a tepla však na jednom knotu nedocílíme. I když uděláte delší knot a vytáhnete jej vzhůru, plamen vyčerpá palivo a sám si stanoví výšku podle toho, jak bude palivo vzlínat.Lze ale přidat více knotů. Pokud je budete přidávat za provozu, dejte pozor na spáleniny. Také dávejte pozor na rozlití paliva a nebezpečí požáru. Nenechávejte lampičky bez dozoru a nepoužívejte je v hořlavém prostředí. Ať nám oheň jenom slouží.

Jako přídavek čili nášup přidám návod, kterak z březové kůry svíčku či pochodeň udělati. Dále budu mluvit jen o pochodni. Vytvoř svitek z březové kůry do tvaru trubičky a svaž jej lýkem nebo něčím jiným několikrát kolem po délce. Pokaždé když se na obvodu setkají prameny lýka udělej pevný uzel. Lze také trubičku svázat několika kratšími provázky na několika místech. Po délce válečku bude tedy několik uzlů, které brání rozpadu svitku při postupném odhořívání. Vnitřek válečku zůstane prázdný a nesmí být ucpaný například tím, že jej postavíme do svícnu nebo navlékneme na konec tyče. Správná funkce pochodně závisí na komínovém efektu svitku kůry, který se zhorší i částečným uzavřením průtoku vzduchu. Zkuste to nakrátko dlaní, plamének ihned klesne a pochodeň zakrátko pohasne. Stejně tak i její velké naklonění zhorší komínový efekt, který závisí na rozdílné hmotnosti spalin a přisávaného vzduchu do oblasti hoření.

Protože jsem byl dotázán na různé detaily k výrobě pochodně, donutil jsem se k drobnému pokusu, jehož výsledky následují.

Výsledky pokusu s pochodní různých rozměrů.

Pochodně z březové kůry jsem vyrobil celkem tři, všechny dlouhé 30 cm o vnějším průměru 3 - 3,5 cm. Pochodeň č.1 měla 3 závity (t.j. třikrát ovinuto smotkem kůry),vnitřní průměr 1,5 cm, pochodeň č.2 dva závity a vnitřní průměr 2 cm, pochodeň č.3 jeden závit (a asi 1 cm přes sebe t.j. prakticky jeden závit) a vnitřní průměr 2,5 cm.

Všechny byly upevněny ve svislé poloze ,tak aby vnitřní průměr byl zcela volně přístupný proudu vzduchu. Vzájemná vzdálenost mezi pochodněmi byla asi 15 cm. Pokus probíhal za slunečného počasí a při mírném větru, který mi asi třikrát sfouknul plamen na pochodních č. 1 a č. 2 když byl plamen vysoký jen asi 5 cm. Tyto pochodně by se tedy hodily spíše tam, kde nehrozí sfouknutí (jeskyně ap.) nebo mít připraveno její znovu zapálení, třeba druhou hořící pochodní. V průběhu hoření u pochodní s více závity než jedním je třeba při poklesu plamene občas seškrábnout shořelé zbytky nějakým vhodným předmětem, třeba dřívkem, nebo kamenem. Plamen pochodně č.3 dosahoval délky až asi 20 cm, pochodeň však vydržela nejméně. Číslo 1 a 2 hořely plamenem vysokým asi 5 až 10 cm.

Pochodně jsem zapálil v průběhu cca 10 sekund, to jest téměř současně. Poté jsem měřil čas a udržoval plamen seškrabáváním ohořelých zbytků aby pochodně neuhasly.

Hodnoty uvedené v tabulce značí, kolik centimetrů pochodně zbývalo v té které minutě hoření.

Po hodině pokusu mi tedy zbývalo ještě více než 12 cm pochodně č.1 a musel jsem pokus ukončit z důvodu toho, že jsem se musel jít zabývat vážnějšími věcmi. Další pochodně jsem musel uhasit dříve, když byl již konec tak krátký, že se nedal udržet v ruce. V průběhu hoření docházelo k drobným nepravidelnostem, jak už to u přírodního materiálu bývá. Přesto si však myslím, že jako orientace při výrobě těchto pochodní, předcházející tabulka poslouží.

Chcete-li více světla i za cenu častého zapalování další pochodně, vyrobte si tuto s jedním závitem.Pokud budete potřebovat delší hoření, s menším plamenem, který bude třeba občas udržovat odstraněním odhořelých zbytků, vyrobte si pochodeň s více závity. Bylo by dobré ještě vyzkoušet, má-li vliv na průběh hoření vnitřní průměr pochodně. Mohl by ovlivnit množství přitékajícího vzduchu.

Už v tom máte jasno? Jestli ne, tak si vyrobte a zapalte březovou svíčku.

Jakékoli připomínky a zkušenosti přijímám na adrese oldboy@centrum.cz