Hau Kóla - Zubřík

Jak šel Zubřík do světa

(((6107 zn.)))

Bylo – nebylo, kdysi se v jednom malém oddílu narodil stan jménem Zubřík. Rychle rostl a brzy už stál na svých dvou dřevěných nohách a rozhlížel se po světě. Když dorostl výšky kolem 3 m, usoudil, že to stačí a s rozrůstáním přestal. Od té doby běhá po světě a dělá radost všem dobrým táborníkům.

Každý woodcrafter by měl být dobrým táborníkem, a proto bych vás rád se Zubříkem osobně seznámil, abyste věděli o koho jde, až se jednou na pláních potkáte. Zubřík je stan pro přírodní táboření, který byl poprvé postaven v roce 1988 v oddíle Mamuti. Je ze čtyř stejných celt, má oválný desetiboký půdorys 5,3 x 3,5 m a dvě nosné tyče dlouhé 3,3 m. Může v něm hořet oheň a tábořit čtyři lidé na delší dobu, na jednu noc až kolem osmi i s ohněm. Nejde ani tak o alternativu k týpí, protože komfort táboření kolem ohně není v Zubříku takový jako v týpku. Spíš se jedná o stan, který dovoluje putovat krajinou, tábořit pokaždé jinde a přitom vždy mít otevřený oheň. Výhodou je, že každý unese v pohodě svou celtu (2,5 kg) a čtyři lidi (kdykoliv a kdekoliv se sejdou) sestaví celý stan. Určitou logistiku vyžaduje pouze domluva, aby čtveřice měla jeden vrchlík. Na druhou stranu se Zubřík nelekne ani třítýdenního táboření na jednom místě (nejspíš vydrží i déle, ale to jsem nikdy nezkoušel).

Stan stojí na dvou svislých tyčích svázaných příčnou tyčí. Svislé tyče jsou vysoké asi 330 cm, od sebe jsou vzdálené 90 cm, což vymezuje příčná tyč dlouhá asi 150 cm, uvázaná ve výšce 280 cm. Přes ni je přehozen vrchlík. Ve svislých tyčích je zářez pro uvázání plachty ve výši 260 cm. Je potřeba 18 kolíků na stan a 4 na vrchlík.

Připravíme si dvě nosné tyče a svážeme je s příčnou tyčí podle uvedených rozměrů (svislé tyče mohou být i delší, jen by neměly být moc těžké, aby je plachta udržela. Pak sepneme dvě a dvě celty k sobě a přivážeme je k tyčím do zářezu co nejpevněji, aby plachty neklouzaly dolů (toto je důležitý moment, špatně přivázaná plachta klouže po tyči a stan se musí postavit znova). Jako poslední přes spojovací tyč přehodíme vrchlík (někteří táborníci vrchlík ke spojovací tyči přivazovali, ale není to nutné). Pak nastává důležitá fáze, kdy vztyčíme konstrukci (je třeba ji po dobu kolíkování držet) a zakolíkujeme plachty nejprve v podélné ose. Při odchýlení kolíků od podélné osy nebude mít Zubřík vchody vpředu a vzadu stejně široké, což někdy vadí, jindy je to záměr. Pokračujeme čtyřmi vchodovými kolíky (spodní okraj má celkem pět kolíků, vchodový je čtvrtý od podélné osy). Po celou dobu je nutné hlídat, aby stan stál rovně.

V této chvíli stan již stojí. samostatně. Zakolíkujeme vrchlík a definitivně tak ukotvíme stan. Zbylými kolíky vypneme 2. a 3. poutko od podélné osy a také poslední páté, které uzavře vchod. Celty se u vchodu překrývají, většinou jsou tu potřeba samostatné kolíky. Kolíky u vchodové strany upevníme tak, aby celta šla jednoduše odepnout.

Celý stan lze regulovat vyšším a nižším uvázáním celt v rozmezí až plus mínus deset cm (250 až 270 cm), což má různé výhody a naopak nevýhody. Čím výš, tím jsou vchodové otvory menší a stan užší, čím níž, tím jsou otvory větší a více místa ve stanu. V každém případě je však v první fázi přípravy třeba dbát na pečlivé ovázání plachty šňůrou k svislé tyči (šňůra vede přes plachtu) a na dobrý zářez v nosné tyči, jinak ve větru vazba povolí a stan se složí.

Uvedené rozměry platí pro stanovou celtu v základně širokou 380 cm a na výšku 294 cm. Celty jsou potřebné čtyři totožné. Zubříky šilo (a šije) na zakázku několik firem a z iniciativy jedné z nich vznikl i model, který měl jen dvě celty – nešly rozpojit. Pak měly celty uvedený rozměr, když byly přeložené na polovinu. Tak se zjednodušila výroba, ale ztratila se původní idea, že každý bude mít jednu svoji celtu a čtyři kamarádi z nich vždy postaví stan. Šije se z běžné stanovky a jedna celta váží asi 2,5 kg, takže se opravdu dá nosit v batohu.

Ohniště je v Zubříku umístěno uprostřed mezi nosnými tyčemi. Oheň hoří bez problémů i v mírném větru, ale jakmile je vítr silnější nebo má poryvy, musíme vrchlík nastavit tak, aby návětrná strana zůstala zakrytá a na závětrné odcházel kouř. Toho se dosáhne manipulací s upínacími šňůrami vrchlíku. Při větším poryvech se Zubřík zakouří, v tom je oproti týpí přece jen zranitelnější. Ohniště je vhodné posunout od středu blíž směrem ke vchodu. Vzhledem k tomu, že je Zubřík souměrný, může být vchod z obou stran, ale šikovnější je zvolit si pro vchod závětrnou stranu.

Pro dobrého táborníka je Zubřík laskavým společníkem, déšť ani mírný vítr mu nevadí a jen při silnějším větru se prostor uvnitř naplní občas kouřem. Pak je samozřejmě idylka pryč a každý lapá po dechu. Něco za něco. Výhodou je naproti tomu variabilita stanu, rychlá stavba a malá náročnost na stavební materiál. Tábořil jsem v Zubříku mnoho týdnů, stan si získal moji důvěru a přežili jsme spolu v pohodě i hodně náročné okamžiky.

Zubřík vznikl jako stan pro táboření ve stylu pravěku. Vzdálenými předchůdci mu byly kožené stany pravěkých lidí ze starší doby kamenné, jejichž půdorysy našli archeologové například na Ostravsku. Název Zubřík jsme vymysleli o něco později, kdy na táboře na řece Trnávce se v podvečer utišil vítr a dým z mnoha stanů v kruhu na louce stoupal kolem vrchlíků vzhůru vždy ve dvou sloupech. Zevnitř osvětlené stany připomínaly tiché tvory, nad nimiž se vznášely dva kouřové rohy a opravdu se vzdáleně podobaly pasoucím se zubrům nebo bizonům.

Zubříků dnes běhá po českých luzích a hájích několik desítek, možná i stovek. Netuším. V každém případě čas od času dostanu zprávu, že tam a tam byl viděn Zubřík a že se mu vede dobře. Vždycky mě to potěší a kdybyste mi někdy chtěli udělat radost, pošlete fotku nebo mail. Však jsme se s kamarádem Pepou Přechem něco našpekulovali, než se nám podařilo Zubříka vypiplat od prvních krůčků na papíře a z papírových modelů až po dopělého Zubříka, který poskytne přístřeší a bezpečí. Zkrátka bylo – nebylo, jednoho dne, kde se vzal, tu se vzal, na světě byl Zubřík, původní český stan pro přírodní táboření. Je dospělý a právě slaví 24. narozeniny.

Září 2012

Jak vznikl Zubřík

Na podzim roku 1988 jsme s odrostlými členy oddílu Mamuti založili Neolit klub, volné sdružení pro experimentální archeologii a pobyt v přírodě. Chtěli jsme společně blíž poznat přírodu a porozumět životu pravěkého člověka. Hledali jsme způsob, jak spojit experimentální archeologii a pobyt v přírodě. Jedním z předpokladů bylo jednoduché a praktické obydlí a v roce 1980 se proto zrodil stan Zubřík. Skládá se ze čtyř celt a vrchlíku, může v něm hořet otevřený oheň a je konstruovaný, aby pojmul až čtyři lidi na delší táboření. Vlastní stan je 2,5 m vysoký a kostru tvoří dvě svislé tyče spojené krátkou vodorovnou tyčí, přes kterou je napnut vrchlík. Desetiboký půdorys připomíná ovál dlouhý 5 m a široký 3,5 m. Zubřík vychází ze snahy o stanové obydlí snadno a rychle postavitelné, s malým počtem potřebných tyčí a se záměnnými celtami. V současné době se Zubřík začíná rozšiřovat i mimo okruh našich příznivců a tato malá informace vznikla pro všechny zájemce o nový stan. Pokusili jsme se shromáždit dosavadní zkušenosti a rádi se s vámi o ně podělíme.

Šití a střih

Materiál

Prvním úkolem příprav na šití Zubříma je zajištění potřebného materiálu. Pro celý stan, tedy čtyři celty a vrchlík, potřebujeme:

24 m stanovky šíře 140 cm nebo 32 m stanovky šíře 100 cm;
4 x 30 ks olivek na celty + 4 ks na vrchlík
4 x 4 m šňůry na poutka k olivkám (osvědčila se obyčejná tkanička do bot);
4 x 11 m rypsové stuhy šíře 3 cm pod olivky a spodní okraj celty (případně stejně pevný materiál);
Kůži na upevnění kotvících šňůr (lze použít i kovová nýtovací plachtová oka).

Popsaný postup šití je současně nakreslen i na velkém střihu s odpovídajícím označením. Popis je pokusem zpřístupnit šití i méně zkušeným kutilům. Proto se omlouváme za místy až příliš podrobné vysvětlení.

Látka

Použili jsme běžnou stanovku Terka, která má šíři 140 cm a je dostatečně pevná. Lze ji koupit v domácích dílnách, či obědvat v proejně v Lomnici nad Popelkou. Barvu doporučujeme světle béžovou či pískovou. V tmavších stanech je tma. Považujeme za značné usnadnění práce, použije-li se látka šíře 140 cm. Ušetří se téměř třetina sešívání. Na druhou stranu, ani užší materiál by neměl být příliš velkou překážkou.

A. Nastřižení

Velmi důležitá je hned první práce – nastřižení celt z pruhu látky. Velmi pozorně si prohlédněte rozvržení střihu. Chyba znamená mnoho práce navíc. Na látku nakreslete krejčovskou křídou 2 rozměry jednotlivých dílů a před střižením ještě pečlivě zkontrolujte správnost rozměrů s nákresem. Stan sice není háklivý na úzkostlivě přesné rozměry, ale čím více se jednotlivé celty liší, tím obtížněji se Zubřík staví. Pokud chyba ale nepřesáhne pět až deset cm, neměla by se projevit. Na rozměření a střižení látky je třeba značný prostor a nejlépe se pracuje v tělocvičně. Připravili jsme varianty střihu pro šíře 100 a 143 cm. Rozměry střihu lze vypočítat tak, že na každý cm šíře navíc se od rozměrů nastřižení látky odečte asi 1,5 cm. Měli jsme totiž látku širokou ve skutečnosti 140, 141, ale i 143 cm.

B. Sešití celty

Celta je základní konstrukční prvek stanu. Je sešita ze tří částí – dvě jsou střiženy z plné šíře látky, třetí vrcholová pak ze zbytků. Šít doporučujeme nejlépe na šlapacím stroji, nebo na výkonnějším elektrickém. Běžné šicí stroje většinou neprošijí spolehlivě více vrstev celtoviny. Nejvhodnější jehla pro šití je tzv.džínová jehla. Chcete-li předejít častému párání, použijte pevnou niť (např. obuvnickou) v takové síle, aby volné procházela ouškem jehly. Režná niť je pro šití strojem nevhodná.

B1. Sešití celty

Při sešívání jednotlivých částí k sobě postupujeme podle obrázku. Tento způsob sešití nejlépe odolává dešti a má přitom i dostatečnou pevnost.

B2. Obroubení

Kraje sešité celty založíme podle nákresu (celkem 3 cm) a sešijeme. Obruba slouží ke zpevnění a brání deformaci dílce. Obroubíme nejprve oba boky. V dolním rohu musíme přebytečnou látku odstřihnout, aby nevznikl chumel, ale zároveň nesmíme odstřihnout záložku úplně.

Spodní okraj celty obrubujeme pouze v místě odstřižení trojúhelníků ustupujících částí spodního okraje, kde není pevný okraj látky původní šíře. Po celé délce spodního okraje našijeme rypsovou stuhu, protože v těchto místech celta nejvíce trpí. Lze uvažovat i o všití 3 zpevňovací sňůry, ale my jsme jí nepoužili. V místě upevňovacích ok (kovových či kožených) přišijeme zpevňovací nášivku.

B3. Tunýlek

Poté ušijeme tunýlek ve vrcholové části celty. Tudy je provlečen provázek, za který je celta přivázána k tyči. Postupujeme pečlivě, celta je tu hodně namáhána. Proto všechny švy šijeme dvojitě. S výhodou tu místo látky můžeme použít kožené zpevnění. U látky široké 100 cm vychází látka přesně a kožený tunýlek je i jednodušší.

C. Olivky a poutka

Sešitou celtu musíme ještě doplnit o poutka a olivky sloužící k sepnutí stanu a o upevnění kotvících šňůr. Poutka i olivky rozměřujeme od spodního okraje celty po 20 cm. Upozorňujeme na důležitý prvek záměnnosti celt, našití olivek zespodu a shora. Při pohledu na líc jsou vlevo olivky nahoře na lícové straně a vpravo vespod na rubu.

C1. Podklad pod olivky

Po celé délce bočních stran našijeme na rubovou stranu rypsovou stuhu tak, aby její střed byl asi 8 cm od okraje. Šijeme oba kraje rypsovky, aby dobře drželi na látce.

C2. Olivky

Olivky můžeme použít buď kupované z umělé hmoty (ovšem s výhradou k jejich materiálu), nebo si sehnat či zhotovit lepší. My jsme použili jednak týble na spojování nábytkových dílů z tvrdého dřeva a jednak obyčejné lístkové pruty. Obojí slouží dobře. K upevnění olivek je možno buď je provrtat, což ovšem sníží jejich pevnost. My jsme uprostřed po obvodě vyřízli zářez.

Olivky přišíváme s velkým krčkem jako knoflíky. Samotnou olivku nejprve šijeme volněji a na závěr omotáme nitě několikrát pevně kolem dokola. Vytvoří se tuhý krček, který drží olivku dál od látky a umožňuje snadnější zapínání. Nakonec krček ještě několikrát nití prošijeme.

C3. Poutka

Poutka jsme zhotovili z obyčejné tkaničky do bot, velikost poutka je 2 cm. Poutka lze všít do obruby podle obrázku, ovšem vyžaduje to již trochu zručnosti či zkušenosti. Délka tkaničky potřebné na jedno poutko je asi 12 cm, proto potřebujeme na jednu celtu 30 x 12 cm, tedy 3,6 m tkaničky.

C4. Kožená poutka

Upevnění kotvících šňůr pro kolíky je možné dvěma způsoby. U prvních Zubříků jsme použili nýtovací plachtová oka, podobně jako je tomu u normálních celt. Slouží dobře, ovšem přece jen se obáváme vytržení, nýtování vyžaduje přípravek a u méně kvalitních ok hrozí i rezivění. Výhodnější se nám zdá upevnění koženými poutky. Obě možnosti přibližují obrázky. Celtu pod kůži i oka zpevníme našitím stanovky podle obrázku. Pevnost kovových plachtových ok je dobré zvětšit podložením kůží.

D. Vrchlík

Vrchlík slouží k zakrytí stanu před deštěm a k směrování výstupu kouře. První dojem, že dovnitř musí pršet z boku, je mylný. I při velkém dešti dovnitř spadne většinou jen několik kapek. Přesto při nepříznivém větru tato možnost opravdu existuje. Pro odstranění této hrozby jsou na vrchlíku také olivky, kterými lze stan zcela uzavřít z návětrné strany.

D1. Nastřižení

Na šíři vrchlíku panují různé názory. Podle zkušenosti postačí i 110 cm, ale odstřižený zbytek stanovky je nepoužitelný. Ponecháváme tedy vrchlík v plné šíři stanovky a pro šití z užší látky doporučujeme vrchlík v šíři 120 až 130 cm. U středních otvorů pro tyče dodržujeme vnitřní rozestup tyčí 90 cm.

D2. Obroubení

Postupujeme stejně jako u celty a do obruby u středních otvorů navíc všijeme provázek k uvázání vrchlíku na vodorovnou tyč. V rozích vrchlíku opět odstřihneme přebytečnou látku, aby nevznikl velký chumel. Pod kožená poutka našijeme z rubu trojúhelníkovou zpevňovací nášivku.

D3. Olivky a poutka

Olivky umožňující sepnutí stanu a vrchlíku při velkém dešti či větru nejsou nezbytné, ale účinné. Přišijeme je podle rozměrů na střihu a samozřejmě podšijeme kouskem stanovky. Olivky jsou přišity zespodu z rubové strany vrchlíku. Kožená poutka pro vypnutí vrchlíku jsou stejná, jako poutka kotvících šňůr na celtě (C4).

Stavba stanu

Velmi důležitým prvkem je jednoduchost a rychlost postavení stanu. Zubřík patří ke stanům, které se stavějí poměrně snadno, ovšem záleží to hodně n sehranosti a zkušenosti táborníků. Na nerovném terénu a při nesprávném umístění kolíků totiž může vypnutí dát větší práci.

Dvě tyče dlouhé asi 3,3 m svážeme ve výši 2,8 m zhruba 1,5 m dlouhou tyčí, na které bude vypnut vrchlík. Rozestup mezi tyčemi je 90 cm. Ve výši 2,6 – 2,65 m uděláme na tyčích malý zářez, aby celty nesjížděly. Převýšení svislých tyčí nad vrchlík je důležité pro celkový vzhled stanu. Na postavení Zubříma dále potřebujeme 18 kolíků na základní stan a 4 na vrchlík.

Sepneme dvě a dvě celty Zubříma a navážeme je na tyče v místě zářezu. Přes spojovací tyč přehodíme vrchlík, který by se přes postavený stan špatně přehazoval a vztyčíme konstrukci. Stan je třeba přidržet, než zatlučeme základní kolíky. Začneme v podélné ose Zubříka a pokračujeme čtyřmi kolíky u vchodu. Zubřík tak získá stabilitu a je čas zkontrolovat, zda je vchod souměrný v podélné i příčné ose. Při napínání základních kolíků dbáme pouze na to, aby byla celta vypnuta, vše vychází samo. Je-li vchod širší než 90 cm, nebo je na jedné straně širší než na druhé, nejsou první dva kolíky v podélné ose. Po úpravě dopneme zbývající kolíky a vrchlík. Celty se u vchodu překrývají, proto jsou tu třeba 4 kolíky.

Zařízení a obývání

Lůžka jsou rozmístěna u čtyř delších stran, ohniště je posunuto blíže ke vchodu. Vařivý kout ohniště umístíme blíže k jedné posteli vedle vchodu, kde kouř nevadí při přípravě jídla. Oheň se totiž vždy trochu stáčí od vchodu k protější stěně. Na tu stranu dáváme plochý kámen na pečení placek, masa a zrní. Ohniště nesmí být příliš hluboké, jinak nehřeje na nízko položená lůžka. Ohniště děláme co největší, čím menší je oheň hořící ve stanu, tím víc práce vyžaduje a hůř se zabraňuje pohasnutí s následujícím zakouřením celého Zubříka. Nikdy nechodíme přes ohniště a udržujeme ho v pořádku. Za ohništěm naproti vchodu je nejbezpečnější místo pro nádoby a potřeby k vaření. Na ochranu proti myším se nám osvědčila vodorovná tyč ve výši asi 2 m, kam zavěšujeme zásoby. Tato „hambalka“ jsou vhodná i pro sušení věcí, případně uložení zásoby chrastí na noc a podobně. V obou podélných rozích je na trojnožkách šatstvo a pod nimi uložené batohy a věci osobní potřeby. Počítáme s tím, že všechny volně položené věci budou intenzivně vonět kouřem. Odchod kouře je za normálních okolností dobrý, zvláště, je-li vchod stanu uzavřen. Zubřík je však malý stan a kouř neumožňuje činnost ve stoje. Také za větru a deště musíme nastavit vrchlík tak, aby návětrná strana byla zakrytá a závětrná naopak otevřená. Na noc Zubříka můžeme uzavřít a zabezpečit vrchlík olivkami proti větru. Táboření v Zubříku nám přineslo, i přes jeho krátkou existenci, nezapomenutelné zážitky. Předpokládáme, že po zažití stylu táboření a vyřešení počátečních problémů bude Zubřík velkým pomocníkem kmenů experimentální archeologie.

Zimní táboření

Nebylo by možné posoudit nový stan bez vyzkoušení táboření v zimě. Zkušenosti nejsou velké, ale o to příjemnější. Pohoda ohně vládne i v deseti stupních pod nulou a Zubřík poskytuje dobré služby i v zimě. Předpokladem jsou dvě věci – stálé udržování ohně a lining – vnitřní stěna chránící před zimou ze zadu. Tábořili jsme sice bez větších problémů i v nechráněném Zubříku bez nočního ohně, ovšem není to již ono. Lining, který zavěšujeme na dvoj či trojnožky kotvené k zemi, zpříjemňuje táboření a zútulňuje stan.

Budoucnost Zubříka

Zájem o Zubříka předčil naše očekávání. V současné době se pro jeho vyzkoušení rozhodlo asi patnáct skupin a jednotlivců blízkých přírodě. Hlavím působištěm Zubříka však zřejmě zůstane pravěk. Pro potřeby táboření ve stylu pravěku vznikl a i jeho podoba s rekonstrukcemi stanových obydlí doby kamenné je značná. Proto jsme se rozhodli jako jeden z materiálů kursu experimentální archeologie střih na Zubříka vydat. Vždyť cesta do pravěku bez obydlí je obtížná, ne-li nemožná. Tím však nechceme skončit. Čas od času chceme pořádat setkání Zubříků, kde bychom si vyměnili zkušenosti z našich cest. Budou-li to cesty pravěkem, tím lépe.

Jiří Červinka - Brko, Helena Červinková

Převzato z knihovničky oddílu Mamuti - č.6