Hau Kóla - Čapka

Nejkrásnější čepice, které znám, nosili šajenští Indiáni. Tento a podobný druh čepic však nosila řada dalších kmenů – Pawnee, Oto, Kansa a mnoho dalších. Šajeni byli Algonkinové, kteří se dostali až na jih. Mluvili pro své sousedy nesrozumitelným jazykem a ti jim říkali: Mluví nesrozumitelným jazykem. (Siouxové je tak pojmenovali). Šajenskou čepici ze starých bizoních dob, můžete mít i vy. Nejdřív si seženete kožešinu. Šajeni je dělali z vydry. Vy se nevydáte na lov vyder, ale prošmejdíte u babičky skříň a půdu, jestli tam není od molů prožraný kožich z nutrie, vydry či nějaké podobné kožešiny. Když není, a příbuzenstvo se zdráhá vydat svůj zimník, nezbyde vám, než vzít za vděk srnkou nebo nějakou jinou podobnou kožešinou. Z té uříznete pruh (obr.č.1). Ten sešijete (obr.č.2). Na hořejší stranu našijete dýnko tak, že budete šít kožešinou naruby, hladkou stranou – kůží k sobě, chlupem dovnitř. Čepici pak obrátíte. Má-li zvířátko ocas – dobře. Vyšijete si jednu až tři pěkně sladěné rozety, a ty přišijete na čepici v místě, kde je ocas. Můžete tam dát i kovové puklice, ale není to tak pěkné. V místě horní rozety se pod ní našijí dvě až tři péra, která se ozdobí nahoře žíní a chmýřím a dole chmýřím a červeným flaušem. Někdy se místo rozety dává pěkná velká mušle. Kdo sežene hranostaje, může si dát dopředu na čapku dva ocásky a zbytek spustit po stranách. Indiáni někdy na ocas přidávali další ozdoby, jako třeba rolničky nebo kornoutky. Na straně čepice často bývalo omotané quillové kolečko, které zvyšovalo krásu čepice. Indiáni do něj s oblibou přivazovali orlí chmýří.

Jak dělat taková quillová kolečka a jiné práce se dozvíte na některém z kursů, které pořádá Bílý Wampum vždy v zimních měsících. Potom stačí jen čepici natáhnout na hlavu a vydat se s ní na zimní táboření. Kdo nemá mnoho kůže, může dýnko – vršek čepice nechat volný, nebo ho udělat z červeného nebo zeleného flauše. Na týpí padá sníh. A vám se vůbec nechce pro vodu k potoku. Nasadíte čapku a hned vám to půjde líp.

Nabíráte vodu a slyšíte křupání sněhu. Trempové jdou vaším údolím na svůj sroubek. Pozdravíte se a sklidíte určitě obdivné pohledy, protože trocha romantiky nikoho nezabije a krása sem do lesa jistě patří. Naším heslem je malebnost ve všem, a tak kromě hezkých výrobků mějte vždycky na tváři i pěkný úsměv a dobré slovo pro ty, kteří procházejí vaším indiánským tábořištěm.