Hau Kóla - Náprsenka.

Věnujete se indiánským mužským tancům? Nebo tradičním ženským? Nebo si chcete splnit čin či velký čin z oboru Práce z korálků? Nebo si prostě jen chcete vyrobit nějakou indiánskou věc, která vám zlepší image, nebo jen tak pro potěchu? Pak tu mám něco pro vás – budeme si dnes povídat o náprsence. Válečníci je používali se značnou oblibou a na mnoha starých malbách (např. Catlina nebo Bodmera) a fotografiích je můžete vidět.

Na začátku bych se asi měl zmínit o základním původním materiálu, který budete potřebovat. Jde o kostice. Sami Indiáni je nazývali „vlasové trubice“, protože původně sloužily jako součást ozdoby do vlasů. Ačkoli místo, materiál a technika výroby se během staletí měnily, základní tvar zůstával stejný.

Patrně nejpůvodnějšími kosticemi jsou ty z mušlí (conch shell a marine conch, central column z nich). Používaly se 7,5 – 14 cm dlouhé (někdy i kratší).

Náhrdelník z osmi kostic nosilo dítě pohřbené v severní Alabamě asi před 4000 lety. Trubkovité korálky z kosti patrně pelikána byly nalezeny na území arikarské vesnice v Jižní Dakotě osídlené od r. 1803 do r. 1832. V Ilinoisu (vesnice Kashashia) zase archeologové objevili mosaznou trubičku z 18. století, patrně užívanou jako ozdobu do vlasů.

Není jisté, zda Indiáni používali jiný materiál (kotlíky na kovové trubice) než mušle, pokud nějaký nezískali od bělochů, anebo nevyměnili hotovou kostici. Jisté je, že se vyráběly nejprve ručně – z kosti, mědi, mušlí, kamenů, porcelánu, stříbra. Jenomže materiál byl nesnadno sehnatelný a těžce se zpracovával. V 17. a 18. století se staly význačným prostředkem v obchodu. Svědčí o tom jeden fakt za všechny: Lewis a Clark na své slavné výpravě r. 1804 a následujících s sebou vezli mušlové kostice pro důležité osoby každého kmene. Jakožto historické předevropské platidlo byly nahrazeny šíře až kosticemi vyráběnými v evropských továrnách z okraje conch shell z Karibské oblasti.

Kolem r. 1880 se začaly vyrábět z hovězí kosti (spodní část nohy či metatarsal – tento materiál byl nesrovnatelně levnější a trvanlivější. Kostice se rozšířily ještě více. Vyráběly se už na strojích. Největším producentem byl John W. Campbell, který vlastnil továrnu v Pascacku (New Jersey). Ta fungovala mezi lety 1775 – 1889, ale používala karibské mušle.

Proto je Indiáni na pláních i v lesích začali štědře dávat do náhrdelníků a náprsenek, nastává náprsenkový boom. Objevují se však patrně jenom kostěné. Dnes Indiáni vyrábějí své kosticové ozdoby z kostěných nebo umělohmotných „vlasových trubiček“.

Pokud vám tohle všechno ještě nestačilo, detailní studii o kosticích napsal John C. Evers – „Hair Pipes in Plains Indians Adormment“ ( Smithsonian Institution, Bureau of. Am. Ethnology. Bulietin 164, S.29-85 Wash.)

Náprsenky z kostic

Postup výroby u všech zde popsaných typů kostic je stejný. Na běžnou dvouřadovou náprsenku potřebujete minimálně 80 dlouhých kostic, ovšem chcete-li mít takovou jako např. Bránící se medvěd, účastník bitvy na Little Big Hornu, budete muset „přitlačit“ o trochu víc. Co se týče patiny, kterou někteří lidé dosahují máčením kostic v čaji, dostaví se sama několika pobyty v týpí.

Nejvhodnějším materiálem (a je ho potřeba velká délka) pro svázání náprsenky je umělá šlacha nebo jelenicové řemínky. V případě krize může posloužit i dratev, kterou navoskujete včelím voskem.

Pro nosné pruhy kůže po stranách a ve středu použijte nějakou silnější kůži, např. ze starého opasku. Dbejte na to, aby nebyla lakovaná, popřípadě ji dobarvěte na tmavohnědo lihovým mořidlem na dřevo. Dobře si rozměřte vzdálenosti otvorů od sebe. Mezi kosticemi by měla být alespoň 1 mm mezera, jinak vám budou „poskakovat“. Vyměřené díry pak provrtejte šídlem, jak to dělali Indiáni nebo malinkým vrtáčkem.

Velkým problémem možná budou korále. Použijte velké náhrdelníkové (mohou však být i téže velikosti jako nejtenčí část kostice), a to nejlépe mosazné, keramické korneliány (červené s bílým středem), průsvitné modré a jiné nekřiklavé. Stejně jako u výšivek pozná odborník dobu, ve které náprsenka vznikla, podle barvy korálů.

Co se týče úvazů na krk, je vhodné použít jelenicové řemínky, na něž navléknete buď velké korále, nebo po jedné dlouhé kostici na každou stranu trojúhelníka ABB (obr. 1) v kombinaci s korálem.

Náprsenku můžete ve všech případech přizdobit dvěma mušlemi (či zrcátky) na bocích (v úrovni 9.-11. kostice) nebo dvěma mušlemi pod sebou (asi pod 12. a pod 17. kosticí) či malo kožešinou (např. hranostaj), pery a pírky či jinak (obr.2).

V mnohem pozdějších dobách začali Indiáni vyrábět náprsenky z ursoních ostnů namotaných na nevydělanou kůži.

Náprsenky ze dřeva

• uřízněte několik zelených jasanových (vrbových) prutů silných necelý centimetr
• uřízněte úseky mezi suky nebo větvemi (obr.3)
• odvrtejte jádro pevným drátem (svařovací zašpič. č.2), (obr.4)
• potom ostrým nožem ořezejte nejprve jednu stranu a potom druhou od středu (obr.5), kde má průměr 0,6 cm a klesá ke koncům, kde má průměr okolo 0,4 cm. Je tedy nutné mít velice ostrý nůž a pracovat opatrně.
• potom oškrabejte vyšší místa ostrou stranou nože a obruste smirkovým papírem.
• třete hadrem ponořeným ve směsi lněného oleje a surové hnědi (viena pálená), která jim dá vzhled kosti.

Náprsenky z papíru

Toužíte také po tom honosit se skvělou válečnou náprsenkou jakou měl třeba Rudý mrak? Pokud nemáte peníze ani chuť shánět pravé kostice, zkuste to z papíru.

Na výrobu papírových kostic budete potřebovat kuchyňské špejle, lepidlo (dobrý je Herkules), jemný smirek a trochu bílého Balakrylu nebo Latexu. K dostání je i odstín slonové kosti, který vypadá ještě lépe.

Nejprve si podle obrázku 6 zkuste vystřihnout vzor pro vřeteno a bez lepení ho srolujte na špejli. Rozměry, které uvádím, jsou orientační. Délka strany A4 pohodlně postačuje. Podle toho, kam posunete hranici „zeštíhlení“, je vřeteno více či méně kónické. Zkuste si klidně více variant a tu, která vám vyhovuje, překreslete jako šablonu na tvrdý papír. Podle ní budete stříhat všechny ostatní. Jaký papír? Osvědčil se tvrdší kancelářský.

Podle obrázku 7 začněte rolovat vřetena na špejli. Lepidlem stačí potřít okraj a jeden či dva pruhy uprostřed. Dolní okraj však nechte tak 2 cm bez lepidla , ohněte a teprve pak rolujte. Jinak se vám vřetena navždy přilepí na špejli. Po důkladném zaschnutí přichází zkouška vůle, jak moc toužíte po této parádě. Jemným smirkem postupně zbrušte hrany papíru do ztracena (obr. č. 8). Pak přichází první nátěr Balakrylem. Po zaschnutí musíte znovu lehce zbrousit a pak celou proceduru provést ještě jednou nebo dvakrát.

Nejen že 2-3 vrstvy laku dokonale zpevní kostici, ale také dají zmizet všem nerovnostem. Je výhodné nechat si vřetena na špejli. Není pak problém, kam uložit 80 schnoucích kostic. Nakonec můžete kostice přetřít bezbarvým lakem. Dobře je to zpevní a za nějaký čas dostanou patinu jako skutečné.

A až ji zavěsíte na svoji mužnou hruď, zažijete skvělý pocit