Hau Kóla - Ozdoby do vlasů z peří. Význam per u Indiánů plání.
Symbolika ptačího peří
Ptáci se u lidí odedávna těšili velké úctě. Dokáží totiž něco, co lidé neumějí - létat. Proto se pták a přeneseně ptačí pero stalo symbolem letu, přechodu do jiných sfér bytí; lidé často svou duši ptáku připodobňovali a pták sedící na holi nebo na kůlu je nesmírně starý symbol nebeského posla vyskytující se v mnoha oblastech po celém světě.
Mnoho druhů ptáků mělo kromě toho určitý omezený okruh významů, vlastností, které mu lidé přikládali, a symbolických vyjádření - a navíc se k nim vázaly různé zákazy a příkazy. Je třeba říci, že v této rovině neexistuje univerzální symbolika per platící pro všechna etnika, a to dokonce ani v omezeném areálu - lišila se kmen od kmene. (Např. u kmene Kiowa na jižních pláních soví peří představovalo moudrost, zaručovalo věštecké schopnosti, ale nikdy se nesmělo kombinovat s pery jestřába, který sovy loví.)
Máme-li se zabývat Indiány z plání, pak nejužívanějším peřím (jehož nositelé byli také nejváženější z ptačí říše) byla pera z dravců (jestřáb, orel, americký sokol atd.), pak sovy, datla, havrana. Pro tuto oblast je charakteristická zvláštní úcta k orlímu peru a způsob vedení války. Mladí muži, kteří se dosud nevyznamenali, nosili ve vlasech kolečko z nevydělané kůže zdobené ostny nebo korálky (viz též obr. 3, představující válečníka ze severních plání). Z kolečka visely řemínky a korálky (někdy také měděné nebo stříbrné řetízky) a na jejich konci mohlo viset chmýřové pero nebo koňské žíně, navlečené v kornoutku z plechu. Tady se používala i ta pera, která se nenosila na válečném oblečení (prérijní kur, racek atd.), jakož i pera barvená.
Čím větší nebezpečí muž podstoupil, tím větší prestiž získal. Nikde jinde nelze tento jev pozorovat lépe než v započítávání coupů (vyslov „kú“, z francouzského slova pro úder). Největším důkazem odvahy nebylo nepřítele zabít, nýbrž se ho dotknout. Vjet do té největší vřavy a vlepit ozbrojenému nepříteli facku.
Systém byl poměrně jednoduchý. U některých kmenů se válečník mohl živého nepřítele dotknout třikrát, než ho zabil. Jinde (např. u Šajenů) si jeden člověk mohl započítat jenom jeden úder a zbývající dva (pokud nepřítele rovnou nezabil) třeba další dva válečníci za sebou. U kmenů Arapaho, Crow (Vrány) a Assiniboine tak mohli učinit dokonce čtyři muži.
Pokud nepřítele pouze zranil, ale nedotkl se ho, coup nezískal. Jestliže na vás někdo úder započítal, ztrácel jste okamžitě v očích ostatních na úctě. Mnohde bylo možné získat úder také na nepřátelské ženě či dítěti nebo dokonce na nepřítelově koni nebo týpí (pak válečník mohl jeho malbu či symbol reprodukovat na svém týpí). Nejváženějšími údery však byly ty, které se udály v otevřeném střetu. K tomuto účelu vypracovali Indiáni komplex různých dotekových holí. Povinností každého válečníka bylo vyprávět o svých hrdinských činech před kmenem. Musel se držet pravdy, protože tu mnoho mužů bylo za svědky události. (Když pak ten samý čin vyprávěl za zimních večerů nebo ho tancoval, mohl už se chvástat svou odvahou a vymýšlet si do alelujá.) Kmenová rada mu pak dovolila za určitý přesně stanovený čin na bitevním poli nosit určitý symbol, nejčastěji ocasní orlí pero. Každé pero, které nosil, muselo projít takovým schválením.
Orel je posvátný pták. U Oglalů symbolizoval svobodu, čest a hrdost. Létá nejvýše a nejdále. Je poslem mezi Velkým duchem a lidmi. „V orlovi je moudrost světa,“ říká siouxský medicinman Chromý jelen. „Chcete-li orla zabít, v téže minutě, co na to pomyslíte, ví, co plánujete.“ Pokud měl bojovník už takových per velké množství, mohl získat právo nosit zvláštní kopí s korouhví z kůže a per a válečnou čelenku (Lakotové jí říkali wapháha). (obr. 4) V jedné sbírce se nachází exemplář dlouhý tři metry, takže v celé kráse ji nositel uplatnil jen když seděl na koni. K tomu se sešli ti nejvýznačnější představitelé kmene, aby jeho činy posoudili. Konala se velká slavnost a teprve po ní si takovou čelenku mohl vyrobit a nosit ji při tanci, obřadech a jiných příležitostech. To pak sezval své nejbližší přátele do týpí, pohostil je, zakouřili si a potom obřadně pera rozložili a roztřídili dle vzhledu a velikosti. Výběr každého pera byl provázen líčením, jakým činem si ho majitel zasloužil. Pera se upevnila na čelenku. Na znamení zvláštní pocty bylo ke konečku pera někdy připevněno chmýří, žíně nebo kouek srsti hranostaje. Válečné čelenky mělo jen velmi málo mužů a nebyly v nich pera za všechny válečné činy, nýbrž jen za ty, které nositel vyprávěl na veřejnosti. Objevují se až po roce 1850.
Největší pocta se prokazovala tomu, kdo se dokázal při zasažení rány ještě zmocnit nepřítelova koně, zbraní a posvátných věcí. Také získání protivníkových coupů přinášelo zvláštní sílu vítězovi a pohrdání poraženému. O takovém člověku se věřilo, že je obdařen mimořádou mocí shůry, dostával dary a všichni se k němu obraceli s žádostí o radu. Rodiče považovali za čest, když pro jejich dítě vykonal obřad, při němž dostalo jméno. Ti nejúspěšnější měli právo bydlet v malovaném týpí.
Je třeba říci, že válečnictví samo bylo součástí náboženského života, kde hrála pera posvátnou úlohu. Člověk, který nosil pero, se nejen stával příbuzným toho kterého ptáka, ale ve skutečnosti JÍM BYL. Při tanci, zahalen do poletujícího peří, stával se posvátnou bytostí a s intenzitou, jakou si moderní člověk sova dokáže představit, vzlétal k nebesům. Každé pero (a nejen pero), které si člověk připevnil na své předměty či oblečení, mělo svůj zvláštní, osobní (nebo znakový, tj. navenek něco říkalo) význam. Mnohdy stačila pouhá kresba a lidé to brali, jako kdyby třeba na oděvu bylo pero skutečné, potažmo pták. Takový oděv jen tím získával moc posvátného ptáka.
ZAPOČÍTÁVÁNÍ ÚDERŮ - ZNÁMKY DOVEDNOSTI A ODVAHY
Pera - zastříhaná, barvená, natrhaná nebo jinak upravená - symbolizovala význačné činy válečníka na bitevním poli. V Severní Americe žije mnoho druhů orla, pera orla skalního (v anglické literatuře golden eagle) jsou však těmi nejpoužívanějšími. Válečník je nosil buď jedotlivě či po několika dohromady ve vlasech. Sekundárně je upevňoval na kopí, štíty apod. Na postavení pera ve vlasech velmi záleželo - postavení měnilo jeho výklad. Např. vzpřímené červené pero u Siouxů značilo „byl zraněn“, ležaté „udeřil nepřítele do tváře“. Výklad se lišil také kmen od kmene: např. jednoduché vodorovně postavené pero u Teton Dakotů značilo „dotkl se nepřítele“, u Ponků „zajal nepřítele“, u Omahů „udeřil a zranil nepřítele“ a dávalo se za druhý coup. Třetí coup byl u Omahů udělen prvním dvěma mužům, kteří udeřili a zabili nepřítele - symbolizovalo ho pero visící dolů. Jednoduché vzpřímené pero u Ponků říkalo „tenhle muž zabil nepřítele“, u Siouxů „zabil nepřítele holýma rukama“.
obr.1
a
b
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
n
o
Úprava coupů u různých kmenů.
a, vztyčené pero se žíněmi - první válečný čin - coup, který muž získal. (Hidatsa, Gros Ventre, Sioux). U Omahů ho značilo pero neupravené, nošené stejným způsobem. Upravilo se tak, že se u špičky pera strhl prapor a na trčící zbývající brk se přilepily žíně, většinou červené. Mnohdy se žíně lepily přímo bez trhání brku.
b, jeden proužek rudý nebo pero mírně nakloněno vlevo - druhý coup (Sioux, Hidatsa, Gros Ventre). Dva proužky rudé, pero vzpřímeně - třetí coup (Sioux, Hidatsa, Gros Ventre). Tři proužky, pero vzpřímené nebo visící dolů - čtvrtý coup (Sioux, Hidatsa, Gros Ventre).
c, rudé vztyčené pero - zabil nepřítele. Za další vítězství se přidávala další červená pera. Zabil-li bojovník ženu, přidával si k červeným orlím dvě pera z racka (Assiniboinové).
d, pero omotané ostny nošené vztyčené - zraněn, ale zabil nepřítele. Jeden proužek značí jedno zabití (Sioux).
e, pero s rudou skvrnou, vzpřímené nebo lehce nakloněné vpravo nošené s perem
f, - zabil nepřítele. Kolik bylo na peru skvrn, tolik zabil nepřátel (Sioux). f, pero s červeným lemem podél výřezu, vzpřímené nebo nakloněné lehce vlevo s perem e, - prořízl nepříteli hrdlo a skalpoval ho (Sioux) nebo byl zraněn jeho kůň. U některých kmenů červená barva značila, že nositel byl sám zraněn. Mohl nosit toto pero a pero e zároveň.
g, také pero s červeným pruhem podél odříznuté špičky nošené vzpřímeně značí - prořízl nepříteli hrdlo (Sioux).
h, pero vztyčené s výřezem doprava - byl zraněn, třetí coup.
i, roztržené pero, vzpřímené - utržil četná zranění. Úspěšní zvědové dostávali černé pero až dolů roztržené. Jeden bojovník Kiowa nosil do bitvy nejdelší křídelní pero z jestřába.
j, nastříhané vzpřímené pero - dotkl se nepřítele jako čtvrtý (Sioux), čtvrtý coup.
k, pero vzpřímené, s chybějícím praporem ve středu - dotkl se nepřítele jako pátý (Sioux), pátý coup.
l, pero nastříhané z jedné strany - dotkl se nepřítele jako třetí (Sioux). m, pero s červeným vrškem, odstříhnuté - prořízl nepříteli hrdlo (Sioux). n, dva červené pruhy, pero vodorovně - zaútočil jako třetí (Hidatsa). o, pero s ostny omotaným otrhaným brkem - první našel nepřítele (Teton Dakota).
Úprava pera
Aby se pero vůbec dalo zavěsit, je třeba na konci brku vyrobit očko. Existuje několik způsobů. Více vám řeknou obrázky.
Potřebujete-li pero prodloužit, i to se dá zařídit. Ustříhnete špičku brku a dovnitř vsunete dřevěnou tyčku odpovídajícího průměru, zalepíte a dřevo pak omotáte flaušem tak, aby nebylo vidět. Pera lze nastavovat o nepříliš dlouhé kusy, jinak by to nevypadalo hezky. Je-li nutné pero zkrátit, jednoduše otrháte trochu praporu dole po obou stranách brku a podle toho seříznete i brk.
Velká pera dravců se pro některé součáti (kopí, čelenky atd.) dole omotávala flaušem (jak již bylo zmíněno výše), a to tak, že se obdélníček většinou červené barvy k peru jednoduše přišil (viz obr.). Někdy a někde lze vidět pera zdobená žíněmi, sádrovými skvrnami, natrhaná či nabarvená pera. Žíně se přilepily k vršku pera. Sádrové skvrny bývaly hlavně na tanečních závěsech v horní části plochy pera. Pera se barví nejlépe v Duze a trhají podle fantazie (trhání má tu výhodu, že můžete i z poškozeného pera udělat pěknou ozdobu). Takové zdobení mělo vždy svůj výklad, je proto dobré se s ním seznámit.
Různé ozdoby hlavy z peří
Ozdob do vlasů, kde se používalo peří, bylo velmi mnoho. Jejich kompozice se většinou řídila osobním vkusem a symbolickým význam použitých prvků. Měly vždy náboženský význam - proto se na nich kromě per objevovaly stažené kůže ptáků, lastury, korálky, stužky, ptačí pařáty, kosti atd.
Vzpomínáte si na film Ten, který tančí s vlky? Kopajcí pták tam nosí krásnou ozdobu z ocasních per dravce. Pera se přišijí k malé podložce z nevydělané kůže a skrze velký knoflík z mušle či další kousek kůže se jí protáhne řemínek z jelenice na uvázání k copánku z vlasů. K tomu, aby ozdoba opravdu pevně držela, je třeba ji přivazovat k vlasům za ještě jeden řemínek, uvázaný ke spodku nejvíce vztyčeného pera. Knoflík je tam proto, aby zakryl stehy. (obr. 4) Na dalších obrázcích (obr. 5, 6) můžete vidět jednoduché přívěsky do vlasů, které se přivazují za pramen.
Můžete si také vyrobit chomáč per, a to tak, že různě natrhaná menší pera jedoduše navléknete na pevnou niť, konce k sobě svážete a okem protáhnete řemínek...Dalším typem je přívěšek z nevydělané kůže ve tvaru kříže nebo maltézského kříže (symbol Jitřenky). Nosily jej i ženy. Na obr. 7 je jeden takový. Ve středu kříže jsou dvě dírky, kterými protáhnete řemínek, vedoucí přes malý perleťový knoflík. Z jednotlivých ramen visí peříčka s chmýřím. Nevydělaná kůže mohla být i barvená. V našich podmínkách toho docílíte klihem a malířskými hlinkami.
Na obr. 8 má siouxský náčelník ve vlasech šňůry mosazných korálků s proužky nevydělané kůže omotané ostny visícími dolů. Na konci proužků jsou upevněny kornoutky z plechu s koňskými žíněmi barvenými na červeno uvnitř. Na vrcholu stojí jedno orlí pero, dolů visí chmýří. Obrázek 9, ukazuje natrhaná pera, obvykle barvená červeně, která jsou dole svázaná k sobě a zapichovala se do spletených vlasů. Byla-li větší, uvazovala se k dřevěné tyčce (obr. 10).
Josef Porsch - Ablákela, Walden
obr.3
obr.4
obr.5
obr.6
obr.7
obr.8
obr.9
obr.10
