Hau Kóla - Taneční závěs II.

Taneční závěsy centrálních plání pro válečné tance

Během výzkumu tanečních závěsů pro válečné tance z rezervační periody v rozmanitých sbírkách, můžeme zachytit četné opakující se prvky. Taneční závěs u kmenů na centrálních pláních mezi lety 1880 a 1920 se skládá většinou ze šesti standardních složek: základ, dvě téměř vztyčená velká pera, vlečka (vlečky), pásek, „ocas„ a kotouč. Hlavním záměrem tohoto článku je zkoumat a srovnat variace běžně užívané pro každý z těchto standardních rysů.

Základ. Nejčastěji vyroben z nevydělané kůže,; ta byla dobře zpracovaná,takže byla ohebná. Nebylo neobvyklé použití staré parfleche, jak si můžeme všimnout na několika základech obsahujících stopy malovaných vzorů. Bělochy prodávaná kůže, i když používaná, nebyla tak častá, dokonce ani na předmětech z 20. století. Rozsah velikostí pro základy se pohybuje od 10 do 22 cm délky a od 10 do 20 cm šířky. Mnoho jich bylo čtvercových, když se přehnuly. Základ může být vyroben třemi způsoby: přeložený, polštář a srolovaný.

obr. P-1

obr. P-2

obr. Q-1

obr. Q-2

obr.R

1. k podložce	2. k základně
3. k řemínkům

obr. A. Přeložený: Kůže je ohnuta napůl a zajištěna šňůrkami, která drží velká pera v pevné poloze. Strana k tělu může být kratší než vnější.
obr. B. Polštář: Modifikace typu A. Nejprve naplníme látkou, srstí, travou atd. a potom sešijeme podél všech tří stran. Nejméně běžný z uvedených tří typů.
obr. C. Svinutá: Kůže je volně svinuta. Od svitku někdy může vést chlopeň na připevnění kola nebo ocasu.

Tři nejobvyklejší způsoby upevnění velkých per (spikes):
obr. D. Díru uděláme dvěma řezy, zpravidla u horního okraje.
obr. E: Svislá nebo vodorovná chlopeň u horního okraje
obr. F: Díra, velikost volíme podle potřeby. Na hořejšku přední strany nebo na horní hraně.

K udržení svislé polohy per se používaly různé techniky. Pera můžete podepřít dřevěnou tyčkou umístěnou v základu. (obr. G). Průměr je asi 1 cm, délka odpovídá délce základny. Pokud používáme řez ve tvaru T nebo chlopeň (obr. D, E), můžeme spojit (svázat, sešít) chlopně proti peru anebo skupině per (obr. H).

Velká pera "drápy" (spikes). Druhá část, velké pero („dráp„) bylo skoro vždy vícenásobné. Nejčastěji se používala první tři pera z ptačího křídla. Dvě delší byla spojena po celé délce, kratší pero pouze u základny a mohlo být ohnuto (obr. K). Na jedno velké pero bylo použito až pět per z konce letky. Ne vždy byla „napevno„, často se uvazovala tkaničkami, které bylo možno povolit při převážení apod. (obr. I, J).

Výzdoba velkých per byla dosti standardní. Volná, ale plná skupina natrhaných per se nacházela na spodku velkého pera a obklopovala ho. Skládala se až ze tří vrstev barvených, natrhaných sovích nebo jestřábích per. Často se zasadila přímo do základny pro zlepšení stability a pak se uvázala řemínkem.(obr. L).

Pera jsou zdobena proužky nevydělané kůže omotanými urzoními ostny, copy sladké trávy nebo šňůrami s rolničkami (hawk bells). Některé taneční závěsy se používaly úzké dřevěné tyčky omotané nití namísto ostnů. Špičky velkých per můžeme ozdobit límcem z něčeho chlupatého, ostny omotávanými řemínky, korálkováním nebo látkou. Ozdoby jako stuhy, žíně, chmýří, pera mohou také viset od špiček per, od spodku může viset peří, sladká tráva, chmýří nebo dokonce vlečky.

Vlečky (trailers). Jsou vyrobeny z červené nebo modré hrubé vlněné tkaniny často podložené nebo obroubené bavlněnou tištěnou látkou, pytlovinou, mušelínem nebo toutéž vlněnou látkou. Většinou byly v párech a k základně připevněny na různých místech: k základně, k pásku nebo u velkých per.

Na horní lem každé vlečky byla často přišita malá tyčka, aby vlečky visely rovně. Zřídka se používala jedna tyčka, aby na ní visely obě dvě dohromady. Vlečky byly pokryty pery z křídel, která byla skoro vždy úhledně a rovně umístěna na látce. Nejčastěji to byly čtyři řady po třech perech. Pera mohou být připevněna podle obrázku S-1, a to buď bez dekorace nebo „úplně nastrojená„ ve stylu pera do čelenky s omotanou základnou a chmýřím na obou koncích per. Někdy se zdobila ostnovými proužky. Žíně a chmýří se na konce per lepily sádrovou kaší.

Šířka vlečky se pohybovala mezi 6 a 22 cm, nejčastěji kolem 10 cm. Délka 61 až 86 cm. Kromě obyčejných řad per se vyskytovaly i některé další, méně běžné prvky. Červené pero nebo rolnička mohly značit zranění v boji apod. Nebylo to příliš časté a jen zřídka měly vlečky neuspořádaný vzhled. Pera byla připevněna technikami na obr. S-1, 2, 3, 4.

Pásek. Pásky se nenacházely u všech tanečních závěsů zkoumaných v této studii, ale určitě byly nezbytné pro připevnění závěsu k tanečníkovi. Na některých páscích byly ještě upevněny pruhy mušelínu (spojené šerpy), vlněná šála (na krk) a prodávané pásky kryté červenou hrubou vlněnou tkaninou. Ozdobné šerpy a pásky mohou zakrýt méně hezká poutka. Je možné, že mnoho původních pásků zůstalo u původních majitelů nebo byly vyměněny, aby později byly získány do sbírky na jiném místě.

Ocas (tail). Často se stává, že ten, kdo rekonstruuje taneční závěs, přehlédne nebo vynechá ocas. Vyskytuje se u 75% zkoumaných závěsů. Často se skládal z pěti ocasních per ve zužující se přehnuté nevydělané kůži. Více per se také používalo, jeden ocas měl devět jestřábích ocasních per. Průměrný základ na ocas může měřit na délku 9 cm, širší konec je 7,5 cm široký, užší 5 cm. Brko prostředního pera se zdobilo ostny omotaným proužkem nevydělané kůže (obr. P).

Kotouč (wheel). Když se mluví o tanečním závěsu, člověk si zpravidla představí obrovský chomáč peří. V naší studii se kotouče vyskytovaly jen asi v polovině případů. Mnohdy byl závěs bez kotouče konstruován tak, aby se kotouč dal připevnit, ale to zůstalo opět u předchozího majitele nebo se jej zbavil jiným způsobem. Kotouč se skládá z malého kolečka uprostřed (rozeta, zrcátko...), daného počtu péřových kol, tkaničky držící vše pohromadě a někdy podložky nebo podpůrné zátky (obr. Q).

Poloměr se pohyboval mezi 18 a 28 cm. Dekorační techniky zahrnovaly částečné odtrhnutí od brka pro dosažení třepotavého efektu, rozříznutí brka (u Vran bylo pero často rozříznuté po délce a vnitřek byl buď nabarvený nebo naopak bílý - pokud byla plocha pera barvena), dále barvení celého pera, barevné chmýří, žíně, sádra a ozdobná kolečka. Očko na konci pera (obr. S-1) se používalo téměř výhradně pro připevnění pera k prvnímu uvázání. Zřídka se používalo ještě druhé uvázání podél středu spodní části brka (obr. S-8). Společně s odstraněním holých brk z částečně otrhaných per to dávalo plný a volný efekt kotouče. Tomuto tanečnímu závěsu se proto říká „neuspořádaný„ (mess bustle). Kousky natrhaných per lze přidat k brkům pro dosažení ještě plnějšího vzhledu.

Aby mělo kolo vydutý tvar, dává se peří naruby. Počet vrstev se pohybuje od pěti do více než dvanácti. Do roku 1930 u mnoha tanečních závěsů u tanečníků v Jižní Dakotě byly kotouče spíše ploché, složené z několika vrstev barevného peří v takové poloze, aby vytvářely určitý vzor, na rozdíl od dřívějších bohatých a třepotavých. Vlečky byly často na boku tanečníka (obr. N-1).

Kotuče mohly být připevněny s i bez podložky. V nejposlednějším případě může být kotouč připevněn přímo k základně (která pak slouží jako položka). V jednom případě u Vran, získaném do sbírek v roce 1901, byl kotouč tvořen několika kruhy sklánějících se per přivázaných jednotlivě k vodorovným tkaničkám přidělaným k základně. Výsledkem byl velmi „divoký kotouč„. Tato technika (obr. R-3) je i dnes široce používána mezi Vranami.

V dávných dobách se kmeny pohybovaly po pláních . Dokonce i dnes vám to pomůže snadno rozbalit i sbalit váš cenný kroj, aniž byste jej rozbili. Těch pár zkoumaných vzorků vypadá po letech používání za špatných skladovacích podmínek daleko lépe než ty, které jsme viděli na současných tanečnících, jež je měli několikrát na sobě. Tradiční staré závěsy by se neměly zneužívat, ani designem ani nevkusem.

Taneční závěs z bažantích per

Jestliže chcete nosit bažantí taneční závěs, buďte si jisti, že datum vašeho tance padne do roku 1920 nebo později.

Siouxský bažantí závěs získaný do sbírek okolo r. 1920 je zřejmě výstřední vzorek. Je nutno poznamenat, že okolo této doby některé ze siouxských závěsů se začínají užívat jednovrstevné motýlí uspořádání nejrůznějších per dokola. Ve Smithsonově ústavu je uchováván jeden takový, který užívá jestřábí křídelní pera.

Zatímco několik bažantů, jak se uvádí, sem bylo přivezeno jako novinka z Anglie r. 1789 George Washingtonem, bylo to až teprve mnohem později, co tito ptáci dorazili na západ. R. 1880 bylo několik ptáků dovezeno z Číny do Oregonu. V r. 1892 přišlo období deseti týdnů, které vedlo k zabití ptáků v Oregonu odhadovanému na 50 000 kusů.

Jižní Dakota nedostala bažanty dříve než r. 1891. Následující roky zaznamenaly několik neúspěšných pokusů zavést hejna bažantů, která měla udržet loveckou sezónu. Ne dříve než v letech 1912 - 1915 populace bažantů vzrostla do té míry, že mohla popularizovat ptáka venku za hranicemi několika farmářů, experimentujících s tímto novým barevným ptákem. Od r. 1918 bylo v Jižní Dakotě vypuštěno 7 000 ptáků ročně do volné přírody.