Zpět

Historie Zápisníků orlích per (nejen) ve společenství Midewiwin

V Československé republice jsme se dočkali prvního knižního vydání Svitku březové kůry zásluhou zakladatele české Ligy lesní moudrosti, pedagoga Miloše Seiferta, již roku 1925. Na další oficiální a kompletní vydání si museli příznivci Lesní moudrosti počkat dlouhých 65 let. Není tudíž divu, že průběžně se objevovala samizdatová vydání (1948 a 1968), která pomáhala udržovat kontinuitu.

Založení pražské klukovské party Dakota v roce 1959 dal průchod nápadům bystrého studenta Ivana Makáska, pozdějšího šamana Hiawathy. Part hrajících si na indiány bylo (nejen) v té době jistě mnoho, ale tahle inspirovala svou činností tisíce následovníků a především - již tehdy plnila těžké indiánské zkoušky podle omšelé knihy z roku 1925, kterou Hiawatha „opatroval jako oko v hlavě“. V roce 1965 založil Hiawatha skautsko- woodcrafterský kmen Neskenon a staré Seifertovo vydání opět pomohlo ozvláštnit činnost nově vzniklého pražského oddílu. První orlí pera se udílela v Neskenonu na letním táboře 1966, ale vzhledem k průměrnému věku kluků z Neskenonu, se ohnivectví a s ním spojené obřady a zkoušky přenesly do roverského kmene Shawnee (Šavani).

V době, kdy Neskenon vedl druhý náčelník Owígo, se kmen stal skautským oddílem se zaměřením na vodáctví, ale v letech 1970–71 se plně vrací k indiánským – irokézským tradicím a dále je rozvíjí, nejen díky Knize lesní moudrosti, která počátkem roku 1970 vyšla v nakladatelství Olympia v úpravě Miloše Zapletala, ale hlavně kvůli nutnosti zvolit náhradní motivaci za opětovně zakázaný skauting. Owígo požádal svého kamaráda Hiawathu o pomoc, a společně během podzimních dní roku 1970 upravili, za použití nové knihy, více než dvě stě zkoušek pro další činnost kmene. Orlí pera byla sepsaná na kancelářském stroji a vyvěšena na nástěnce, spolu s podmínkami plnění pro daný věk.

Všechny zkoušky byly rozděleny tematicky do čtyř skupin (světel): tábornictví, zdatnost, lesní moudrost a vodáctví. O dva roky později přepracovala ROP Neskenonu velmi zásadně všechna orlí pera a nahradila Světlo vodácké vhodnější skupinou ochranářství.

K vánocům 1972 vychází první Zápisník Orlích per Neskenonu, který má osm stran a obsahuje 251 zkoušek upravených pro věkovou skupinu od 12 let. Podle tohoto ZOP plní Neskenon a nově vzniklá Tuscarora orlí pera celé čtyři roky.

Zde je nutno poznamenat, že neskenonská OP z r. 1970 ještě obsahovala činy a velké činy, v praxi dětského kmene se však tento systém ukázal jako příliš složitý a proto Svitek z r. 1972 (a všechny další neskenonské a midewiwinské) obsahoval už jen činy, protože byl „šit na míru“ potřebám kmene, zaměřeného programově na kluky 12–15 let, tedy pro „Malou lóži“. Později se ukázalo, že pro starší členy není systém zrovna dokonalý, absence velkých činů byla nahrazována plněním mistrovství (která byla podle Zapletalovy předlohy povinná pro stupně). Po r. 1990 posloužil systém Midewiwinu výborně při tvorbě Svitku ML, členové VL ovšem měli při přechodu na Ligový systém většinou problémy, protože si museli doplnit velké činy. Midewiwinský sachem tak vlastně odpovídal ligovému sagamorovi (obdobně jako při přechodu z ML do VL).

K Vánocům 1976 vydává šaman Čiksika druhý inovovaný Zápisník orlích per Neskenonu, který má tvrdé desky, několik ilustrací od Zdeňka Ruffera a nově obsahuje i Mistrovství. Vkusný ZOP slouží kmeni dlouhých dvanáct let a od roku 1978 jej využívají i pražští Huroni pod vedením Dušana Zieglera.

Počátkem roku 1981 se od Huronů odděluje nový kmen Alcatraz, v čele s dosavadním náčelníkem Huronů a se šamany Čiksikou s Lelašikahem. Ti, přepracovávají neskenonský ZOP a vydávají vlastní zápisník s kartonovými deskami nazvaný Činy, který má 20 stran, obsahuje orlí pera a Mistrovství pro věkovou skupinu již od 10 let! Také se zde poprvé objevují i hodnosti Stopař (Mikan) a Lovec (Gaossed). Tento Zápisník činů byl již svým obsahem natolik kvalitní, že z něj vychází všechna pozdější inovovaná vydání. Stejného roku však dochází k události, se kterou žádný dosavadní tvůrce ZOP nepočítal - vzniká první dívčí indiánský kmen Meherin a hodlá také plnit zkoušky Orlích per. Předtím, než Hanka (náčelnice Meherinu) začne přepracovávat pro dívky nový Zápisník, dojde k vzniku kmene Cherokee (Čerokí) v moravském Zábřehu, kde nový šaman Soewah transformuje, za pomoci Lelašikaha a Čiksiky, skautský oddíl Stopaři na woodcrafterský kmen neskenonského typu.

Rok 1982 je z našeho hlediska převratem. Společenství, které je do té doby pouze symbolické se na památném jarním Sněmu dohodne na spolupráci a novém názvu Midewiwin. Je rozhodnuto, že bude vytvořen jednotný Zápisník orlích per pro celé společenství, ale k tomu nakonec dojde až za dlouhé čtyři roky.

Mezitím Albín z kmene Čerokí nafotí ZOP Alkatrazu a bojovníci obdrží k vánocům 1982 dvacet fotografií, které si lepí do sešitku. O rok později Soewah vydává Zápisník Čerokí lehce upravený se zřetelem na moravské prostředí. Světla jsou záměrně přejmenována na „plameny“ a hodnost Stopař se zde nazývá Vanata (přímý muž). Zápisník má formát A4 a 22 stran.

Ve stejné době vytváří Lelašikah s pomocí Soewaha a Čiksiky zcela nový Zápisník pro společenství Midewiwin. Bohužel nebylo dostatek finančních prostředků na tiskárnu, a tak Lelašikah vydává jen menší množství zápisníků pro kmen Konestoga. Má 36 stran a vychází ze ZOP Alcatrazu, Neskenonu a Čerokí. Od pozdějších vydání se liší bílými deskami. Zápisník později využívají i nově vzniklé kmeny Oswego a Tussilago.

Šaman Akwiah zakládá kmen Sihasapa a společně s Čiksikou vydávají v roce 1985 nový ZOP nazvaný „Sihasapa Wanbli Wiyaka“, má 16 stran a obsahuje navíc jedno mistrovství (Strážce tradic), zaměřené na prérijní indiány.

V roce 1986 se Midewiwin konečně dočkal a je vydán ve velkém nákladu ZOP s tvrdými zelenými deskami, později tzv. midewiwinský zápisník. O dva roky později vyšlo ještě jedno vydání, které vypadá podobně, ale uvnitř jsou drobné změny ve znění. Dívčí kmeny v té době vytváří společenství Enčarko a domlouvají se na nových mistrovstvích a OP. Je také vydán dlouho očekávaný „dívčí zápisník“, který měl upravená zdatnostní OP a bílé tvrdé desky.

Bílý ZOP pro dívčí kmeny využívá Tussilago, Meherin, zábřežské Žáby a krátce i kmen Shawondasee. Zelený zápisník používá Konestoga, Oswego, Huroni a Čerokí. Bojovníci kmenů Neskenon a Sihasapa používají své vlastní a tudíž ke sjednocení ZOP vlastně nikdy nedošlo. ROP kmene Čerokí vydává roku 1987 velmi zajímavý ZOP pro sachemy, nazvaný Sachemské pocty, ve formátu A5, o 12 stranách a obsahuje celkem 100 činů.

V roce 1988 vydává šaman Itazipa třetí neskenonský ZOP, který kmen využívá zhruba 4 roky. Po obnovení Ligy Lesní moudrosti dochází k dalšímu rozštěpení - kmeny Neskenon a Tussilago vstupují do LLM a nadále plní Orlí pera podle Knihy Orlích per. Roku 1991 vychází Kniha orlích per pro Malou lóži LLM, za výrazného využití ZOP Midewiwinu a renovovaná KOP pro Velkou lóži. V průběhu několika let začínají tyto „zápisníky“ využívat ve své činnosti také kmeny Mazaskazi Wanča, Žáby (Naška-pi) a nově vzniklá Sacagawea. Roku 1992 vydává šaman Mičkinikwa první Zápisník OP kmene Shawnee (zábřežští Šavani) ve formátu A5 a o 12 stranách bez Mistrovství.

Kmen Ksigudan ze Žatce využívá od svého vzniku v roce 1996 Midewiwinský zápisník, ale v jiné grafické úpravě. V letech 1998, 2000, 2003 a 2005 vydává Ksigudan již své vlastní upravené ZOP, rozšířené o činy z Knihy orlích per LLM, poslední verze má 68 stran a obsahuje 360 OP a 38 Mistrovství. Také Šavani rozšiřují a upravují svůj ZOP, druhý Zápisník vydává Skaniatario roku 1998, samostatný zápisník Mistrovství vydává Sokol roku 2000 a souhrnný ZOP a Mistrovství LM vydává pro Shawnee šaman Tuwanakha v roce 2004. Poslední ZOP kmene Shawnee z roku 2009 je o rozsahu 180 stran a jde o brožovanou plnobarevnou knihu tištěnou na křídovém papíře.

Kmeny Meherin a Huroni vydaly v průběhu 90. let dva samostatné ZOP, a posléze vychází společný pro oba kmeny. Existuje v ČR i několik dalších kmenů, které měly své vlastní ZOP mimo společenství Midewiwin, namátkou jmenujme pražské Krhúty a jejich Knihu šípů, pražské Orlíky s jejich Knihou oddílových zkoušek či českolipský kmen Euk-li a jejich Medvědí stezku. Nutno také podotknout, že midewiwinský ZOP využívaly i kmeny mimo společenství, jako pražské kmeny Nataka a Sosna, frýdečtí Oglalové, brněnská Hvězda Severu a mnozí další.