Z naší Totemové tesky | - sněm LLM, zamyšlení nad svitkem |
Nosí šerpu poct | - rozhovor s Hotwenakem, šamanem Neskenonu |
Volání dálek | - povídka Ladislava Vodáka - Sokola |
Horolezení | - jak lézt a nespadnout |
Každý ta jednou nemusí | - aneb dotek polárního kruhu |
Arapažština | - úvod do tohoto jazyka Arapahů |
Stránky přírody | - značení na turistických mapách, ostříž |
Hau Kóla | - malování týpí |
Hau Kóla | - jak ušít týpí podle Wanawegy |
Svět hlasů | - fujara |
Leonard Peltier | - rozhovor s L.P. z vězeňské cely |
BlackFire | - we will resist (indiánská kapela) |
Obřadnictví | - příběh jezevčího týpí |
Dárcovství | - jak darovat krev |
Poezie | - poezie lahodící duši (Lenka Nebeská - Klokan) |
Recenze | - tipy na zajímavou četbu nejen o vyučování |
Pro chytré hlavičky | - hádanky a rébusy pro malé i velké |
Družina Lenochodů | - kreslený komiks (Vyvezení) |
Jsou lidé, kteří projdou sklem nebo jezdí na červenou. Lidé trpící leukémií. Lidé, kteří jdou na operaci. Neopatrné bosé děti. Hemofilici, kteří chtějí žít „normálním“ životem. Hazardéři i lidé odvážní. Lidé, kteří si pohrávají se zbraněmi. Malé děti, kterým se podaří otevřít láhev s nějakým jedem. Těžce popálení lidé. Rodičky, které ztratily mnoho krve. Jejich novorozenci, kteří potřebují úplně vyměnit krev. Lidé, kterým operují srdce. Nemocní rakovinou. Děti, které padají se stromů nebo odjinud. Lidé, kteří mají tu smůlu, že se ocitnou v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, než většina těch, které znáte… A všichni tito lidé potřebovali cizí krev.
V tomto krátkém článku bych vás rád seznámil s odpověďmi na dvě otázky: Jak se stát dárcem krve a jak se stát dárcem kostní dřeně (článek o dárcovství kostní dřeně bude v příštím čísle BV).
Nejdříve se však zaměřím na samotné dárcovství krve, jelikož dárcovství kostní dřeně na ně navazuje. Nejsem odborník – lékař, mám však praktické zkušenosti s obojím. Seznámím vás tedy nejdříve s nejdůležitějšími informacemi, které jsou vesměs opsány z informačních letáků, a poté to celé doplním vlastními zkušenostmi. Ostatně na všechny vaše dotazy rádi odpoví v kterékoli transfúzní stanici.
Každý dárce krve je před samotným darováním vyšetřen. Toto vyšetření zahrnuje:
Rizika odběru jsou velmi malá, přesto se však jedná o zásah do organismu. Mezi ty negativní stránky věci (z pohledu dárce) tedy může patřit:
Krev mohou muži darovat maximálně čtyřikrát do roka, ženy maximálně třikrát. Stává se ale, že lékař ženám doporučí, aby darovaly krev maximálně dvakrát do roka. U mužů se odebírá cca 500 ml, u žen cca 450 ml.
A na závěr tohoto informativního bloku bych vám rád řekl, že není dobré chodit na odběr krve nalačno. 16 hodin před odběrem je ale nutné dodržet dietu s omezením tuků, po dobu podstatně delší nepít alkohol, neužívat léky. Po odběru je dobré mít uvolněnější, klidnější režim (tedy žádné sportování). Čtyři hodiny po odběru platí zákaz řízení motorových vozidel.
Teď máte jistě plnou hlavu informací. Jak ale takový odběr probíhá? Tuto otázku mi kladlo již mnoho lidí a vlastně dotazy byly jakýmsi impulsem k napsání tohoto článku. Popíšu vám tedy, jak to konkrétně probíhá v kolínské transfúzní stanici, kam pravidelně chodím.
Kolínská transfúzní stanice „vysává své zákazníky“ pouze v pondělí do 8.30 hod. Pak již nikoho nepřijímá. (V další dny přijímají pouze krevní plazmu. V tomto článku se však zabývám odběrem „plné krve“.) Je tedy vhodné zjistit si, kdy můžete na transfúzní stanici přijít, abyste tam zbytečně nechodili. Na sedmou hodinu ranní jsem již (řádně napitý a nenasnídaný, jelikož před odběrem si stihnu sníst několik „nemocničních“ rohlíků) v nemocnici.
Tam si odstojím první frontu. Zde dostanu kartu se svými údaji a identifikační samolepky. Ty se později nalepují na vše, co zde v nemocnici nechám. Také potvrzuji platnost dotazníku, který jsem při první návštěvě vyplnil.
Jdu do druhé fronty. Ta směřuje k usměvavé sestřičce, která odebírá dvě malé zkumavky krve na vyšetření. Od ní ještě dostanu lahvičku na moč. Tu naplním a nechám na vyhraněném tácku na záchodě.
Následuje třetí (a zároveň nejdelší) fronta. Poté, co na mne přijde řada, jdu na vyšetření k lékaři. Ten mi změří tlak, zeptá se mě, jestli se cítím zdráv a tak, poslechne si můj dech a následně na to mi zkontroluje uzliny, podívá se do pusy a proklepá mi břicho. Když je tento lékař spokojený, mohu jít na odběrové lůžko.
Na něj si sednu a položím ruku do speciální opěrky. Takto řádně vysáván sleduji televizi, dokud „vysávací“ přístroj nezapípá.
Pak už jen následuje plnohodnotná snídaně v podobě rohlíků a kafe a koly. Dostanu potravinový balíček, vitamíny (záleží, u jaké jste pojišťovny) a „obřad vysávání“ je u konce... Celé to zabere asi tak dvě hodiny, záleží na tom, kolik lidí ten den přijde.