Co se mi nelíbí | - sloupek Čanešiči, Tokahey |
Nosí šerpu poct | - rozhovor redaktora se záhaným Honzou |
Ze života kmene | - o měsíci září, říjen, listopad v kmeni |
Trocha statistiky | - kterak plnit "statistické" činy |
Abeceda trosečníka | - o první pomoci a vodě |
Volání dálek | - Sibiř očima spisovatele: Děrsu Ursala |
Stránky přírody | - etologie, javory |
Irové v Americe | - něco z historie objevování Ameriky |
Hau kóla | - Patchwork |
Mašketonituka he | - viz Hau kóla |
Stopou pravěku | - o pravěké módě: účesy |
Heraldika | - tedy povídání o šítech. znakách... |
Každý tam jednou nemusí | - třetí část vyprávění o velké akci v USA |
Táborové vaření | - vaříme s trnkou a růží |
Táborové stavby | - umývárka, pec a latrína |
Táborový lékař | - léčíme s trnkou a růží |
Obřady | - obřad příchodu nového roku |
Poezie | - Zdena Líbalová: sbírka Mosty (1998) |
Sedící Býk | - 3.díl seriálu o tomto významném muži |
Pro chytré hlavičky | - hádanky a rébusy pro malé i velké |
Stopaři | - kreslený komiks (Proč bychom se netopili) |
Poslední dobou se kolem mne slétají věrozvěstové nejrůznějších "pravých" světonázorů jako včely na med. Jedu tramvají a mladý, pohledný basketbalista ze Salt Lake City mi lámavou češtinou vysvětluje, že Ježíš před tím než opustil tento svět, stačil v Americe pokřtít Indiány, on to ví, přečetl si to totiž v knize, kterou mi levně se srdcem na dlani poskytuje. V metru dostanu pozvánku na Oxfordský test inteligence. Tam zjistím, že nejvíce ze všech lidí mi ublížili moji rodiče, ale že tito hodní lidé mi, za určitý obnos, rádi pomohou. Nakonec jim rád věnuji veškerý svůj majetek. Ve voze metra dostanu v malém sáčku rybízovou šťávu, kterou posvětil korejský reverend, po jejím vypití budu mít šťastnou rodinu, aby ne, od té chvíle jsou mé děti i dětmi toho hodného reverenda. Vystoupím z metra a za zvuku indického zpěvu pojím trochu dobrých sladkostí z košíčku od slečny oblečené v hedvábném sárí a péřové bundě. Jdu nakoupit a hned před obchodem musím dvěma neodbytným slečnám vysvětlovat ,pročže Bůh dopouští na světě tolik zla. Tu pravou odpověď prý najdu v časopise, který zadarmo dostanu. V obchodě si nakoupím trochu "ledové svěžesti", "rozkvetlou louku" v lahvi, "dary Matky země" v plastovém pytlíku a odkutálím se domů, kde si "vyberu svůj styl" a usnu se zamilovaným pohledem na mou barevnou hranatou přítelkyni.
Když zatoužím po změně, vyjedu si s přáteli zatábořit pod týpí. Třeba na sněm Ligy lesní moudrosti. Zde mi další láskyplní lidé nabídnou bezva metodu, pomocí které se odblokuji, sjednotím si mysl a budu vědět "jak na to".
Ten svět je tak krásný a život tak nádherný, co víc si přát?
V Poslední době jsem několikrát zaslechl věty typu: Tak už nás ta Coca Cola má tam, kde nás chtěla mít. Tak už nás tam ten Mac Donald dostal, ta Delvita...Dotyční měli na mysli, že produkty těchto firem nám začínají nabízet pomalu jedinnou alternativu nákupu v našem okolí. Dost mě to překvapilo, že mě někdo někde má a já o tom ani nevím. Jasně colu fantu nebo sprite piju, protože mi chutnají, stejně jako pivo, víno, klatovské či třebíčské limo, Karlovarské minerální vody, jujce...Vnímám Coca Colu jako nedílnou součást našeho trhu s pitím, ale dělat tragédii z její expanze a nepřehlédnutelné reklami mně přijde skoro zbytečné. Pokud tato firma svojí politikou někoho omezuje, tak to není věc Coca Coly, ale miliónů oddaných konzumentů po celém světě, kteří jsou přesvědčeni, že bez snídaně v Mac Donaldu a raní dávky Coly by zbytek dne stál za houby. Jestli se cítíte být omezeni jako tito lidé, pak vás CocaCola možná dostala tam kam chtěla.
PS:
Až vám poteče CocaCola doma z kohoutků a v ledničce nebudete mít k pití nic jiného než fantu a sprite, tak to bude buď proto, že vám to tak chutná nebo už jste opravdu tam, kde vás chtěli mít. Do té doby je potřeba si zachovat zdravý rozum. Myslím si, že člověku, který dokáže střízlivě zhodnotit situaci, zatím nic takového nehrozí, protože domovní rozvod Coca Coly by vzhledem k její kyselosti musel být ve speciálních trubkách a to by vyšlo dost draho.