Tuto problematiku upravuje vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7.1.1991 č. 18/1991 Sb.
Činnost vedoucího tábora, jeho zástupce, hospodáře, zdravotníka nebo instruktora se považuje za překážku v práci z důvodu úkonu v obecném zájmu a taková osoba má za předpokladu "že pracovala nejméně rok před táborem bezplatně a soustavně s dětmi" nárok na to, aby mu zaměstnavatel poskytl pracovní volno s náhradou mzdy v rozsahu maximálně tří týdnů v kalendářním roce, to vše však pouze za předpokladu, že tomu nebrání vážné pracovní důvody. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež. Tato právní úprava platí pro všechny zaměstnavatele, je jedno, zda jde o organizaci, nebo soukromníka.
Zaměstnavatel, který svému zaměstnanci takto poskytne pracovní volno s náhradou mzdy, může požadovat tuto náhradu mzdy (refundaci) od organizace, pro níž tohoto zaměstnance uvolnil, pokud se s ní nedohodne jinak.