Problematiku ochrany přírody upravuje zejména zákon číslo 114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny), ve znění pozdějších předpisů a dále pak 17/1992 Sb. (o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů). Prvně uvedený zákon mimo jiné vymezuje kategorie zvláště chráněných území, kterými jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky, přičemž vymezuje, jak se v nich máme chovat.
K obecným pravidlům, která platí pro národní parky, chráněné krajinné oblasti a přírodní rezervace patří zákaz táboření a rozdělávání ohňů mimo vymezená území, zákaz vstupu mimo vyhrazené cesty, zákaz vjezdu s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace, zákaz zneškodňování odpadů.
Pořádat nějaké hromadné akce je zde možné pouze se souhlasem odboru ochrany životního prostředí příslušného okresního úřadu. Všechny tyto kategorie zvlášť chráněných území musí být viditelně označeny a základní pravidla chování jsou v nich vymezena v návštěvních řádech. K pořádání táborů ve zvlášť chráněných územích je třeba souhlasu kromě souhlasu vlastníka pozemku a jiných orgánů i odboru ochrany životního prostředí, který může stanovit omezující podmínky. Povolení je zpravidla nezbytné i ke kácení stromů. Povolení vydá obecní úřad. Nachází-li se strom na území národního parku, je třeba se obrátit na okresní úřad.
Na ochranu životního prostředí pamatuje i trestní zákon. Pojmem životní prostředí se zde rozumí buď životní prostředí jako celek nebo jeho jednotlivé složky: rostlinstvo, živočišstvo, voda, vzduch apod..
Formy poškození pak mohou být různé - vypouštění různých škodlivých látek do vody či půdy, hubení rostlin a živočichů a podobně. Trestný čin ohrožení životního prostředí lze spáchat jak úmyslně, tak nedbalostně.
Méně závažné ohrožení životního prostředí může být kvalifikováno jako přestupek, za který lze uložit pokutu.