Základní charakteristika extremismu

(1) Základní pojmy

A) Hodnotově neutrální

CÍRKEV nebo náboženská společnost je zákonem č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností vymezena jako dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry v organizaci s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy a obřady. Stát uznává jako církve a náboženské společnosti pouze ty, které jsou registrovány ministerstvem kultury podle uvedeného zákona. Podmínkou registrace určuje nově zákon z 26. listopadu 2001

POLITICKÉ HNUTÍ - u nás obecně chápáno ve významu právnické osoby, vznikající na základě zákonem stanovených podmínek, daných zákonem o sdružování v politických stranách a hnutích.

RASA - velká skupina lidí lišící se od jiné různými typickými znaky, které se týkají vzhledu, tvaru nosu, rtů, temperamentu, kulturou apod.

B) Vázané k extrémismu

ANARCHISMUS - politické hnutí, zdůrazňující naprostou svobodu a volnost jednotlivce a naprosté uplatňování svobody vůle. Pro tento cíl je odmítáno vše, co těmto ideálům brání (stát, autorita, disciplína, pořádek, povinnosti apod.). Anarchismus byl ovlivněn ve 40. letech 19. století W. GODWINEM ve Velké Britanii, potom zejména ve Francii, Španělsku, Itálii a Rusku. V současnosti má několik proudů:

• individualistický,
• kolektivistický,
• anarchosyndikalistický,
• náboženský, a další.

ANARCHISTÉ - přívrženci myšlenkového směru charakteristického odmítáním funkcí státu, případně i samotné existence státu. Uspořádání společnosti spatřují ve vytvoření malých svépomocných komunit, kolektivně vlastnících výrobní prostředky. Jsou známy dva základní proudy první, kteří připouštějí násilí jako prostředek k dosažení cíle, druzí, kteří násilí odmítají. Současní anarchisté spatřují fungující společenství v odmítání konformity společnosti a v alternativním způsobu života, který je však pro ostatní obyvatele nepřijatelný.

ANTISEMITISMUS - jde o specifický projev nesnášenlivosti k židům, k sionismu, k tzv. "židovstí" - judaismu aj. Dobová literatura rozlišuje např. katolický antijudaismus, sociální antisemitismus, nacionalistický antisemitismus, rasový nebo biologický antisemitismus, a další.

DIVÁCKÉ NÁSILÍ - lze definovat jako hromadné agresivní chování uplatňované v souvislosti se sportovní akcí, jehož důsledkem je fyzická nebo majetková újma nebo narušení veřejného pořádku.

EXTREMISMUS - v obecném pojetí jde o výrazné odchýlení se od obecně uznávaných a v aktuální době přijímaných norem. V rovině sociologické lze extremismus vymezit jako souhrn určitých sociálně patologických jevů vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob a příznivci těchto skupin, s dominujícím odmítáním základních hodnot, norem a způsobů chování platných v aktuální společnosti. V politice je takto označován krajně radikální nebo výstřední postoj. Policie naopak extremismus definuje jako: "Verbální, grafické, fyzické a jiné aktivity spojené zpravidla s vyhraněným ideologickým nebo jiným kontextem, které vyvíjejí jednotlivci nebo skupiny osob s názory výrazně vybočujícími z všeobecně uznávaných společenských norem, se zřetelnými prvky netolerance, zejména rasové, národnostní, náboženské nebo jiné obdobné nesnášenlivosti, a které útočí proti demokratickým principům, společenskému uspořádání, životu, zdraví, majetku nebo veřejnému pořádku". Někdy je také označován jako ultrapravicový nebo ultralevicový postoj. Extremismus obvykle neumí reálně hodnotit politickou situaci, jeho stoupenci nesouhlasí s kompromisy, radikalizuje řešení vztahu občan a stát.

POLITICKÝ EXTREMISMUS - jde o extremismus jehož odchýlení od obecně zavedených a v aktuální době přijímaných norem má podobu politického programu s výraznými prvky názorové nesnášenlivosti a odmítání kompromisních řešení. Je manifestován jako radikální až militantní odmítání politiky státu, a nebo ústavního pořádku, a to i za použití násilí.

NÁBOŽENSKÝ EXTREMISMUS - jde o extremistické jednání členů nebo příznivců skupin (zejména sekt) případně náboženských hnutí, ovlivněné náboženským zaměřením, které se projevuje zejména v psychické manipulaci s lidmi, psychickým násilím nebo jinou formou násilí či jiným závažnějším porušováním právního řádu či jednáním, označovaným za sociálně patologické nebo sociálně nežádoucí.

EXTREMISTICKÁ SKUPINA - jde o strukturovanou skupinu osob s obecně stejnou ideologií a zaměřením na tzv. politický extremismus.

FAŠISMUS (nacismus, neonacismus, neofašismus, neonacismus v SRN) - otevřeně militantní a nacionalistické hnutí, ideově i v praxi nahrazující parlamentní demokracii totalitní diktaturou a zaměřené proti všem demokratickým ústavním institucím a svobodám. Má mnoho odrůd z nichž neznámější je nacismus jako německá varianta (1920-1945). Jiná definice jej charakterizuje jako nacionálně šovinistické a rasistické hnutí spojené s totalitní formou vlády ¹⁴).

HNUTÍ (extremistické hnutí) - neoficiální, více či méně pevné sdružení občanů stejných nebo podobných extrémních názorů na společenské vztahy, postavení národa, člověka, náboženství ve společnosti, usilující o prosazení svých názorů a cílů a to i za využití různých i protiprávních prostředků.

KRIMINALITA S EXTREMISTICKÝM PODTEXTEM - rozumí se protiprávní jednání páchané v souvislosti s extremismem, působením sekt nebo diváckým násilím, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku.

NÁBOŽENSKÁ SEKTA - relativně uzavřené seskupení osob stejného náboženského smýšlení s pevně organizovanou strukturou s absolutistickými nároky na podřízenost členů, s nekritickými, dogmatickými názory a zásadami. Nebezpečnost sekty vystupuje do popředí v situaci, kdy požaduje po svých členech absolutní závislost na skupině a jejich vůdcích, požaduje vzdání se vlastní identity i hmotných statků nebo dokonce vlastního života.

NACIONALISMUS - politický směr, podle kterého vlastní "národ" je základní společenskou jednotkou, nadřazený nad ostatní. Politický směr typický pro nacismus (nacionální socialismus), který byl základní ideologií Adolfa HITLERA.

POLITICKÝ RADIKALISMUS - jde o politický extremismus s absencí prvků násilí jak v jednání tak i v proklamacích. Jde o politické postoje, které nevedou k odstranění demokratického systému společnosti a pohybují se v rámci daného ústavního systému.

RASISMUS - je nevědecká teorie předpokládající, že biologický a etnický původ určuje kulturní, psychický (mentální) povahu populací, které se vzájemně dělí na "vyšší" a "nižší". Převzato ideologiemi, které zdůrazňující nadřazenost bílé rasy nad ostatními "méněcennými rasami".

RASOVĚ MOTIVOVANÁ TRESTNÁ ČINNOST - může být charakterizována jako společensky nebezpečné trestní jednání, kterým pachatel verbálně, graficky nebo fyzickým násilím útočí na rasou, národností, vyznáním nebo politickým přesvědčením odlišné občany, potlačuje jejich zaručená práva a svobody pro jejich rasovou, etnickou, národnostní nebo náboženskou odlišnost nebo je jinak zastrašuje, terorizuje.

Tzv. RASISMUS NARUBY - jde o termín uplatňovaný v souvislosti s násilím menšin vůči majoritní skupině obyvatelstva, nebo také násilí minorit vůči majoritám, které je také vykládáno ve společnosti jako projev rasové nesnášenlivosti.

TERORISMUS - extremistický směr jehož prostředkem je teror, využívající jako prostředek nátlaku psychické nebo fyzické násilí, výhružky, vydírání, vytváření strachu a dalších forem násilí. Metodami terorismu jsou únosy, vydírání, zadržování rukojmí, pirátství, sabotáže, atentáty, pumové útoky, požáry, politické vraždy, únosy dopravních prostředků apod.

TRESTNÁ ČINNOST ORGANIZOVANÉHO CHARAKTERU - organizované páchání úmyslné trestné činnosti více osobami vzájemně propojenými v relativně dočasné organizační struktuře s rozdělenou dělbou funkcí a činností.

XENOFOBIE - nedůvěra ke všemu cizímu, novému, charakteristické projevy odporu, nepřátelství. Nejčastějším projevem je odpor proti občanům jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženství, kultury, projevující se nepřátelstvím proti cizincům, imigrantům, uprchlíkům apod. Jde o obecný termín užívaný pro charakterizování různých projevů extremismu.

¹⁴⁾ Srovnej Slovník cizích slov, Encyklopedický dům, Praha 1996.

(2) Charakteristika extremismu

Extremismus je vysoce frekventovaným pojmem ve společnosti. Lidé jím označují "nenormální", "neslušnou" a "nebezpečnou" činnost, kterou podle nich nelze v žádném případě tolerovat, zejména, je-li spojena s jejich ideovými protivníky. Vzhledem k tomu, že toleranční mez je ryze subjektivní veličina, panují mezi jednotlivými názory na extremismus rozpory. Většinou jsou tak hodnoceny velmi nápadné, nebezpečné a odpudivé činy. Málokdo však již přihlíží k podmínkám, z nichž tyto a jiné negativní jevy vycházejí.

1. Pojem a formy extremismu

Extremismus je chápán veřejností velmi úzce, a to především jako projev nesnášenlivosti doprovázený agresivním jednáním vůči zjevně odlišným jedincům či skupinám. Extremismus je jedna z kategorií, na jejíž definiční vymezení není v odborné praxi jednotný názor. Je proto užívána řada definicí, které jsou více či méně zaměřeny profesně tak, aby charakterizovaly tu kterou oblast činnosti. Proto i pojmy extremismu, uvedené v následující stati, jsou profesně zaměřené. Stěžejní definice je zpracována z pohledu policie a kriminologického vymezení. Nejednotnost výkladu i chápání obsahu pojmu "extremismus" vyplývá i z toho, že již pojem extrém má nejednoznačný obsah a je odlišně chápán jak ve společenských vědách (filosofie, politologie, právo, psychologie, sociologie), tak i ve společenské (politické) praxi.

Extremismus lze v podstatě označit za žurnalistický a politologický a nikoliv právní pojem, který se velmi úzce prolíná i se sociologickým pohledem. Charakterizuje protisystémový postoj, je postojem krajně vyhroceným, demokratickému systému nepřátelské ideologie, postojů a názorů, které se objevují v pozadí destruktivních aktivit. Přitom za destruktivní, nežádoucí a nebezpečné je nutné považovat takové aktivity, které působí, ať již přímo nebo v určitém horizontu, destruktivně na stávající demokratický systém, který se snaží nahradit systémem antagonistického typu totalitního režimu, diktatury, anarchie apod. Cílem a důsledkem těchto aktivit je rozpoznat a zničit demokratický systém. Na druhé straně jsou za extremistické označovány i takové aktivity, které používají k dosažení svých jinak legitimních cílů neadekvátní, zejména nezákonné nebo tzv. subverzní metody.

V obecném sociologickém pohledu je extremismus chápán jako jakýkoliv výstřední nebo krajně radikální postoj a s tím související činnosti. Z bezpečnostního hlediska zahrnuje část aktivit, nazývajících se subverze (z angl. subversion - podvracení, zkáza), které cíleně nebo ve svých následcích útočí na politický systém a společenské uspořádání nebo jejichž důsledkem je závažná trestná činnost. Projevy extremismu, jak bude dále uvedeno, jsou značně odlišné od méně závažných tzv. "bagatelních" projevů až po nejzávažnější trestnou činnost. Z těchto pohledů je nahlíženo i na samotný pojem extremismu. Z nejobecnějšího hlediska, jak je již uvedeno v základních pojmech, lze extremismus charakterizovat jako výrazné odchýlení se jednotlivce nebo skupiny od obecně zavedených a v aktuální době přijímaných norem.

Na základě tohoto výzkumu bylo možné provést určitou typologii členů a příznivců extremistických hnutí a jejich projevů a také možných příčin extremismu. Na základě tohoto výzkumu bylo možné povést následující závěry ¹⁵⁾:

• Většina extremistů - členů a příznivců extremistických hnutí jsou mladí lidé.
• Vůdčí osobnosti extremistických hnutí jsou lidé vyznačující se sklonem k mesiášství, megalomanii.
• Řadoví členové a příznivci hnutí se rekrutují v převážné míře z mladých lidí, kteří se souhrou okolností dostali a to i na přechodnou dobu na okraj společnosti především z důvodu ztráty zaměstnání, rodinného zázemí, jde o přistěhovalce, etnické či jiné menšiny a další.
• Nejrizikovější skupinou je mládež. Přispívají k tomu i skutečnosti, že mládež nesvazuje strach o majetek a prosperitu rodiny, svým věkem přirozeně směřují k radikalismu v řešení chyb a nedostatků společnosti, které velmi citlivě vnímají.
• Mladým lidem vyhovuje černobílé vidění světa a koncentrace problému do jednoduchých hesel, hledání nepřítele, který je za vše odpovědný, řešení situace stanovením úkolů "někým". To vše poskytuje extremistická skupina vedená silnou osobností, ke které se obrací. Navrhovaná řešení problémů ve skupině jsou jednoduchá, zdánlivě řeší problém ihned a uspokojivě a navíc, každý řadový člen skupiny (hnutí) je platným členem, se kterým se počítá, který problémy může řešit sám nebo se na jejich řešení spolupodílet.
• Věk sám o sobě není dostačujícím důvodem náležení mladých lidí k extremistickým hnutím.
• Nezralý mladý člověk, hledající jednoduchá řešení, snadno podléhá vlivu demagogů, kteří mu "černobílé" vidění světa předkládají a nabízejí mu, aby se účastnil řešení věci agresivními akcemi.
• Současnost je vnímána jako bezperspektivní a nevidí v ní místo pro seberealizaci ¹⁶⁾.

Existence extremismu je dávána do souvislosti s existující sociální situací, stavem společnosti, společenským klimatem. Především rasismus je z historického hlediska dáván do souvislostí s migračními vlnami, které se nekontrolovatelně přehnaly Evropou i dalšími kontinenty a přinesly značné komplikace v oblasti hospodářské a sociální, ale i radikální změny v psychice jednotlivců i určitých skupin obyvatel v zemích, kam tyto vlny směřovaly. Rozsáhlost probíhajících změn zabránila používání vypracovaných životních stereotypů a to neblaze doléhá na nepřipraveného jedince, otřásá jeho základními hodnotami a jistotami, aniž nabízí nová přijatelná řešení. Reakcí na tyto změněné podmínky a situace bývá často násilí. Jednou z reakcí na existující a stále působící problémy je i tzv. "rasistické harašení" - racial harassment ¹⁷⁾, která má v Evropě řadu podob.

V publikaci "Symbolika extremistických hnutí" byla vyslovena hypotéza charakterizující příznivce hnutí Skinheads: "Skinheadi jsou tvořeni lidmi, kteří jsou neúspěšní nebo nemají šanci normálním způsobem dosáhnout pozornosti a úspěchu ve společnosti" ¹⁸⁾, která je dále rozvedena historickým pohledem na modely a principy dosažení elity ve společnosti. Tato teorie elit souvisí s jedním z faktorů, který charakterizuje společenské příčiny vzniku hnutí skinheads, "faktoru úspěchu". S tímto faktorem velmi blízce souvisí i faktor nejistoty a faktor absence náležení. ¹⁹⁾ Tyto sociologické úvahy jsou podpořeny dalšími, souvisejícími s procesem dospívání, jako např. orientace ve společnosti, hledání svého místa ve společnosti, otevřenost novým myšlenkám, popírání zavedených způsobů myšlení a chování, zvýšená kritičnost ke společnosti, sklon k radikálním postojům a rozhodnutím, nedostatečná životní zkušenost, malá schopnost představit si důsledky svého chování a jednání, malá schopnost vcítit se do postojů ostatních, věkem daný egoismus, snaha "někam" patřit, nacházet podporu a uznání mezi vrstevníky, prezentovat svoji příslušnost ke skupině, touha po sdružování se stejně smýšlejícími vrstevníky v odporu proti starším apod., to všechno usnadňuje orientaci mladého člověka k radikálně zaměřeným skupinám mladých lidí s extremními názory na život, na svět, na společnost, na řešení situací a vede jej k extremním projevům. Existencí extremistických hnutí je tak dána životní alternativa k řešení jejich potřeb daných věkem i jejich současnou sociální situací.

¹⁵⁾ Blíže srovnej Kriminologické a právní aspekty extremismu, IKSP, Praha, 1999.
¹⁶⁾ Blíže MF, 19.5.1998, "Je to varovný signál, říká psycholog Hubálek o násilí", FIALA, P.: Politický extremismus a radikalismus v ČR, Brno, Masarykova univerzita 1997.
¹⁷⁾ Lze jej v obecné rovině vysvětlit jako obtěžování, zneklidňování menšin, odlišných ras, etnicit, náboženství apod. extremistickými hnutími či jednotlivci patřícími k majoritní části obyvatelstva, a to verbálními útoky, hesly, symboly a výroky s rasistickým obsahem.
¹⁸⁾ CHMELÍK, J.: Symbolika extremistických hnutí, ARMEX - TRIVIS, Praha, 2000.
¹⁹⁾ Stejně jako vysv. č.5

2. Právní aspekty extremismu

Právní aspekty extremismu budou rozebírány speciálně u každé z forem extremistických projevů. V nejobecnější rovině lze uvést, že projevy extremismu jsou doposud převážně koncentrovány do vzájemného napadání skinheadů a Romů, anarchistů a jiných. Jednání jsou obvykle doprovázena verbálními projevy - provoláváním fašistických hesel a pozdravů. Jen zcela výjimečně lze hovořit o přípravě osob k těmto extremistickým jednáním. Zpravidla jde o spontánní jednání, jako reakce na vzniklou situaci, na momentální podnět a tomu odpovídají i spáchané činy. Doprovodným, ale nikoliv rozhodným činitelem extremistických projevů, je alkohol. Značný podíl na extremistických jednáních má tzv. situační extremismus, tj. jednání vyvolané hádkou či potyčkou mezi rozlišnými jednotlivci, která je pak řešena za účasti dalších extremisticky naladěných příznivců té či oné strany. Je otázkou, zda taková jednání mají být posuzována jako rasově motivovaná nebo jako jednání s extremistickým podtextem.

Trestní stíhání kriminálních deliktů posuzovaných jako trestné činy spáchané z rasových, národnostních a jiných pohnutek přináší občas problémy v posuzování právní kvalifikace. Je to způsobeno zejména vysokým podílem subjektivního faktoru při jejich posuzování a dokazování a navíc některé, zejména verbální a grafické projevy, nejsou zcela jednoznačné co do naplněnosti té které skutkové podstaty trestného činu s rasovým motivem. V případě násilných útoků spáchaných extremisty je situace ztížena tím, že jsou páchány převážně ve skupině až davu, ve kterých při zásadě trestního práva hmotného o individuální trestní odpovědnosti pachatele za spáchaný čin, činí značné problémy označit konkrétního pachatele. Ve skupině jsou často i různé "kriminální živly", které využívají této anonymity party pro své zájmy v páchání kriminálních deliktů. Skupinová trestná činnost je všeobecně vždy náročnější na odhalování i prokazování trestní odpovědnosti konkrétních osob. Značným problémem při objasňování extremistických kriminálních deliktů jsou svědecké výpovědi. Je velmi obtížné přimět svědka svědčit. Ze strany obyvatel jde v těchto případech o zjevný nezájem až nechuť spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a v některých případech je u nich patrná tolerance až sympatie s pachateli. Tímto výčtem byly naznačeny jen některé základní problémy při právním posuzování extremistických projevů. Jejich výčet samozřejmě není úplný, je řada dalších problémových okruhů, které znesnadňují nalézat objektivní pravdu v trestním řízení u extremistických skutků. Konkrétní postupy v trestním řízení budou naznačeny v dalších speciálních kapitolách. Základní teze k rasově motivované trestné činnosti.

3. Společenské příčiny vzniku hnutí SKINHEADS ²⁰⁾

3.1 Faktor úspěchu.

V padesátých letech americký sociolog Merton uvedl, že velká část kriminálního jednání je způsobena tím, že lidem se v určité kulturní společnosti vsugerovávají znaky úspěšnosti. Mnozí z této společnosti však nemají možnosti a prostředky, jak se k této úspěšnosti, kterou proklamuje společnost, dobrat. Jedním z nejvíce preferovaných znaků úspěšnosti je vlastnictví hmotných statků, především peněz. Část občanů, a nutno říci že ta větší část, nemá možnost jmění získat legitimními prostředky. Menší část těchto nemajetných občanů se proto rozhodne jmění získat za každou cenu a dají se na cestu zločinu.

Tuto filosofickou úvahu lze aplikovat i na naši společnost, která je v mnoha ohledech přímo posedlá "kultem úspěchu", preferováním osobních statků, preferováním úspěšnosti v podnikání, vyniknutím ve společenských vztazích, náležením mezi elitu společnosti s kultem silných osobností. Tyto vlastnosti "úspěšné osobnosti demokratické společnosti" se nenásilnou formou předkládají veřejnosti jako vzor úspěšnosti, jako vzor výsledku snažení se, životního stylu. Čím silnější a bezohlednější osobnost, tím větší má šanci dosáhnout úspěchu. Na jedné straně každý má právo usilovat o úspěch a stát se členem elity. Na druhé straně panuje nerovné postavení v možnostech dosáhnout tohoto cíle, protože většina obyvatel tuto šanci obecně nemá.

Na základě uvedené filosoficko sociologické úvahy lze vyslovit hypotézu: SKINHEADI jsou tvořeni lidmi, kteří jsou neúspěšní nebo nemají šanci normálním způsobem dosáhnout pozornosti a úspěchu ve společnosti. Tato hypotéza je dána těmito faktory:

• nevýrazné postavení v rodině, řada z nich vlastní rodinu nemá,
• nedostatek profesní způsobilosti, protože většina z nich nemá ukončeno středoškolské vzdělání a nejsou ani vyučeni, nebo teprve studují, připravují se na budoucí povolání (učni, středoškoláci, mladiství bez pracovního poměru apod.),
• vlastní deprivace neúspěšnosti (nemohou hmatatelným způsobem dosáhnout na úspěch, presentovat se a chlubit společenským úspěchem, jsou medializováni jako spodina společnosti), a přitom je u nich výrazná touha stát se úspěšnými.

Z historie jsou známy tři modely, principy dosažení elity ve společnosti: ²¹⁾

1. pomocí majetku,
2. pomocí podaného pracovního výkonu,
3. pomocí "správné krve".

První dva modely, jak je patrné z předcházející úvahy, jsou pro příznivce hnutí SKINHEADS nedosažitelné. Zbývá jim získat společenské postavení, elity ve společnosti, jen pomocí "správné krve".

3.2 Faktor nejistoty

V současné společnosti působí velmi výrazně faktor nejistoty, zejména pak nejistota sociální. To je však sociálním problémem celé Evropy a nikoliv jenom České republiky. Pojistkou proti nejistotě je hromadění majetku. V dřívějších společenských systémech vznikal na ochranu těch, kteří se nemohli pojistit proti sociální nejistotě majetkem, tzv. sociální stát, který tento hendikep u nemajetných eliminoval. Tuto "sociální ochranu" však již neposkytuje moderní demokratický stát, který ochrannou ruku značně redukuje a břímě odpovědnosti "za své postavení" přenáší na občana (podle zásady ať se postará každý sám o sebe, což pro velkou část populace není přijatelné a do určité míry ani možné). Dostane-li se společnost do sociální krize, část populace, která je touto krizí nejvíce postižena, se začne radikalizovat, a aby tuto nejistotu alespoň z části eliminovala, kompenzuje pocit sociální nejistoty sdružováním se v radikálnějších komunitách, jejichž prostřednictvím je možné pádněji vyslovit protest proti své sociální nejistotě.

K tomuto radikálnějšímu řešení situace jsou zejména náchylní mladí lidé s nízkým vzděláním, bez perspektivy a malými možnostmi uplatnění se na regulovaném trhu práce. Tito lidé pak kompenzují svou nejistotu militantním jednáním. Jedná se o obecně platný vzorec, který funguje u všech živočichů a tím spíše u myslícího člověka. Zejména výkon povolání je totiž spojen s tvorbou společenské integrace a s aspektem ekonomické samostatnosti. Jsou-li mladým lidem tyto oblasti znepřístupněny, nebo jsou-li nějakým způsobem ohroženy, jejich životní plány dostávají vážnou trhlinu a proto jsou tyto hodnoty jimi odmítány a zavrhovány. K tomu všemu má negativní dopad zdůrazňování individuálních úspěchů a výkonů, které má za následek vytrácení solidarity a zvýrazňování individualismu. Tímto negativním působením sociálních vztahů se jedinec ocitá v paradoxní situaci. Na jedné straně vede sociální diferenciace a vytrácení tradic životních norem k enormnímu rozšíření individualismu, na druhé straně vedou ty samé podmínky k fragmentaci společnosti a jejímu posuzování na základě trhu. To je pak u těchto jedinců doprovázeno subjektivním pocitem individuální nahraditelnosti, zaměnitelnosti a nepotřebnosti. Kdo trpí nedostatkem sociálního zapojení hledá cesty, jak tento hendikep kompenzovat, proto hledá zapojení v nových pospolitostech. Jestliže se stále více vytrácí pocit sociální sounáležitosti, nabývají na významu kategorie, na základě kterých je posuzována příslušnost ke společenství lidí. Dostávají se tak významně do popředí kategorie rasa, barva pleti, pohlaví, věk, národ, kultura apod., které jsou mylně interpretovány a je v nich spatřována příčina neúspěšnosti.

3.3. Faktor absence náležení

Kult osobnosti, typický pro moderní společnost, však tuto tříští na společnost atomizovanou, ve které se člověk ocitá osamoceně. Je oslabena funkce rodiny, zpravidla nefunguje rozvětvená rodina, která je pojítkem ve vztazích. To je také jedním z důsledků krize manželství a osobních vztahů mezi partnery, konfliktů mezi rodiči a dětmi apod. Pro člověka s nízkým vzděláním a nízkým věkem, bez životních zkušeností, jde o zvláště obtížné postavení, protože jen velmi ztěží se v takové společnosti dokáže orientovat. Hledá proto "něco", o co by se opřel a svůj pocit nejistoty tak zmírnil. A tím "něčím" je pávě skupina, parta lidí stejného postavení, stejných problémů, ve které však vyčnívá určitá dominující osobnost, s radikálními názory na řešení, která dokáže "určit směr" vedoucí z nejistoty. To je také rozhodujícím faktorem proč příznivci hnutí SKINHEADS vyznávají duch kamarádství, duch pospolitosti, které jsou jinak obecnou potřebou "náležení" každého člověka.

Sociální nejistota, pocit neúspěšnosti a tápání ve společnosti, absence náležení k elitě a anonymita ve společnosti jsou rozhodující faktory, které vedou zejména mladou populaci k vytváření extrémistických hnutí. Soudobé sebe pojetí mladých lidí, kteří jsou příznivci zejména pravicových extrémistických hnutí, je založeno na těchto názorech:

• Ve svém okolí vidí mnoho nepřátel, kterými se cítí být ohroženi a proto jednají sebezáchovně.
• Jsou přesvědčeni, že panuje každodenní boj o přežití, ve kterém se prosadí jen ti nejsilnější.
• Násilí považují za běžnou a normální formu řešení konfliktů.
• Mají vizi katastrofy národa spočívající v jeho degradaci.
• Cítí se být vyobcováni ze společnosti a také se domnívají, že je nikdo nebere vážně.
• Pociťují velký vztek, který musí demonstrovat fyzickým násilím a tak dát najevo svou vlastní fyzickou sílu.
• Jsou přesvědčeni, že jsou povoláni k boji za správnou věc.
• Budoucnost vidí pesimisticky.
• Považují se za legitimní strážce pořádku, za spásu národa.

V chování a jednání mladých lidí, kteří jsou příznivci pravicových extrémistických hnutí lze formulovat některé typické znaky, aniž by byli nositeli zjevných projevů příslušnosti.

• Snížené rozlišovací schopnosti ve společnosti.
• Jsou náchylní k jednoduchým ale "siláckým" heslům.
• Nejsou ochotni příliš diskutovat.
• Interpretují vlastní a společenskou situaci pomocí jednoduchých klišé.
• Projevuje se u nich obětní mentalita.
• Trpí odloučením od rodiny i od vrstevníků.
• Dominují pocity osamocení, beznaděje.
• Mají pocit, že se nehodí do dnešní doby.
• Projevuje se u nich krize identity.
• Silně se brání konformitě společnosti.
• Inklinují k mysticismu, a další.

Všechny uvedené pocity je nutí nalézat a přidružovat se k pravicově radikálním skupinám (např. hnutí SKINHEADS), které jim nabízejí nový pohled na svět. Tato hnutí jim dále nabízejí:

• nové kamarádství a náležení k sobě rovným, pospolitost,
• zprostředkují jim pocit, že stojí ve středu dění, které je lepší než v reálné společnosti, ve kterém najednou převyšují ty, kteří jsou vně hnutí,
• konkrétní orientaci, zprostředkovávají pocit bezpečí a vlastní velikosti,
• zbavují potřeby myšlení a nahrazují jej schématem hodnocení: "přítel - nepřítel", které dává legitimní důvod k použití násilí,
• realizují jednotu slov a činů.

Hnutí dělá člověka silnějším, odvážnějším. Jejich jednání v akci je zastřešováno komunitou - davem. To dává jejich jednání spontánnost, odbourává sebekontrolu a zábrany. Řada z příznivců extrémistického hnutí nedokáže popsat, proč útočí na určitý objekt, proč útočí na cizince, černocha apod. Jediné co pociťují je, že "ponižování" činěné druhému je samotné povyšuje a dává jim zadostiučinění za "příkoří".

²⁰⁾ Převzato z CHMELÍK, J.: Symbolika extremistických hnutí, Praha: Armex, 2000.
²¹⁾ KELLER, J.: Nepublikovaná přednáška k extremismu.

4. Úloha symbolů v extrémistických hnutích

Dříve než se budeme věnovat problematice symbolů a jejich úloze v hnutích extrémistů, specielně v hnutí SKINHEADS, je potřebné vysvětlit základní obsah pojmů symbol, symbolika, emblém a runa.

Symbol podle Ottova slovníku naučného "jest umluvené neb obvyklé znamení čili značka pro nějaký předmět". Typickými symboly jsou např. písmena abecedy, číslice, interpunkční a matematická znaménka, chemické, fyzikální, meteorologické a další značky, které se vyvinuly jako zkratky označení (např. míry a váhy), nebo vznikly dlouholetými zvyklostmi jejich užívání. Jde tedy o konkrétní označení určitého stavu či veličiny, označení abstraktního pojmu, zkrácené nebo obrazné vyjádření daného jevu. Prapůvod symbolů lze spatřovat v historickém dávnověku. Řada symbolů je převzata z řecké a římské mythologie, kdy každé božstvo mělo svůj symbol, který se dochoval do současné doby. Nejvíce symbolů však pochází z prvních dob křesťanství, jehož symbolem je kříž a symbolem mohamedánství je půlměsíc. Symboly řeckých písmen "alfa, delta, a omega jsou znamení - symboly vyjadřující Krista. Symboly křesťanství jsou patrné např. i při stavbě chrámů (kostelů) ve tvaru kříže apod.

Synonymem symbolu je emblém, který je francouzského původu a vyjadřuje odznak příslušnosti k povolání, vyjadřující povahu, vlastnosti, příslušnost určité osoby, která takový emblém užívá nebo nosí. Emblémy jsou časté v heraldice jako cechovní a rodové erby a korouhve. V mythologii byly erby výrazem atributu božstva, kterým se vzájemně odlišovaly. V současném moderním pojetí symbol a emblém splývají ve společný význam.

Proč návrat k symbolismu

Tajné značky a symboly jsou staré jako lidstvo samo. Od nepaměti se o ně zajímali a pomocí značek a symbolů vyjadřovali své pocity, myšlenky, ideály jednotlivci i skupiny lidí a vkládaly jim někdy konkrétní, někdy skrytý význam nebo obsah, se kterým se jednotlivec nebo skupina identifikovala. Nejmarkantnější vývoj symbolismu je patrný u znamení kříže, o kterém se zmíním ve speciální kapitole, zabývající se symbolikou křížů.

Do této kategorie značek a symbolů pochopitelně musíme zařadit i runové písmo, runové znaky, o kterých bylo hovořeno v předcházející kapitole.V současné době je runové písmo hojně využíváno v řadě publikací hnutí SKINHEDS. Tento "návrat k minulosti" lze právě vysvětlovat návratem ke kultovnictví, k rituálům dávnověku, hledání řádu společnosti v mystice, v rituálech apod., které znamenají vymanění se z reality neúspěšnosti. Symboly působí na vědomí lidí ve dvou fázích.

V první fázi (spontánní fáze) utíkají určité skupiny lidí k symbolům v obdobích velkých osobních zvratů a krizí, v období, kdy se hroutí představy o životě, kdy se nedaří uspokojit aspirace. Beznadějnost situace řeší uznáváním symbolů, které jsou těmto lidem známy, nebo jsou jim jinou osobou nabídnuty, nebo je mají po ruce. Symbol se tak stává nejprve náhražkou za něco, co je pro tuto osobu jinak nedostupné. Např. to, že si koupí na koncertu hnutí SKINHEADS nášivku, odznak či jiný zástupný znak hnutí je obvykle jediné, co je mu ve společnosti vzhledem k jeho možnostem a postavení dostupné.

Útěk k symbolice je však obecnou vlastností lidstva zejména v situacích osobních krizí, aby se tak vyhnuli úzkosti, strachu i samotnému bytí. K symbolům tito jedinci utíkají zejména pod vlivem zkratkovitého jednání. Přílišné upínání se k symbolům však potlačuje racionalitu v uvažování. Symbol se stane velmi rychle "modlou", na kterou se osoba upíná, hledá v ní záchranu, vyřešení zdánlivě beznadějné situace až se symbol stane "životním cílem", který nahrazuje reálno. Vysněný symbol se stává vším, je pro člověka mnohem dosažitelnější než např. vzpomínaný společenský úspěch, až jej ovládne zcela. Symbol nahradí reálný stav a stane se pro člověka reálnem. Pohlceni tímto symbolem začínají žít jenom pro něj, žít pro novou představu o společnosti, o světě. Logickým výsledkem vlivu symbolismu na osobnost je změna osobnosti, změna hodnotového žebříčku, společenské sounáležitosti apod. To má pro tuto skupinu osob "závislých na symbolice" někdy i relativně pozitivní dopad. Mění se jejich postavení ve společnosti. Z neúspěšných se přesouvají do skupiny úspěšných.

Vývoj závislosti jedince na symbolice je velmi dobře patrný na struktuře skinheadského hnutí. To se v zásadě člení na tzv. "zdravé jádro" a na "čekatele". Tato základní struktura je právě vyjádřením toho, na kolik je jednotlivý příznivec hnutí ovlivněn novými cíly vyjádřenými v symbolice a jak dalece jsou již na symbolech závislí.

Druhá fáze (označovaná za striktní fázi) je typická integrací do hnutí, do multi společenství rovných, úspěšných, kde mají reálnou šanci subjektivně profitovat. Stávají se totiž "osobností" multi společenství. K této subjektivní integraci jim dopomůže i určitá forma vojenské organizace skupiny, typická pro hnutí SKINHEADS, kde významnou roli sehrává vůdcovský princip. Život najednou dostává přísná a přesná pravidla, kterým se dobrovolně podřizují. Je jím předestřena přísná hierarchie "jejich" společnosti, mají před sebou jasný cíl čeho chtějí dosáhnout v tomto multi společenství a cesty, jak tohoto vysněného cíle mohou dosáhnout. Je jim předestírán i náhled na reálnou společnost, i když se jedná o pohled ryze subjektivní a subjektivní, podávaný uznávanou osobností, vůdcem. Je nastolena nová hierarchie hodnot, která je však v diametrálním rozdílu od obecně uznávaného hodnotového žebříčku.

Přechodem z prvé fáze do druhé sehrávají významnou roli i vůdcové, kteří s členy společenství manipulují právě pomocí symbolů.

Základní symbolika těchto společenství je postavena na obětním symbolu spočívajícím na principu společné krve, vyjadřující již od dob prvobytně pospolné společnosti "kmenovou jednotu" (pospolitost) na principu pokrevního příbuzenství (bratrství). "Společná krev" tak dokáže povznést (pošlechtit) i bez materiálních statků, bez majetku a dalších atributů úspěšnosti. Princip krve je tak povýšen na nejvyšší hodnotu života, na nejvyšší hodnotu směřující k úspěšnosti. Pokud se jedinec s tímto principem ztotožní, nemůže mu nikdo a ničím konkurovat, protože pokrevní svazek je nejvyšší hodnota.

Princip krve však s sebou přináší i další aspekt. Nekompromisní boj proti "odpadlíkům". Hněv proti odpadlíkům společenství (hnutí) je dokonce nesrovnatelně vyšší, než proti Rómům. Ostatní členy reálné společnosti sice chápou jako lidské tvory, kteří mají "stejnou krev", ovšem jednající nepřijatelným způsobem pro řád. Tím jim narušují jejich stereotyp, jejich symboliku a jsou potenciálními škůdci jejich multi společnosti, protože by mohli narušit jejich jednotu, vnést zmatek do řádu, do zavedených vnitro skupinových pravidel. Ostatní lidští tvorové jim tak narušují to, co oni pracně vytvořili, aby tak unikli nejistotě, tápání a neúspěšnosti.

Na symbol společné krve navazuje symbol bojovníků. Na sociální nejistotu je často reagováno návratem do minulosti, jak již bylo naznačeno v předchozích kapitolách. Hovoříme o tzv. regresi. Běžným projevem tohoto návratu je tzv. sekundární narcismus, tj. vracení se do mateřského lůna. Jde o ontogenetický²² návrat k minulosti, k počátku vzniku a vývoje člověka, který má svou analogii v návratu zpět do minulosti, do starověké historii idealizované starogermánskou a keltskou mytologií, jako by šlo o návrat do doby "zlatých časů". Starogermánský a keltský starověk je symbolizován mýtem válečníků, bojovníků, kteří ohněm a mečem řešili spory mezi panovníky, územní požadavky, kteří jsou chápáni jako symbol odvahy a statečnosti. Tímto způsobem jsou implantovány do současnosti, vykládané tímto multi společenstvím SKINHEADS, principy fungování feudální až otrokářské společnosti, ve které právě válečníci, postavení násilné často z řad poddaných, jsou hrdiny aniž by vlastnili jakýkoliv majetek, postavení apod. Symbol bojovníka je velmi silně uznáván zejména v hnutí SKINHEADS vyznáváním a obracením se k bohu "ODINOVI". Kult boha Odina pravděpodobně vzniknul v Německu, Dánsku nebo v Anglii. Mýtus o tomto bohu se do severských zemí dostal až později, kde byl označován za boha zpěvu a radosti. Germány byl původně označován za boha větru, který na sebe bral podobu havranů. Volnost pohybu havranů, jejich oblétávání země vytvořilo mýtus poslů boha Odina, kteří dohlíží nad děním na zemi a tak jim postupně byla připisována nadpozemská moc přenášení myšlenek na boha Odina. Bůh však bral na sebe i podobu vlků, kteří představovali jeho žravost a lačnost. Protože bůh Odin podle mýtu sídlil v horách, odkud přicházely větry, byla mu přisuzována i podoba větru. Postupem času se Odin stal i bohem mrtvých. Tento mýtus byl dále rozvinut u Vikingů, u kterých se Odin stal i bohem bojovníků, které bůh Odin povolal jako mrtvé do svých zástupů, aby s nimi bojoval proti zlu. Odin se tak v podání Vikingů začal jmenovat Valfadir, nebo Valgautr, tj. otec mrtvých. Tak, jak se mýtus o činech boha Odina rozšiřoval, postupně mu byla přisuzována veškerá moc nad živými i mrtvými na zemi. Stal se bohem živých, mrtvých, stal se bohem větru, života i smrti, v době vikingských válek se stal bohem válečníků. Bůh Odin tak ovládal vše pozemské i nadpřirozené. Bůh Odin byl mýtus, který převzali příznivci hnutí SKINHEADS jako svůj symbol bojovníka, symbol všeho konání. Tak se stalo runové písmo a Bůh Odin dominujícími symboly pro SKINHEADS.

Třetími (a nejnebezpečnějšími) jsou symboly rasové nesnášenlivosti. Neúspěšný člověk riskuje, že ztratí vlastní respekt a tomu předchází tím, že vlastní vinu za neúspěch se snaží svalit na jiného. Hledá obětního beránka, který odčiní domnělé křivdy, které mu byly způsobeny. Svalování vlastní neúspěšnosti na někoho jiného je postaveno na úvaze, že když obětního beránka potrestám za vinu, kterou jsem mu implantoval, sám se očistím a uleví se mi. Na tomto principu funguje právě nenávist a zášť vůči nějaké skupině obyvatel. Jde o jakousi modifikaci "kolektivní viny", hledání kolektivního viníka. Pochopitelně vinu za svůj neúspěch mohu svalit na celý společenský systém, který je však nehmatatelný a nekonkrétní. Jeho projevy jsou hůře odhalitelné a zejména postižitelné v právním systému demokratické společnosti. Z tohoto pohledu můžeme proto hovořit o chytřejší filosofii anarchistů v porovnání se SKINHEADY, jako minoritní skupiny obyvatel, která ve společnosti navíc nepožívá přílišné obliby. Ještě pozitivnějšího výsledku lze dosáhnout, když tato minoritní skupina je snadno identifikovatelná (v daném případě každý pozná, kdo je jiné barvy, kdo je Róm). Označením za viníka neúspěchu určitou dobře identifikovatelnou skupinou obyvatel vzniká ve vědomí skinů pocit úspěšnosti, protože mohou ukázat na někoho, kdo je ještě neúspěšnější něž jsou oni. Tím je jejich vlastní pocit viny za neúspěšnost alespoň částečně eliminován. Svým jednáním a vystupováním proti této minoritní společnosti ještě neúspěšnějších než jsou oni, upozorní společnost na skupinu, která je horší než skini, upozorní na skupinu, do které je potřebné "kopnout", která je na celospolečenském žebříčku ještě níže než jsou oni. Při realizaci tohoto symbolu rasové nenávisti využívají obecného nepřátelského povědomí majoritní společnosti vůči určité skupině obyvatel.

Podstatou druhého modelu, na kterém je založen symbol rasové nenávisti, je poukázat na skupinu obyvatel, která je relativně úspěšná (jedná se zpravidla o Židy). Úspěchu však tato skupina dosáhla proto, že jej "ukradla" ze společnosti. V obou případech je symbol rasové nenávisti doprovázen zvláště agresivní formou útěku z reality, z reality, se kterou skini nekonvenují, která se jim nelíbí a kterou zásadně odmítají. Symboly jim při tom slouží jako zdroj energie, vzor chování, vzor jednoty a snášenlivosti těch, kteří se semknuli k sobě v revoltě proti této realitě. Pomocí symbolů si tak budují svou novou identitu. Před tím nevěděli, kdo vlastně jsou a nechtěli o tom ani slyšet a uvažovat. Nyní mají vlastní identitu a to na nejlepším základě, podloženém historií. Považují se za budovatele nového společenského systému, řádu, který vyřeší všechny problémy tím, že odstraní Rómy, židy, nebo jiné "barevné". Symboly tak slouží k označení jejich nově nalezené identity, společenského rámce, ve kterém "vládnou Oni".

²² Ontogeneze velmi úzce souvisí s ontologií, což je filozofická disciplína, která se zabývá bytím jako takovým a velmi úzce související s metafyzikou, která s rozvojem empiricko - pozitivistickým chápáním je stále více zavrhována. Ontogeneze se však uplatňuje v moderním proudu 20. století v tzv. existencionalismu a jemu blízkých myšlenkových proudech.

5. Základní teze k rasově motivovanému extremismu

• Počátek vzniku extrémistických projevů je v 2. polovině dvacátého století.
• Typickým znakem je nárůst vystoupení skupin obyvatel nebo jednotlivců výrazně vybočujících "z normality".
• Tyto projevy jsou označovány za "extremismus".
• Extrémistické projevy mohou mít řadu podob.
• např. terorismus, jehož nástrojem je teror,
• činnost různých náboženských sekt,
• nebo také rasově motivovaná trestná činnost, jejíž společensky nejzávažnější příčinou je rasismus.
• v České republice tyto projevy nenabyly masových rozměrů a jsou označovány za excesy.

Extrémistické aktivity můžeme zobecnit do tří základních skupin:

1. Realizace vysoce ušlechtilých a humánních cílů, ale způsobem, který v menší či větší míře se neslučuje se společenskými pravidly chování.
2. Realizace představ o politickém systému společnosti a jeho fungování, které odporují obecným normám morálky a humanity způsoby, které jim umožňuje platný právní řád ("slušnou" formou chtějí prosadit "neslušné" cíle).
3. Realizace nelidských, nehumánních, rasově segregujících cílů protizákonnými a nelidskými prostředky. Do této třetí skupiny lze zařadit i převážnou část rasově motivovaných útoků.

5.1. Vymezení rasově motivované trestné činnosti

Rasově motivovanou trestnou činnost, jako jednu z forem extremismu, můžeme definovat jako společensky nebezpečné trestní jednání, kterým pachatel verbálně, graficky nebo brachiálně útočí na rasově, národností, vyznáním nebo politickým přesvědčením odlišné občany nebo potlačuje jejich zaručená práva a svobody pro jejich rasovou, etnickou, národnostní nebo náboženskou odlišnost.

5.2. Znaky RMTČ

1. společensky nebezpečné jednání.
2. útok na práva a svobody rasově, etnicky, národnostně nebo nábožensky odlišných občanů,
3. motiv jednání, kterým je rasová, národnostní, náboženská zášť,
4. protiprávnost jednání.

Za rasově motivovanou trestnou činnost jsou zpravidla označena jednání uvedená v základní skutkové podstatě trestných činů:

• hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 tr. zák.,
• podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle § 198a tr. zák.,
• podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260, § 261 tr. zák.,
• omezování svobody vyznání podle § 236 tr. zák.,
  

nebo vyjadřující společenskou nebezpečnost trestných činů spáchaných z rasových pohnutek v kvalifikované skutkové podstatě, zohledňující rasovou pohnutku jako kvalifikovanou okolnost, která má vliv na zvýšení trestní sazby za spáchaný tr. čin. Jedná se o tr. činy:

• násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle § 196 tr. zák.,
• vražda (§ 219 odst. l, odst. 2 písm. g tr. zák.),
• ublížení na zdraví (§ 221 odst. l, odst. 2 písm. b, § 222 odst. 1, odst. 2 písm. b tr. zák.),
• vydírání (§ 235 odst. l, odst. 2 písm. f tr. zák.),
• poškozování cizí věci (§ 257 odst. l, odst. 2 písm.b tr. zák.).

Méně závažná jednání - přestupek proti veřejnému pořádku podle § 49 odst.1 písm. a - c) přestup. zákona.

Typické formy s způsoby páchání rasově motivované trestné činnosti.

1. verbálně,
2. brachiálně,
3. graficky (mediálně).

5.3. Charakteristické zvláštnosti pachatelů

• sociálně narušené osoby,
• ve většině případů jde o osoby mladistvé,
• věkový průměr pachatelů se snižuje až pod hranici trestní odpovědnosti,
• jde převážně o pachatele s nízkým vzděláním,
• s nízkými příjmy, bez sociálního zázemí,
• rasově motivované útoky jsou pro ně seberealizací, útěkem z reality jejich společenské, osobní, pracovní i ekonomické neúspěšnosti,
• považují se za "budovatele nového společenského řádu",
• rasově motivovaná trestná činnost je páchána pod vlivem alkoholu,
• dominujícím faktorem je parta až dav, které umocňují agresivitu i kuráž pachatelů, navozuje pocit bezpečí, anonymity,
• u pachatelů jsou zjišťovány výrazné poruchy v oblasti emocí, labilita, citová otupělost, citové strádání, typická je impulsivnost a časté jednání v afektu,
• v jejich interakcích s okolím schází často jakékoliv morální zábrany.

Motiv

Motivem rasových útoků je obvykle rasová, náboženská, národnostní nenávist a zášť, rozdílné politické přesvědčení, rozdílné vyznání nebo to, že poškozená osoba je bez náboženského vyznání, nebo také antisemitismus.

Hnutí

Hnutí můžeme charakterizovat jako neoficiální, nekonzistentní sdružení občanů usilujících o prosazení svých zájmů i za využití protiprávních prostředků, stejných rasově orientovaných názorů na společenské vztahy, postavení národa a národnostních menšin, s negativním postojem k občanům odlišné rasy, barvy pleti, s odlišnými kulturními zvyklostmi, náboženstvím apod.

Politické hnutí

• chápáno ve významu politického hnutí jako právnické osoby,
• vzniká na základě zákonem stanovených podmínek (zák.č. 424/1991 Sb. o sdružování, v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů),
• je výrazem ústavního práva občanů sdružovat se v politických stranách a hnutích,
• podmínky vzniku (§ 4 cit. zákona) vymezeny negativně,
• stanoveno, kdy činnost politického hnutí je v rozporu se zákonem a to:
  • porušují ústavu a zákony nebo jejich cílem je odstranění demokratických základů státu,
  • nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány,
  • směřují k uchopení a držení moci zamezující druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačování rovnoprávnosti občanů, jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobody občanů.

Rasa

Rasou rozumíme velkou skupinu lidí, která se liší od jiné somatickými, psychickými, kulturními, jazykovými a jinými zvláštnostmi. Mezi typické znaky, které jsou odlišujícím kriteriem mezi rasami, je např. vzhled a tvar nosu, rtů, očí, ale i temperament, životní energie apod. Rasy jsou skupiny lidí, které se vyvinuly z jednotlivých typů prapředka člověka v průběhu vývoje lidstva. Jsou rozlišovány tři základní rasové skupiny:

• rovníková (negroaustralská) rasa,
• indoevropská rasa,
• mongolská rasa.

Postavení Rómů

Rómové jsou minoritní skupinou obyvatel, která z hlediska národnostní, rasové i historické identity je etnickou skupinou s výraznými znaky kulturní, společenské a fyzické povahy. Svými fyzickými, antropologickými, společenskými i historickými atributy, svou specifickou kulturou, psychickými zvláštnostmi, barvou pleti, odlišným životním stylem, jazykovou a kulturní odlišností a vlastním vědomím národa, naplňují podle moderních hledisek definice termínu národ a národnost.

Negativní jevy, které mají vliv na vznik rasově motivovaných útoků

• všeobecná nechuť občanů podílet se na objasnění deliktů, pramenící z obecně převládajícího negativního postoje vůči obvykle napadaným občanům - Rómům a obecně z xenofobních postojů,
• dochází spíše k odsuzováni poškozených,
• s pachateli trestného činu jsou projevovány skryté sympatie,
• obecným problémem je strach občanů před následky v případě, že budou vypovídat proti agresivním pachatelům,
• na pomoc veřejnosti při vyšetřování rasově motivovaných útoků proto nelze příliš spoléhat.

Názory majoritní části obyvatelstva lze shrnout takto:

Na otázku, proč máte spadeno právě na Rómy, pachatelé zpravidla lakonicky odpoví:

• "Prostě jsou černí",
• "Nechceme je u nás",
• "Vnáší do společnosti jinou kulturu, kterou nechceme", apod.

Ve vývoji společnosti lze vypozorovat několik zásadních, varovných faktorů:

• Zvedá se mýtus jakéhosi pozitivního násilí, se kterým většina společnosti souhlasí.
• Snaha převzít "spravedlnost do vlastních rukou".
• Banalizace zla.
• Nacionalizace společnosti - "Vlastní národ nade vše."

Dominující ve společnosti je ovšem pohled na Rómy jako na neodpovědnou, nepoctivou a k trestné činnosti inklinující minoritu, která zneužívá existující sociální a demokratické poměry a proto musí být vyhubena.

5.4. Symbolika

Symbolika barev

V symbolice hnutí skinheads dominují tři barvy. Černá, bílá a červená.

Bílá barva - je symbolem čistoty a nevinnosti. Pro hnutí skinheads značí čistotu rasy, čistotu národa.
Červená barva - je symbolem ohně, krve. Pro fašismus a příznivce hnutí skinheads se stala symbolem pokrevního svazku.
Černá barva - znamená smrt, v podání skinheads symbolizuje anarchii, nenávist ke všem, kteří "przní čistou rasu" a předurčuje jejich záhubu. Stala se symbolem rasové nenávisti proti všem s rozdílnou barvou pleti, zejména symbolem boje proti "cikánům a všem černým".

Kombinaci těchto tří barev, nebo alespoň barvy černé a bílé, lze nalézt téměř na všech fašistických symbolech i symbolech nošených příznivci fašistické diktatury a ideologie.

Symbolika čísel

14 - "My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí".
18 - kryptogramem iniciálu jména Adolfa HITLERA.
88 - "HEIL HITLER"

Symbolika nápisů a hesel

GOTT MIT UNS - "Bůh s námi". Uvedený nápis je obvyklý pro přezky vojenských, nacistických opasků. (Byl přitom myšlen bůh Germánský - nikoli "křesťanský")
MEINE EHRE HEISST TREUE - "Má čest je věrnost". Jde o heslo SS.
BLUT END EHRE - "Krev a čest". Heslo užívané a typické pro Hitler Jungend, Hitlerovu mládež a také pro jednotky SS.
ALLES FÜR DEUTSCHLAND - "Vše pro Německo". Heslo SA.
EIN VOLK, EIN REICH, EIN FÜHRER - "Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce".
SIEG HEIL - "Vítězství zdar". Jde o stranický pozdrav, nebo také bojové heslo. Pro fašistické Německo se stalo typických až v kombinaci se zdviženou pravicí do typického fašistického pozdravu.
MEIN EHRE HEISST TREUE - "Mou ctí je věrnost". Používali zejména důstojníci SS.
WHITE RACE - OUR PRIDE - Bílá rasa - naše hrdost. Zcela evidentní rasový obsah hnutí, které tento nápis používá.
HASS - Tímto slovem je vyjadřována nenávist a zášť. Písmena "S" bývají obvykle nahrazena runovými znaky SS. Druhým významem však může být zkratka Hitler Adolf SS. Je zřejmé, že se jedná o nacistický (neonacistický) symbol.

5.5. Základní dělení symboliky extrémistických hnutí

A: Symbolika se zjevným rasovým motivem.
B: Symbolika s latentním rasovým motivem.
C: Symbolika prostá rasového motivu.

Symbolika se zjevným rasovým motivem
KATEGORIE "A"

• anticipují (předjímají) rasový motiv,
• svým grafickým provedením navozují nebezpečí porušování práv a svobod občanů,
• otevřeně deklarována národnostní, rasová, třídní nebo náboženská zášť,
• jejich rasový, antisemitský a jiný xenofobní obsah je obecně známý z historických souvislostí,
• zástupné znaky jsou obecně, celou společností nebo dokonce v mezinárodním společenství zavrhovány a odmítány a chápány jako symboly evokující nebezpečí pro určitou skupiny obyvatel,
• v historii lidstva jednoznačně spojeny s rasovou, národnostní, náboženskou diskriminací.

Symbolika s latentním rasovým motivem
KATEGORIE "B"

• symboly, emblémy nebo jiné atributy typické pro určitou skupiny obyvatel,
• rasový, antisemitský, protináboženský charakter není obecně zřejmý ani známý,
• zpravidla není zcela jednoznačně znám jejich samotný význam a obsah,
• mají vícero významů, z nichž historický není zpravidla negativisticky zaměřen,
• rozhodující je míra identifikace osoby se skrytým významem a obsahem znaku,
• mají zpravidla stejné skupinové vlastnosti jako znaky první kategorie, rozdíl spočívá v míře obecného povědomí významu a charakteru znaku a v míře identifikace jednotlivce s obsahem a významem znaku.
• z hlediska společenské nebezpečnosti nejsou veřejností tak zcela jednoznačně považovány za společensky závadné,
• pro mnohé občany jejich obsah směřující k potlačování práv a svobod občanů, ideový obsah podněcující k rasové, národnostní, etnické nebo náboženské zášti zůstává skryt a jako takové nejsou ani obecně vnímány.

Symbolika prostá rasového motivu
KATEGORIE "C"

• je prostá rasového obsahu, motivu,
• nelze jim obecně ani zvláštně přisuzovat, že by směřovaly k podpoře či propagaci rasismu, antisemitismu, fašismu, nacismu či k propagaci jiné formy útisku etnika, rasy, národnosti nebo náboženského vyznání,
• zpravidla jsou obecně zavrhovány z morálního hlediska pro svůj obvykle vulgární nebo jinak nevhodný obsah a způsob prezentace,
• nejsou ve společnosti zakázány a jsou společností tolerovány.

---

Poznámka:

Následující vymezení náboženského extremismu z pozice kriminalistického je užitečné zkonfrontovat s pohledem religionistickým, který přinášíme v další příloze.

(3) Náboženský extremismus (náboženské sekty)

Náboženským sektám v České republice je v poslední době věnována zvýšená pozornost. Je tomu tak jednak proto, že sekty působí na vědomí lidí dosti tajemně a cizorodě a také proto, že v této souvislosti se hovoří o hrozbě pro určité skupiny mládeže, která je ochotna naslouchat manipulačním praktikám agilních náboženských hnutí. Náboženské sekty, nebo jinak označovaná za náboženská hnutí, nové náboženské směry, pseudo náboženské směry a další, působící vedle tradičních náboženských společností (za ty se považují především církve a židovské náboženské obce) skutečně mohou znamenat pro některé snáze zmanipulovatelné občany určité nebezpečí. Veřejnost proto právem požaduje dát jasnou hranici mezi náboženskými společnostmi a mezi těmi náboženskými seskupeními, které jsou označovány za sektu. Veřejnost také požaduje, aby bylo jasně definováno nebezpečí, které zejména mladým lidem hrozí.

1. Charakteristika náboženských sekt

Veřejnost i přes některé obavy naznačené v úvodu této kapitoly, existenci sekt příliš nevnímá. Sporadicky se o sektách dozvídá ze sdělovacích prostředků a to v několika málo případech, kdy činností sekt bylo poškozeno psychické zdraví několika jednotlivců nebo v případech, kdy činností sekt byly ohroženy osobní svobody občanů, kteří se však svých svobod v sektě vzdali "dobrovolně". Pro většinu sekt jsou charakteristické extremní názory na život, společnost, vztah mezi lidmi, na chápání dobra a zla apod. Hlavní důvod, proč je těmto náboženským sektám věnována pozornost je potenciální nebezpečí plynoucí z psychické manipulace s jednotlivcem, které může být velmi nebezpečné, zejména pro mladého člověka. Sekty se vyznačují rozmanitým sociálně problémovým jednáním, v některých ojedinělých případech mají snahu i zasahovat do fungování společnosti a dokonce některé sekty mají sklon k násilným jednáním v podobě hromadných sebevražd nebo i teroristických akcí. Sekty jsou chápány značně odlišně např. jako organizace či skupiny různého charakteru a zaměření působící v rozmanitých sférách života. V obecné rovině však jde o organizace, které porušují práva občanů na svobodné rozhodování i nakládání s hmotnými statky a v některých případech i se životem. Vedle termínu sekta bývají používány i termíny kult, netradiční náboženství, alternativní religiozita, nekonvenční náboženské hnutí, nové náboženské směry nebo hnutí, na akademické půdě se nejvíce ujal pojem nové náboženské směry. Pro určité zjednodušení budu dále používat pouze termínu sekta, byť jsem si vědom, že ne zcela přesně vystihuje určité roviny chápání problému. Autor HASSAN označuje sekty za zhoubné kulty ²³⁾, které se liší od běžné společenské či náboženské skupiny tím, že nutí své členy setrvávat ve skupině přemlouváním, nátlakem nebo jinými nepřípustnými způsoby ovlivňování. Pojem sekta lze vymezit z různých hledisek - sociologických, teologických a dalších. Žádná definice však není dokonalá a vyčerpávající ²⁴⁾. Mimo jiné lze sektu definovat jako organizovanou skupinu religiózně zaměřených lidí s dogmaticky nekonvenčními názory na úlohu a postavení člověka ve společnosti, založené na kultu osobnosti, s výraznou psychickou manipulací osobnosti, zaměřené na rozložení osobní identity jednotlivce, vedoucí až k vytvoření duševního otroctví a absolutní závislosti na vůdci sekty.

Z kriminologického hlediska je sekta vymezena jako náboženské seskupení, které dlouhodobě působí na sebehodnocení jednotlivců takovým způsobem, že tito lidé docházejí k psychické újmě, která bývá charakterizována především ztrátou individuality, sníženým sebevědomím, sníženou schopností žít samostatně bez skupiny a bez jejího vůdce. Mají strach z vnějšího světa mimo skupinu. U mladých lidí dochází k hlubším změnám osobnosti, často i v důsledku ovlivňování jednotlivce skupinou specifickými metodami nátlaku, sugesce, rituály, izolací, půstu a dalšími.

Kultem je obvykle rozuměno slepé uctívání autority, nadměrné zveličování zásluh jednotlivce, jehož teoretickým základem je nekritický často až dogmatický názor na dějiny a zejména na vedoucí a rozhodující úlohu některých osobností v dějinném vývoji.

Není ani tak rozhodující definice sekty, jako spíše vymezení základních znaků a praktik sekt při práci s lidmi. Následující znaky sekt nemusejí být zastoupeny absolutně u všech náboženských sekt. Rovněž tak jejich výčet není zcela vyčerpávající. Následující znaky by však měly poskytnout základní orientaci v zaměřenosti těchto extremistických skupin a základní orientaci pro rozlišení sekty a náboženské společnosti ²⁵⁾.

• Absolutizace moci vůdce sekty. Příčinou nápadné absence svobody členů sekty bývá velmi silná autorita. Výroky zakladatele, vůdce, mesiáše a dalších řídících "osobností" sekty jsou považovány za závazné a nezpochybnitelné. Vůdci sekty a dalším "vyvoleným" sekty jsou přisuzovány až božské atributy. Vedoucí jsou nezpochybnitelnými autoritami, které si činí nárok na organizaci a rozhodování o všech činnostech, včetně oblasti života a nepřipouštějí naprosto žádnou alternativu.
• Cílevědomá regulace informací pro členy sekty. Koncentrace moci v rukou jednotlivce nebo malé skupiny vedoucích "osobností" je zajištěna řadou pák. Autorita se proti kritice brání např. různými pohrůžkami exkomunikace, vytvářením informačních bariér apod. K tomu je zajištěno, aby literatura, která je předkládána členům sekty, byla šířena pouze z jednoho centra. Příslušníkům sekty není sice přímo, ale výchova a další manipulace s jejich míněním dosáhne toho, že nesledují televizi, neposlouchají rozhlas, jsou odříznutí od informací "z venku", čtou pouze "doporučenou literaturu", apod. Všechna tato omezení členové sekty přijímají zcela dobrovolně.
• Respekt k autoritám není přijímán jako omezení vlastní vůle, ale většinou jako úleva. To je logické. Většina lidí, která utíká k sektám chce, aby za ni někdo rozhodoval. Rozhodování autority je proto bráno jako odnětí břemene rozhodování a odpovědnosti za své činy. Odpovědnost tedy přebírá na sebe vůdce. Rozhodování člena sekty je tak zúženo pouze na rozhodnutí, zda bude či nebude respektovat vůli vůdce.
• Sekty jsou většinou přísně organizovaný systém řízený ze shora dolů. Emoční vztahy jsou přípustné pouze vertikálně, tj. k vůdci a dalším osobnostem sekty ne však ke kolegovi. Všechny ostatní emoce jsou povrchní, hlubší citové vztahy jsou záměrně potlačovány.
• Poslušnost je zcela dobrovolná, není přímo vynucována. Do této poslušnosti jsou členové sekty postupně vmanipulováni. Tím je zajištěna naprostá ovladatelnost členů, včetně jejich intimního života. Toto ovládání je paradoxně důvodem, proč se lidé k sektám připojují. Nemusejí se totiž v sektě o ničem rozhodovat a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Sekta pomáhá členům k úniku od reality. Zbavuje nutnosti přemýšlet, zbavuje úzkosti ze svobody a odpovědnosti. V sektách se nic nepřikazuje a nezakazuje. V sektách se pouze říká, co je správné a co není správné a apeluje se na svobodu člověka, na jeho svědomí.
• Alternativou neposlušnosti je exkomunikace ze sekty. Tak se poslušnost a oddanost vůdci stává záležitostí cti a nejlepšího svědomí každého člena sekty.
• Opuštění sekty je v praxi téměř nemožné. Jen velmi silné osobnosti, které se dokáží po soustředěné manipulaci vzchopit a ze sekty uniknout, a to i za cenu represivních kroků ze strany ostatních členů sekty k nim i k jejich rodinám. Součástí manipulace je totiž tzv. bombardování láskou. Opustit sektu po tomto procesu výchovy by znamenalo ztratit snad to nejcennější v oblasti citového života.
• Vysoká úroveň excitace (vybuzení, stimulace). Nadšení z práce v sektě se časem může vytratit. Proto je nahrazováno tvrdou disciplínou a morálkou. Disciplína a morálka je časem nahrazována i vmanipulovaným strachem. Strachem z exkomunikace do světa "nepřátel, zla, bezpráví apod". Každé zaváhání o účelnosti setrvávat v sektě je vmanipulováno jako vážné provinění proti vůdci. Tento strach z viny, je stále obnovován a permanentně udržován. Strach z toho, že jako člen sekty nevyhovuji požadavkům vůdce a mohl bych být ze sekty vyloučen, je ta největší hrozba, které se členové sekty bojí.
• Míra prokazované lásky je postupem času úměrná podávanému pracovnímu výkonu. Výsledky práce člena sekty jsou dávány do přímé souvislosti s jeho duchovní pokročilostí a je za ně plně odpovědný. Za jakýkoli neúspěch, ať již osobní, nebo kolektivu, ve kterém je člověk zařazen, se cítí každý osobně odpovědný a vinen. Žije tak neustále ve vědomí drtivé nedostatečnosti výkonu i prokazované oddanosti sektě.
• Pocit viny je hnacím motorem, který způsobuje neuvěřitelné výkony členů sekt. Neúspěch se neřeší. Léčí se intenzivnější četbou posvátných textů, poslechem motivačních kazet, motlitbami, větším objemem práce pro sektu apod.
• Sekty cílevědomě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele. Může jím být kdokoliv a cokoliv, co sektu neustále pronásleduje a z čeho je potřebné mít strach. V sektě je kreslen "černobílý obraz", v němž vše dobré je v sektě, vše špatné se nachází mimo sektu.
• Pocit výlučnosti a nadřazenosti sekty. S černobílým obrazem je vmanipulována do členů sekty její výlučnost v řešení problémů. Sekta je tak nadřazena všemu. Jediná sekta dokáže rozeznat dobro od zla, jediná sekta dokáže rozhodovat o všem.
• Není legitimního důvodu opustit sektu. Každému členovi sekty je vmanipulováno do mysli přesvědčení, že kdyby odešel, postihl by ho strašný trest.

²³ HASSAN, S.: Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Hakl, Janečka, Brno
²⁴ Různými definicemi sekt se zabývá ve své práci "Sekty" Milada MARTINKOVÁ v rámci výzkumu prováděném Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, který byl publikován v ISKP v Praze 1996.
²⁵ Podrobně se problematikou charakteristiky náboženských společností a sekt v České republice zabývá Zdeněk VOJTÍŠEK v časopise Policista 8/1998.

2. Psychická manipulace jako základ činnosti sekt

Členové a příznivci sekt jsou získáváni zpravidla během kampaní - náborových akcí různými sliby, které v pozdější době většinou nejsou plněny. Při náborových akcích je používána metoda psychického působení, kterým se ovlivňuje psychika osobnosti např. v oblasti volní a vnímání. Tito jedinci se postupně mohou dostat do psychické závislosti na vedoucích skupin, kterými pak mohou být postupně využívány např. jako levná pracovní síla, nebo jsou zneužívány jejich vědomosti a dovednosti. Jak již bylo uvedeno, nejrozšířenější jsou náboženské kulty, které se orientují na náboženské dogma. Tvrdí, že jim jde pouze o duchovní zájmy, ale přitom jejich vůdci často, na rozdíl od běžných členů, žijí v přepychu a úspěšně podnikají. Jsou zaměřeni na získávání peněz a moci. K dosažení svých cílů zneužívají členů sekty, u kterých se snaží záměrně vybudovat jejich závislost na sektě a jejím vůdci. V části týkající se základních znaků sekt byla vyslovena základní filosofie přístupu k manipulaci s lidmi tj.: V sektách se nic násilně nepřikazuje a nezakazuje. V sektách se pouze říká, co je správné a co není správné, a apeluje se na svobodu člověka, na jeho vědomí a dobrovolnou poslušnost a oddanost sektě. Jde evidentně o skrytou psychickou manipulaci.

Psychickou manipulaci ²⁶⁾ je možné charakterizovat jako soubor postupů, kterými je ovlivňováno psychické myšlení, cítění a chování jedince. Může mít pozitivní i negativní dopad na člověka. Kladný dopad je např. v psychoterapii, kde se však neusiluje o ztrátu nezávislosti, svobody a individuality jedince. Psychická manipulace v sektách je zaměřena na potírání samostatnosti v úsudku jedince a na potírání individuality. Je současně zaměřena na pěstování závislosti jedince na skupině či vůdci a na pěstování konformity. Psychická manipulace nevyžaduje žádné zjevné násilí. Bývá prováděna obvykle tak, že její provozovatelé jsou obětí považováni na lidi, od kterých nehrozí žádné nebezpečí tak-že postižený bývá méně ve střehu a bezděčně s provozovatelem psychického násilí spolupracuje. Poskytuje mu informace především osobního a soukromého charakteru, které jsou později využity proti jemu samotnému. Realizátor psychické manipulace obvykle hledá slabé místo oběti, aby pak od něj začal destabilizaci osobnosti. Psychická manipulace je doplňována pak dalšími postupy např. hypnózou, postupem tzv. skupinové dynamiky. Přitom noví členové sekty nemají tušení oč vlastně jde a že jsou záměrně psychicky manipulováni. Psychická manipulace v sobě zahrnuje řízené chování, řízené myšlení, řízené emoce a řízené informace. Psychickou manipulací dochází v podstatě k rozštěpení osobnosti (nikoliv ve smyslu schizofrenním) a to na dvě identity osobnosti. Jedna je kultovní (nová, která byla "naordinována") a ta původní je silně potlačena. Psychickou manipulaci můžeme označit za psychické násilí uplatňované v sektě a kterému se jednotlivec zcela dobrovolně podřizuje. Sekty psychickou manipulaci používají na získání, přeformování a trvalé ovládání subjektu, který je uvnitř sekty, kultovní osobností. Účelem tohoto psychického násilí je podmanění si člověka tak, aby se stal poslušným vykonavatelem kultovního názoru vůdce.

Nebezpečnost kultovního psychického násilí je pro veřejnost více či méně skryta. Rovněž osoba, která je objektem psychického násilí ji jako násilí zpravidla nevnímá. Přijímá jej jako součást své "očisty duše" (většina sekt je založena na náboženských principech), pro kterou je ochotna pod psychickém působením vůdce sekty strpět i páchání trestné činnosti vůči sobě. V čem tedy lze spatřovat nebezpečnost psychického násilí sekt na určité občany a tím nebezpečnost páchání trestné činnosti? Především v cílevědomém a cíleně zaměřeném působení na vybrané okruhy osob. Pod pláštěm náboženských hodnot se pomocí sekt seberealizují jedinci, u kterých dominují takové lidské vlastnosti jako jsou megalomanství, egocentrismus, sobectví, nesnášenlivost (i rasová), touha po absolutní moci, pedofilní sklony nebo jiné patologické sexuálními sklony. Působení sekt je orientováno na ty skupiny obyvatel nebo jednotlivce, u kterých jsou oslabeny přirozené obranné mechanismy člověka, na osoby, které se ocitly v silném, dlouhotrvajícím psychickém stresu. Značná část iniciativ sekt je zaměřena do řad mládeže, která je vstřícnější všemu novému, neotřelému, která je ve své podstatě více či méně v opozici proti všemu, co se tradičně ve společnosti uznává. Sekty své působení orientují do řad narkomanů, kteří mají snahu s užíváním drog přestat a hledají způsob jak se z vlivu drog vymanit a v řadách sekty hledají útočiště a okamžitou záchranu. Určité sekty se naopak orientují na starší, zejména movitější občany. V těchto případech je motivem jednání sekt a zejména jejich vůdce touha po zisku, protože při vstupu občana do sekty pod vlivem psychického působení odevzdá do rukou vůdce sekty všechen svůj majetek, se kterým je dále oprávněn nakládat výhradně vůdce. Psychické násilí je uplatňováno zejména v těchto sférách působení sekt:

• cíleně a programově ochromují schopnost jedince samostatně jednat a ničí jeho individualitu. Záměrné působení sekty na jedince vede k jeho absolutní závislosti na sektě a jejím vůdci. Ztrácí se tak postupně jeho kritičnost, dochází ke ztrátě volních vlastností, takový člověk je snadno manipulovatelný a nejsou ojedinělé případy, kdy je pak zneužíván k páchání trestné činnosti.
• je narušen vztah jedince s vnějším světem. Sekty vytváří uzavřené komunity, které nedovolují volný pohyb členů, zastrašováním a psychickým nátlakem je nutí pohybovat se jen v komunitě sekty. Dochází tak k degradaci osobnosti, která sebe i svůj majetek "dobrovolně" odevzdá do služeb sekty a jejího vůdce.
• totalitní řízení sekty vede k nepředvídatelnosti jednání sekty. Členové sekty jsou po soustavné psychické manipulaci udělat pro svého vůdce cokoliv, včetně protiprávních jednání.
• je zneužíván fyzický a psychický potenciál zejména mladých lidí. Mladí lidé jsou obvykle zdraví, vzdělaní, aktivní a cílevědomí. Tyto vlastnosti však zapojením se do života sekty "odevzdají" výhradně vůdci sekty, který tohoto potenciálu využívá pod pláštíkem zájmu sekty výhradně pro sebe.
• je deformován vývoj dětí. Rodiče, kteří jsou členy sekty, vytrhávají děti s běžného rytmu života, dětského prostředí a modelují dítě podle potřeb sekty. Děti jsou také často obětí sexuálního zneužívání opět v zájmu sekty. Péče o ně je často zanedbávána po stránce mravní, vzdělanostní i hygienické.
• u některých sekt dochází k vyzbrojování členů. Pod vlivem psychického působení se tak vytváří "boží armáda" ovládaná zpravidla fanatickým vůdcem. Činnost takto vyzbrojených sekt je nevyzpytatelná a kdykoliv může přerůst v násilný čin.
• jedinec je omezován ve svém projevu. Většina sekt skrývá svou podstatu před veřejností. Zakazuje a pro ten případ zastrašuje své členy cokoliv o identitě a činnosti sekty na veřejnosti hovořit. Zde je nastolena otázka dodržování základních práv a svobod občana jako základního kodexu každé společnosti. Sekty obvykle navenek působí velmi pozitivně. Málokdo z občanů při rozhovoru s členem sekty tuší, že je manipulován, ovládán a tak pomalu připoutáván k sektě.
• jsou využívány nejmodernější psychologické techniky pro ovlivňování člověka, které vedou k jeho oslabení vůle a kontroly myšlení, cítění a jednání.

²⁶ Srovnej KOŽNAR, J.: Skupinová dynamika, Skriptum, Karolinum, Praha, 1992.
Srovnej HASSAN, S.: Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Naklad. Janečka, Brno, 1994.