Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR
Hlavní stránka » Pro členy LLM » Právní koutek
Zpět na obsah

Odpovědnost za škodu

O odpovědnosti obecně

Co je to škoda z hlediska práva? Škodou rozumíme vždy určitou majetkovou újmu, kterou lze vyčíslit v penězích. Škodou tedy není např. újma na právech nebo morální újma, újma na cti, která neznamená reálné zmenšení majetku. Ke škodě může dojít nejrůznějšímu způsoby, ať už je to ztrátou, poškozením, znehodnocením, zničením či odcizení věci.

Při určení výše škody se vždy vychází z ceny věci v době, kdy škoda vznikla (§ 443 OZ). Přihlíží se ke stáří a opotřebení věci.

Zvláštním druhem škody je pak škoda na zdraví, kde kromě věcné škody ještě rozlišujeme tzv. bolestné, ztížení společenského uplatnění (tzv. trvalé následky) a náhradu za ztrátu na výdělku a pod.

Odpovědnost vedoucích, jejich zástupců a případně pomocníků ve věku 15 - 18 let za způsobenou škodu se zpravidla bude řídit ustanoveními OZ o obecné odpovědnosti, která je upravena v § 420 OZ. Předpokladem pro vznik tohoto druhu odpovědnosti je porušení určité právní povinnosti, t.j. takové povinnosti, která je uložena právním předpisem, vznik škody - tedy určité majetkové újmy vyčíslitelné v penězích, existence příčinné souvislosti mezi tímto protiprávním jednáním a vzniklou škodou a konečně pak zavinění, a to ať již ve formě nedbalosti (vědomé či nevědomé) nebo úmyslu (přímého či nepřímého). Zavinění se vždy předpokládá a je vždy na tom, kdo škodu způsobil, aby prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Naopak porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost musí prokázat ten, komu byla škoda způsobena. Všechny výše uvedené předpoklady musí být splněny vždy současně.

V případě osob nezletilých nelze jednoznačně odpovědět na otázku, zda taková osoba může také odpovídat za škodu způsobenou na cizím majetku, záleží vždy na konkrétních okolnostech. Osoba mladší osmnácti let má totiž způsobilost k právním úkonům omezenou a záleží vždy na tom, zda měla v daném okamžiku řečeno slovy zákona "schopnost rozpoznávací a určovací", to znamená, zjednodušeně řečeno, zda v době, kdy škodu způsobovala "věděla co dělá". Je zřejmé, že způsobí-li dítě škodu úmyslně na majetku menší hodnoty (např. desetileté dítě zničí sekyru) můžeme tuto náhradu škody požadovat přímo po dítěti resp. jeho rodičích jako zákonných zástupcích; v každém případě však s touto osobou zodpovídá společně a nerozdílně ten, kdo byl povinen nad ní vykonávat dohled, což je zpravidla vedoucí oddílu. Způsobí-li dítě škodu na cizím majetku může poškozený požadovat náhradu škody (dojde-li ke škodě při práci s dětmi) po organizaci, jejímž je dítě členem a ta pak může zpětně požadovat náhradu škody po tom, kdo byl povinen tento dohled vykonávat. Ten se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že dohled nezanedbal ( § 420 a násl. obč. zákoníku).

Odpovědnost za škodu na věcech vnesených či odložených

Kromě obecné odpovědnosti rozlišujeme ještě odpovědnost zvláštní z níž bude mít pro nás největší význam odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech. Tento druh zvláštní odpovědnosti je upraven v § 433 a násl. obč. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení bude odpovídat ten, kdo provozuje činnosti s nimiž je zpravidla spojeno odkládání věcí (t.j. např. provozovatelé restaurací, pohostinství, veřejných plováren) apod. Jeho odpovědnost se bude vztahovat na způsobenou škodu na věcech (tj. jejich ztrátu, zničení nebo poškození), které odložíme na místě k tomu určeném (např. věšák) nebo na místě, kde se tyto věci obvykle odkládají. Na rozdíl od obecné odpovědnosti, která je odpovědností subjektivní, tj. že jedním z jejích předpokladů je zavinění, je tato odpovědnost odpovědností objektivní a zavinění není jejím předpokladem. K podmínkám pro vznik tohoto druhu odpovědnosti je pouze vznik škody na vnesených věcech, které byly odloženy na místě k tomu určeném nebo na místě, kde se tyto věci obvykle odkládají. Této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením provozovatele, takže cedule typu "Za odložené věci neručíme" apod. jsou právně bezvýznamné. Výše náhrady škody je omezena u peněz, klenotů a obdobných cenností částkou 1.000,- Kč, toto omezení však neplatí, byla-li škoda způsobena těmi, kdo v provozu pracují, nebo jestliže byly věci převzaty do úschovy. Odpovědnosti se lze zprostit pouze v jediném případě a to tehdy, že by ke škodě došlo i jinak - to znamená např. živelnou událostí, přirozeným zkažením věci apod. Právo na náhradu škody však musíme u provozovatele uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do patnácti dnů, co jsme se o tom dověděli, jinak právo zaniká. Uplatníme-li právo včas a provozovatel odmítne škodu uhradit, můžeme se obrátit v obecné promlčecí tříleté lhůtě na soud.

Uplatníme-li právo na náhradu škody u provozovatele, a ten nám odmítne škodu dobrovolně uhradit, nebo nám ji neuhradí hned, nezapomeňme vždy nechat si od provozovatele písemně potvrdit, že jsme u něj právo na náhradu škody skutečně uplatnili, s uvedením data, kdy se tak stalo. Zákon sice přímo nepředepisuje písemnou formu, ale vyhneme se tak důkazní nouzi, která by byla spojena s tím, že by nám provozovatel toto později zapřel.

Odpovědnost za svěřený majetek

Odpovědnost vedoucích oddílů a hospodářů za svěřený inventář, peníze nebo jiný majetek, se zpravidla bude řídit OZ. Dohodu o hmotné odpovědnosti podle § 176 Zákoníku práce lze totiž uzavřít platně jen s osobou starší osmnácti let a jen tehdy, je-li s touto osobou předem navázán pracovněprávní vztah, t.j. uzavřena pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce podle Zákoníku práce. Podstatou hmotné odpovědnosti podle § 176 Zákoníku práce je to, že takto hmotně odpovědná osoba zodpovídá za případný schodek, t.j. ztrátu peněz, inventáře nebo jiných hodnot, které jí byly svěřeny vždy a odpovědnosti se zprostí jen tehdy, jestliže sama prokáže, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jejího zavinění. Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Není-li dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřena, odpovídá vedoucí nebo hospodář za svěřený majetek podle § 420 a násl. obč. zákoníku. Předpokladem tohoto druhu odpovědnosti je vznik škody následkem porušení právních povinností a zavinění - ať již ve formě nedbalostní nebo úmyslné.

POZNÁMKA: Další informace k problematice odpovědnosti za svěřený majetek viz kapitola "Hmotná odpovědnost na táboře".

Vybraná ustanovení Občanského zákoníku:

HLAVA DRUHÁ
Odpovědnost za škodu

ODDÍL PRVNÍ
Obecná odpovědnost

§ 420

(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

§ 420a

(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.

(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena

  1. činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
  2. fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
  3. oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.

(3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

ODDÍL DRUHÝ
Případy zvláštní odpovědnosti

§ 421

Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

§ 421a

(1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání
§ 422

(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

§ 423
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.
§ 424
Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům .....Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(§ 425 a § 426 byly zrušeny)
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
§ 427

(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

§ 428
Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.
§ 429
Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická osoba při poškození možnosti je opatrovat.
§ 430

(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.

(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

§ 431

Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody.

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
§ 432

Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech
§ 433

(1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.

(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

(3) Odpovědnosti podle odstavce (1) a (2) se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou.

§ 434

(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.

(2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy.

§ 435

Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich místěné a jejich příslušenství.

§ 436

Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.

§ 437

Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich provozem (§ 427 až 431).

ODDÍL TŘETÍ
Společná ustanovení o náhradě škody

Společná odpovědnost
§ 438

(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

(2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.

§ 439

Kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

§ 440

Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.

Zavinění poškozeného
§ 441

Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

Způsob a rozsah náhrady
§ 442

(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

(2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

(3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.

§ 443

Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

§ 444

(1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

§ 445

Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

§ 446

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

§ 447

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.

(3) Vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě.

§ 447a

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou fyzická osoba pobírala v období rozhodném pro vyměření důchodu.

§ 448

(1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.

(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2.

§ 449

(1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

(2) Při usmrcení se hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře.

(3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil.

Snížení náhrady
§ 450

Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

Dohled nad nezletilými

Tato otázka má dva aspekty:
  • trestněprávní
  • občanskoprávní.

Z hlediska trestněprávní odpovědnosti vedoucího, instruktora, apod. se v případě, že se dítěti stane nějaký úraz, vždy zkoumá, jakým způsobem byl dohled nad dítětem zabezpečen, kdo byl pověřen na dítě dohlížet a co pro to udělal. Těžko se dá odpovědět na otázku, jak musí být dohled zabezpečen, aby byl zabezpečen řádně, neboť záleží vždy na okolnostech, obecně však lze říci, že míru dohledu, resp. nutnosti dohledu je vždy nutno posuzovat s ohledem na věk dítěte a osobu dítěte. Pojem "řádný dohled" totiž neznamená, že musíme vědět doslova o každém kroku dítěte, vždy však musíme udělat maximum pro to, abychom s ohledem na věk a osobu dítěte dohled maximálně zabezpečili.

Příklad: na tábor nám jedou nováčci - šestileté děti, kterým dáme půlhodinovou instruktáž o tom, jak se správně pracuje se sekyrou a potom je necháme samostatně bez dozoru štípat dříví. V případě, že se jim něco stane, těžko se budeme moci vymlouvat na to, že jsme je řádně proškolili a že jsme proto předpokládali, že toto bude dostačující. Necháme-li ale štípat dříví samostatně bez dozoru čtrnáctileté hochy, kteří s námi na tábor jezdí léta, mají složeny nejrůznější stupně oddílových zkoušek a jak se správně zachází se sekyrou dobře vědí a několikrát to v praxi osvědčili, bude situace jiná.

Z hlediska občanskoprávní odpovědnosti vedoucího, instruktora, apod. je zde nejdůležitější především to, kdo odpovídá za škodu způsobenou nezletilým, tedy osobou mladší osmnácti let. Tuto otázku upravuje občanský zákoník ve svém § 422 tak, že nezletilý odpovídá za své jednání do té míry, do jaké je schopen své jednání ovládnout a rozpoznat jeho následky, společně a nerozdílně s ním odpovídá ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled. Ten, kdo je povinen tento dohled vykonávat, se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. V praxi to znamená, že nezletilý má omezenou způsobilost k právním úkonům a za způsobenou škodu tedy neodpovídá v plném rozsahu. To, zda nezletilý bude v daném případě odpovídat za vzniklou škodu, závisí opět na okolnostech případu, věku dítěte, do jaké míry z toho dítě "mělo rozum", apod.

Příklad: jedenáctileté dítě úmyslně rozbije nádobí a způsobí tak škodu za 500,- Kč, přičemž škoda vznikne organizaci (Junáku, Pionýru, aj.). Je zřejmé, že v takovémto případě může Junák, Pionýr, aj. požadovat náhradu škody přímo po dítěti, resp. jeho rodičích jako zákonných zástupcích, neboť lze předpokládat, že dítě, které škodu způsobilo, (za předpokladu, že jde o "normální" duševně zdravé dítě) si již vzhledem k svému věku může uvědomit, že se nádobí nerozbíjí. Junák, Pionýr, apod.však může v tomto případě požadovat náhradu škody též po tom, kdo byl povinen nad dítětem vykonávat dohled, tedy po vedoucím, jinými slovy, organizace si může vybrat, po kom bude náhradu škody požadovat, zda po dítěti resp. jeho rodiči nebo po vedoucím. Pokud však takovémuto dítěti svěříme např. počítač za 40.000,- Kč a dítě jej rozbije, pak může organizace vymáhat náhradu škody pouze po vedoucím, který byl povinen vykonávat nad dítětem dohled, neboť nelze předpokládat, že by jedenáctileté dítě mělo v takovémto případě ze svého jednání rozum. Pokud totiž dítě s ohledem na svůj věk a své rozumové schopnosti za škodu neodpovídá, odpovídá ten, kdo byl povinen vykovávat nad dítětem dohled, sám.

Trochu jiná situace je tehdy, pokud dítě způsobí škodu na cizím majetku. I zde platí o rozsahu jeho odpovědnosti to, co jsme si řekli výše, rozdíl je však v tom, že tím, kdo byl povinen vykonávat nad dítětem dohled, zde není onen vedoucí, ale organizace Junák, Pionýr, apod., resp. její článek s právní subjektivitou (středisko …).

Příklad: Znamená to tedy, že podpálí-li dítě na výpravě stoh a způsobí tak škodu za 10.000,- Kč, bude poškozené družstvo vyžadovat náhradu škody buď po dítěti, resp. jeho zákonných zástupcích - za předpokladu, že dítě bude s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost právně odpovědné nebo po organizaci (Junák, Pionýr, apod.). V praxi to bude vypadat tak, že pokud se s poškozeným nedohodneme po dobrém, bude poškozené družstvo žalovat jak dítě (zastoupené rodiči jako zákonnými zástupci), tak organizaci. Organizace pak může požadovat zpět náhradu škody po vedoucím.

Jak již je výše uvedeno, ten, kdo byl povinen vykonávat nad nezletilým dohled, se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Je tedy na něm, aby prokázal, že udělal maximum pro to, aby "zabránil dítěti v páchání škody". Zjednodušeně lze říci, že tu platí totéž, jako u trestněprávní odpovědnosti.

Poznámka:
Citace vhodného ustanovení občanského zákoníku ilustrující pohled právní normy na tento problém viz § 422 o.z.