Co je to škoda z hlediska práva? Škodou rozumíme vždy určitou majetkovou újmu, kterou lze vyčíslit v penězích. Škodou tedy není např. újma na právech nebo morální újma, újma na cti, která neznamená reálné zmenšení majetku. Ke škodě může dojít nejrůznějšímu způsoby, ať už je to ztrátou, poškozením, znehodnocením, zničením či odcizení věci.
Při určení výše škody se vždy vychází z ceny věci v době, kdy škoda vznikla (§ 443 OZ). Přihlíží se ke stáří a opotřebení věci.
Zvláštním druhem škody je pak škoda na zdraví, kde kromě věcné škody ještě rozlišujeme tzv. bolestné, ztížení společenského uplatnění (tzv. trvalé následky) a náhradu za ztrátu na výdělku a pod.
Odpovědnost vedoucích, jejich zástupců a případně pomocníků ve věku 15 - 18 let za způsobenou škodu se zpravidla bude řídit ustanoveními OZ o obecné odpovědnosti, která je upravena v § 420 OZ. Předpokladem pro vznik tohoto druhu odpovědnosti je porušení určité právní povinnosti, t.j. takové povinnosti, která je uložena právním předpisem, vznik škody - tedy určité majetkové újmy vyčíslitelné v penězích, existence příčinné souvislosti mezi tímto protiprávním jednáním a vzniklou škodou a konečně pak zavinění, a to ať již ve formě nedbalosti (vědomé či nevědomé) nebo úmyslu (přímého či nepřímého). Zavinění se vždy předpokládá a je vždy na tom, kdo škodu způsobil, aby prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Naopak porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost musí prokázat ten, komu byla škoda způsobena. Všechny výše uvedené předpoklady musí být splněny vždy současně.
V případě osob nezletilých nelze jednoznačně odpovědět na otázku, zda taková osoba může také odpovídat za škodu způsobenou na cizím majetku, záleží vždy na konkrétních okolnostech. Osoba mladší osmnácti let má totiž způsobilost k právním úkonům omezenou a záleží vždy na tom, zda měla v daném okamžiku řečeno slovy zákona "schopnost rozpoznávací a určovací", to znamená, zjednodušeně řečeno, zda v době, kdy škodu způsobovala "věděla co dělá". Je zřejmé, že způsobí-li dítě škodu úmyslně na majetku menší hodnoty (např. desetileté dítě zničí sekyru) můžeme tuto náhradu škody požadovat přímo po dítěti resp. jeho rodičích jako zákonných zástupcích; v každém případě však s touto osobou zodpovídá společně a nerozdílně ten, kdo byl povinen nad ní vykonávat dohled, což je zpravidla vedoucí oddílu. Způsobí-li dítě škodu na cizím majetku může poškozený požadovat náhradu škody (dojde-li ke škodě při práci s dětmi) po organizaci, jejímž je dítě členem a ta pak může zpětně požadovat náhradu škody po tom, kdo byl povinen tento dohled vykonávat. Ten se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že dohled nezanedbal ( § 420 a násl. obč. zákoníku).
Kromě obecné odpovědnosti rozlišujeme ještě odpovědnost zvláštní z níž bude mít pro nás největší význam odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech. Tento druh zvláštní odpovědnosti je upraven v § 433 a násl. obč. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení bude odpovídat ten, kdo provozuje činnosti s nimiž je zpravidla spojeno odkládání věcí (t.j. např. provozovatelé restaurací, pohostinství, veřejných plováren) apod. Jeho odpovědnost se bude vztahovat na způsobenou škodu na věcech (tj. jejich ztrátu, zničení nebo poškození), které odložíme na místě k tomu určeném (např. věšák) nebo na místě, kde se tyto věci obvykle odkládají. Na rozdíl od obecné odpovědnosti, která je odpovědností subjektivní, tj. že jedním z jejích předpokladů je zavinění, je tato odpovědnost odpovědností objektivní a zavinění není jejím předpokladem. K podmínkám pro vznik tohoto druhu odpovědnosti je pouze vznik škody na vnesených věcech, které byly odloženy na místě k tomu určeném nebo na místě, kde se tyto věci obvykle odkládají. Této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením provozovatele, takže cedule typu "Za odložené věci neručíme" apod. jsou právně bezvýznamné. Výše náhrady škody je omezena u peněz, klenotů a obdobných cenností částkou 1.000,- Kč, toto omezení však neplatí, byla-li škoda způsobena těmi, kdo v provozu pracují, nebo jestliže byly věci převzaty do úschovy. Odpovědnosti se lze zprostit pouze v jediném případě a to tehdy, že by ke škodě došlo i jinak - to znamená např. živelnou událostí, přirozeným zkažením věci apod. Právo na náhradu škody však musíme u provozovatele uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do patnácti dnů, co jsme se o tom dověděli, jinak právo zaniká. Uplatníme-li právo včas a provozovatel odmítne škodu uhradit, můžeme se obrátit v obecné promlčecí tříleté lhůtě na soud.
Uplatníme-li právo na náhradu škody u provozovatele, a ten nám odmítne škodu dobrovolně uhradit, nebo nám ji neuhradí hned, nezapomeňme vždy nechat si od provozovatele písemně potvrdit, že jsme u něj právo na náhradu škody skutečně uplatnili, s uvedením data, kdy se tak stalo. Zákon sice přímo nepředepisuje písemnou formu, ale vyhneme se tak důkazní nouzi, která by byla spojena s tím, že by nám provozovatel toto později zapřel.
Odpovědnost vedoucích oddílů a hospodářů za svěřený inventář, peníze nebo jiný majetek, se zpravidla bude řídit OZ. Dohodu o hmotné odpovědnosti podle § 176 Zákoníku práce lze totiž uzavřít platně jen s osobou starší osmnácti let a jen tehdy, je-li s touto osobou předem navázán pracovněprávní vztah, t.j. uzavřena pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce podle Zákoníku práce. Podstatou hmotné odpovědnosti podle § 176 Zákoníku práce je to, že takto hmotně odpovědná osoba zodpovídá za případný schodek, t.j. ztrátu peněz, inventáře nebo jiných hodnot, které jí byly svěřeny vždy a odpovědnosti se zprostí jen tehdy, jestliže sama prokáže, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jejího zavinění. Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Není-li dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřena, odpovídá vedoucí nebo hospodář za svěřený majetek podle § 420 a násl. obč. zákoníku. Předpokladem tohoto druhu odpovědnosti je vznik škody následkem porušení právních povinností a zavinění - ať již ve formě nedbalostní nebo úmyslné.
POZNÁMKA: Další informace k problematice odpovědnosti za svěřený majetek viz kapitola "Hmotná odpovědnost na táboře".
Z hlediska trestněprávní odpovědnosti vedoucího, instruktora, apod. se v případě, že se dítěti stane nějaký úraz, vždy zkoumá, jakým způsobem byl dohled nad dítětem zabezpečen, kdo byl pověřen na dítě dohlížet a co pro to udělal. Těžko se dá odpovědět na otázku, jak musí být dohled zabezpečen, aby byl zabezpečen řádně, neboť záleží vždy na okolnostech, obecně však lze říci, že míru dohledu, resp. nutnosti dohledu je vždy nutno posuzovat s ohledem na věk dítěte a osobu dítěte. Pojem "řádný dohled" totiž neznamená, že musíme vědět doslova o každém kroku dítěte, vždy však musíme udělat maximum pro to, abychom s ohledem na věk a osobu dítěte dohled maximálně zabezpečili.
Příklad: na tábor nám jedou nováčci - šestileté děti, kterým dáme půlhodinovou instruktáž o tom, jak se správně pracuje se sekyrou a potom je necháme samostatně bez dozoru štípat dříví. V případě, že se jim něco stane, těžko se budeme moci vymlouvat na to, že jsme je řádně proškolili a že jsme proto předpokládali, že toto bude dostačující. Necháme-li ale štípat dříví samostatně bez dozoru čtrnáctileté hochy, kteří s námi na tábor jezdí léta, mají složeny nejrůznější stupně oddílových zkoušek a jak se správně zachází se sekyrou dobře vědí a několikrát to v praxi osvědčili, bude situace jiná.
Z hlediska občanskoprávní odpovědnosti vedoucího, instruktora, apod. je zde nejdůležitější především to, kdo odpovídá za škodu způsobenou nezletilým, tedy osobou mladší osmnácti let. Tuto otázku upravuje občanský zákoník ve svém § 422 tak, že nezletilý odpovídá za své jednání do té míry, do jaké je schopen své jednání ovládnout a rozpoznat jeho následky, společně a nerozdílně s ním odpovídá ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled. Ten, kdo je povinen tento dohled vykonávat, se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. V praxi to znamená, že nezletilý má omezenou způsobilost k právním úkonům a za způsobenou škodu tedy neodpovídá v plném rozsahu. To, zda nezletilý bude v daném případě odpovídat za vzniklou škodu, závisí opět na okolnostech případu, věku dítěte, do jaké míry z toho dítě "mělo rozum", apod.
Příklad: jedenáctileté dítě úmyslně rozbije nádobí a způsobí tak škodu za 500,- Kč, přičemž škoda vznikne organizaci (Junáku, Pionýru, aj.). Je zřejmé, že v takovémto případě může Junák, Pionýr, aj. požadovat náhradu škody přímo po dítěti, resp. jeho rodičích jako zákonných zástupcích, neboť lze předpokládat, že dítě, které škodu způsobilo, (za předpokladu, že jde o "normální" duševně zdravé dítě) si již vzhledem k svému věku může uvědomit, že se nádobí nerozbíjí. Junák, Pionýr, apod.však může v tomto případě požadovat náhradu škody též po tom, kdo byl povinen nad dítětem vykonávat dohled, tedy po vedoucím, jinými slovy, organizace si může vybrat, po kom bude náhradu škody požadovat, zda po dítěti resp. jeho rodiči nebo po vedoucím. Pokud však takovémuto dítěti svěříme např. počítač za 40.000,- Kč a dítě jej rozbije, pak může organizace vymáhat náhradu škody pouze po vedoucím, který byl povinen vykonávat nad dítětem dohled, neboť nelze předpokládat, že by jedenáctileté dítě mělo v takovémto případě ze svého jednání rozum. Pokud totiž dítě s ohledem na svůj věk a své rozumové schopnosti za škodu neodpovídá, odpovídá ten, kdo byl povinen vykovávat nad dítětem dohled, sám.
Trochu jiná situace je tehdy, pokud dítě způsobí škodu na cizím majetku. I zde platí o rozsahu jeho odpovědnosti to, co jsme si řekli výše, rozdíl je však v tom, že tím, kdo byl povinen vykonávat nad dítětem dohled, zde není onen vedoucí, ale organizace Junák, Pionýr, apod., resp. její článek s právní subjektivitou (středisko …).
Příklad: Znamená to tedy, že podpálí-li dítě na výpravě stoh a způsobí tak škodu za 10.000,- Kč, bude poškozené družstvo vyžadovat náhradu škody buď po dítěti, resp. jeho zákonných zástupcích - za předpokladu, že dítě bude s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost právně odpovědné nebo po organizaci (Junák, Pionýr, apod.). V praxi to bude vypadat tak, že pokud se s poškozeným nedohodneme po dobrém, bude poškozené družstvo žalovat jak dítě (zastoupené rodiči jako zákonnými zástupci), tak organizaci. Organizace pak může požadovat zpět náhradu škody po vedoucím.
Jak již je výše uvedeno, ten, kdo byl povinen vykonávat nad nezletilým dohled, se své odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Je tedy na něm, aby prokázal, že udělal maximum pro to, aby "zabránil dítěti v páchání škody". Zjednodušeně lze říci, že tu platí totéž, jako u trestněprávní odpovědnosti.
Poznámka:
Citace vhodného ustanovení občanského zákoníku ilustrující pohled právní normy na tento problém viz § 422 o.z.