NESKENON

Dva bývalí členové skautského oddílu Hoši od Bobří řeky zakládají v říjnu roku 1958 klub Stíny noci. Byli to Ivan Makásek-Wahb a jeho bratranec Jindřich Kejha – Akela. Klub má šest členů a vydává časopis Tam-Tam. Stíny noci se za několik měsíců rozpadají, aby o něco později (21.3.1959) byl založen indiánský spolek Dakota – Spojenci. Patnáctiletí kluci jsou ovlivněni četbou Karla Maye a E.T. Setona a činnost Dakoty tomu odpovídá : lasování, střelba z luku, znalosti stopování i všeho co roste v přírodě… aniž to v té době tušili, pokračovali přímo ve stopách českých woodcrafterů z let poválečných. Ivan, nyní pod jménem Malý Medvěd, se po roce 1962 stává vůdcem Roverského kmene Dakota, jehož náplň se rozšiřuje a trampování a skauting.

Uplynulo sedm let od založení chlapeckého klubu Stíny noci a Ivan mohl uskutečnit svůj sen – 3.9.1965 je v klubovně oddílu br. Zikána – Bobra založen 3.oddíl ilegálního skautského střediska Psohlavci NE-SKEN-NON (Velký Mír). Jedena dvacetiletý Ivan přijímá v té době své Lesní jméno Hiawatha a v činnosti jeho oddílu můžeme vidět odlesky jeho hlubokého zájmu o původní obyvatele Severní Ameriky. Oddíl (dále kmen) vydává časopis Neskenon, později přejmenovaný na Wampum.

Mnoho věcí, které nám dnes připadají běžné, vymysleli či znovuobjevili právě kluci z Neskenohu: Muh-mohwu, velmi zajímavý souboj s gumovými noži podle knihy K. Maye vymyslel Milan Hofmann – Kostěj (Kaktus, Bowery) v roce 1966. Indiánské hry pořádala už Dakota, terminologie kmenových a rodových (klanových) funkcí (seneka, owachira, watutka) má rovněž původ v Neskenonu. Na LT Velkého orla 1966 se také konal 1. Sněmovní oheň s udílením Orlích per a hodností Lesní moudrosti podle Setonova Svitku Březové kůry (Mistrovství přišla o několik let později). V roce 1967 napsal Hiawatha příručku Kult ohně a započal tak éru ohnivectví, která trvá dodnes. Ve stejném roce se také začal hrát v Česku dosud neznámý lakros (později nazvaný bagataway pro odlišení od "neindiánského" lakrosu, který se u nás vyvinul). V létě kmen táboří v týpí a od roku 1972 pořádá i Zimní tábory. V roce 1973 se koná na Sněmu poprvé soutěž klanů o čtyři skalpy, která později inspirovala další kmeny Midewiwinu k soutěži „Nodintopa“.

V roce 1967 se z kmene vyčlenil roverský kmen Šavani a o několik let později mladší členové Šavanů zakládají kmen Midewiwin. V roce 1972 založil druhý náčelník Neskenonu Owigo kmen Tuscarora a o deset let později již kmeny Lesní moudrosti, které šli „neskenonskou Cestou“ vytváří společenství s názvem Midewin (později Midewiwin).

Dlouhou Cestu ušel kmen Neskenon a ač nebyla prosta zakopnutí i pádů, téměř čtyřicet let nepřetržité činnosti za sebou nechalo nezaměnitelnou Stopu. Ohně Neskenonu vyhasly na 94. Sněmu staroslavného Onondaga roku 2003. Staří členové založili s nadějí v srdci Občanské sdružení Neskenon a doufají, že ještě přijde den, kdy budou rozfoukány zdánlivě mrtvé uhlíky v ohništi Dlouhého domu a přijede náčelník v bílé kánoi…

Klany

Černý Medvěd (Onondagové), Modrá Želva (Mohawkové), Bílý Jestřáb (Senecové), Hnědý Bobr (Cayugové), později též Náčelnický clan a Malá Želva (Úhoři).

Náčelníci

1. Ivan Makásek - Hiawatha (1965-1969)
2. Jiří Kafka – Owigo (1969-1972)
3. Roman Splítek – Šakoh (1972-1976)
4. Jiří Macek – Čiksika (1976 – 1979)
5. Ivo Nedvěd – Tagajutah (1979-1983)
   1983-84 diumvirát Richard Válek - Sinamatha + Aleš Helebrant - Kanozewa,
   1984-1985 degandawida Arnošt Fischer - Sahwa
6. Aleš Helebrant - Kanozewa (1985-1988)
7. Martin Šorm – Itazipa (1988 – 1990)
8. David Stegbauer – Čapa (1990-1994)
9. Jakub Adámek – Gallichvio (1994- 1997)
10. Michal Zezula – Shagwates (1997-2000)
11. Petr Makásek – Akatewíta (2000-2002),
    2002-2003 degandawida Radim Tyleček - Minewan

Šamani

1. Hiawatha
2. Čingašguk
3. Čiksika
4. Tagajutah
5. Itazipa
6. Ahdebah
7. Hotwenak

Příručky

• Kult Ohně (1967) Hiawatha
• Ohnivecký wampum (1967) Hiawatha
• Služba (1969) Hiawatha
• Služba (1990,kráceno Čiksikou) Hiawatha
• Stezkou Neskenonu (1968) Hiawatha
• 2. Stezkou Neskenonu (1971) Hiawatha, Owígo
• 3. Stezkou Neskenonu (1974) Hiawatha, Šakoh
• 4. Stezkou Neskenonu (1977) Šakoh
• 5. Stezkou Neskenonu (1980) Šakoh, Čiksika, Tagayutah
• 6. Stezkou Neskenonu (1997) Tagayutah, Sahwa, Kanozewa, Itazipa, Ahdebah
• 7. Stezkou Neskenonu – v rukopise
• Ohně dlouhých domů (1973 – 1.verze) Čiksika
• Ohně dlouhých domů (1989 – 2. verze) Itazipa
• R. a G. Laubinovi – Indiánské týpí (1978) Čiksika, Tarha
• R. Gabor - Oblečení Irokézů (1993) Čapa
• Neskenonská heraldika (1995) Ossweh
• Kluci z Dakoty (2003) Hiawatha
• Kluci z Neskenonu (2004) Hiawatha
• Zápisník Orlích per (1972,1976)

Neskenon v roce 1967. Stojí z leva v řadě: František Průša - Lišák, Franta Šoun, Petr Jilich - Čáp, Miroslav Vorlický - Velký horský medvěd (s vlajkou); stojí z leva v přední řadě: Jan Fiala - Šťoura, Jan Voříšek - Kiškalva, Petr Smola - Pete, Pavel Dlouhý - Krok, Jan Smola - Slepejš, Petr Ráb - Čingašgug; sedí vzadu: Petr Vyškovský - Komár, Jan Loužil - Zrzek, Jaroslav Vrchota - Logan; sedí v předu: Roman Procházka - Kofex, Vítězslav Adam - Filozof a Hiawatha s kytarou.