Na úvodní kapitolu o historii Ligy od jejího založení v roce 1922 do roku 1938 navazuje kapitola druhá, kde se dozvíte, co se dělo s Ligou a jejími členy po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939. Jaké osudy prožívali nositelé slavných jmen jako byli Miloš Seifert, Viliam Valovič či Míla Vavrda, ale také lidé, které jsme ještě před deseti, patnácti lety vídali mezi sebou. Čili jakou činnost organizovali během války lidé, jako Mahycan a Hukwim, ale také Letící Sokol, když byli ve studentském věku. O tom jak riskovali, ale zároveň jak si nenechali vzít to, co nadevše milovali – život pod modrou oblohou. Hrdostí nás může naplňovat četba o woodcrafterech, kteří nasadili svoje životy v boji s nepřítelem a mnohdy o ně přišli. Obzvlášť silná je pasáž o spolupráci woodcrafterů s Přemyslem Pitterem na záchraně dětí, které se vrátily z koncentračních táborů. Po přečtení knihy už nikdy nezapomenete jméno Emil Vogl – Wučiček.
Kniha dál pečlivě mapuje obnovování Ligy hned po roce 1945 a líčí neblahou historii likvidace její činnosti komunisty v padesátých letech. Dočteme se, jak obtížné bylo uhájit si vlastní čest, woodcrafterské ideály a jak beznadějná byla snaha obhájit existenci woodcrafterské organizace. Je fascinující číst o tom, jak woodcrafteři pokračovali ve své činnosti v ilegalitě a udržovali plamínek woodcraftu při životě i v těch nejhorších dobách, kdy mnozí z nich šli do komunistických žalářů, nebo se rozhodli emigrovat.
V závěru knihy se dozvíme, proč se nepodařilo Ligu obnovit v roce 1968 a jak i přesto woodcraft žil dál pod povrchem a měl své zastánce, kteří nesli jeho ideu dál v naději na lepší budoucnost.
V knize vás rozhodně zaujmou stovky unikátních fotografií, které jsou nad očekávání velmi kvalitní a přidávají knize ohromným způsobem na hodnotě.
Tuwanakha nám tímto předal další poklad! Historie, která by jinak zůstala nepopsána ve stovkách zaprášených dokumentů, kronik a zažloutlých fotografií vyšla na světlo naší současnosti. Tisíceré díky!