Ach… Já nemám paměť na lidi, ale snad se nemýlím… Onehdá, jak byla akce v kostele v Michalkách, Zbynďa tam hrál na něco jako basklarinet; nikdy jsem takový nástroj neviděl, to byla taková nádhera! No a pak na vozíčku po schodech dolů, šikovně jsme se k němu s Adamem nachomýtli a ptám se, co máme dělat: „Ty to vem tady, ty tady…“ :-) Jo – naposledy jsme se potkali na lávce přes potok, jak se tam kdysi hrály medvědí proutky…
Ahoj Vlastíku, ano, přesně tak, máš dobrou paměť:)