Zdeněk Salzmann 18.10.1925 – 10.5.2021

Sedíme na parapetech oken v nacpané malé učebně č. 307 náležící Ústavu etnologie FF UK. Je druhá polovina 90. let a do místnosti vchází muž s korálkovanou rozetou namísto kravaty a koženým kufříkem. Zdeněk Salzmann, hostující profesor z USA, přednáší v kurzech o indiánech Severní Ameriky a také o lingvistické antropologii.

Pro mnohé z nás – v oněch letech ještě nezavalených informacemi a dezinformacemi získávanými z internetu – přinášel Zdeněk Salzmann propojení mezi našimi představami a sny o původních obyvatelích Severní Ameriky a realitou. A mimochodem stál také (společně s dalším z českých emigrantů do USA, profesorem Leopoldem Pospíšilem z Yale University) za tím, že jsem mohla v roce 2001 studovat kulturní antropologii v USA a později i v Kanadě a dostat se také k indiánům do rezervací. Snaha Zdeňka Salzmanna podporovat mladé studenty a studentky vycházela z jeho životní zkušenosti.

Denny, jak si Zdeněk Salzmann nechával říkat, se narodil 18. 10. 1925 v Praze. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze, kde studoval mimo jiné čtyři roky angličtinu, pokračoval ve studiu na Univerzitě Karlově.

V roce 1947 pobývala v Československu – díky finanční podpoře World Student Service Fund (WSSF) – skupina asi dvaceti amerických studentů. Cílem této organizace byla pomoc evropským univerzitám a jejich posluchačům, postiženým následky druhé světové války. Denny se stal jako dobrovolník průvodcem těchto mladých Američanů, aby se zdokonalil v angličtině. V témže roce zavítala do Prahy i tehdejší tajemnice WSSF a hledala studenta, který by chtěl pro organizaci pracovat a vyprávět americkým vysokoškolákům o tom, jak náročný byl život studentů za německé okupace.

Denny byl vybrán a vyrazil s americkými studenty na armádní americké lodi z Francie do New Yorku. Tam byl dočasně internován na ostrově Ellis (vstupní místo určené pro přistěhovalce). K jeho přijetí do USA mu pomohl až jeden newyorský právník, otec studenta, s nímž se Denny plavil na lodi.

Po ukončení práce pro World Student Service Fund v roce 1948 se Zdeněk Salzmann před plánovaným návratem do Československa rozhodl, že by zkusil studovat jeden semestr na americké univerzitě, protože nevěděl, zda bude mít ještě příležitost se do USA vrátit. Neměl však finance, a proto se rozhodl oslovit svého profesora lingvistiky v Praze,Vladimíra Skaličku, o doporučující dopis. Ten napsal lingvistovi Romanu Jakobsonovi, spoluzakladateli slavného Pražského lingvistického kroužku ustaveného v roce 1926, jenž v roce 1947 učil na prestižní americké Kolumbijské univerzitě(Columbia University), a požádal jej o pomoc. Jakobson okamžitě Dennymu zajistil studijní pobyt se stipendiem a bez školného na Indiana Universityv Bloomingtonu.

V letech 1948 až 1949 došlo k dalším událostem, které zásadně ovlivnily Dennyho život. Jednalo se o komunistický převrat v Československu, po kterém nebyly vyhlídky pro syna z „buržoazní rodiny“ příliš optimistické. Dalším zlomem byla jeho svatba s Američankou Joy McCollumovou. V té době měl již status uprchlíka a po pěti letech získal americké občanství. Manželé spolu prožili dvaasedmdesát let.

Na univerzitě v Indianě probíhal v době Dennyho zahájení studia program zaměřený na indiánské jazyky, který založil Carl F. Voegelin, editor Mezinárodního časopisu americkélingvistiky (International Journal of American Linguistics). Ten v roce 1949 Zdeňku Salzmannovi navrhl, aby se v rámci doktorské práce zaměřil na zatím nezpracovanou gramatiku arapažštiny. Denny, který byl čtenářem mayovek a o indiány se zajímal už v dětství, téma přijal a vyrazil k Arapahům do rezervace Wind River ve Wyomingu. Jeho dizertace nesla název Nástin arapažské gramatiky a doktorát získal v roce 1963. U Arapahů strávil čtyřikrát tři měsíce. Později vytvořil první slovník v té době běžně užívaných arapažských pojmů (Dictionary of Contemporary Arapaho Usage) a podílel se na bilingvním vzdělávacím programu pro školní děti.

K Arapahům jezdil i později – byť velmi často jen na několik dní; zvláště v letech 1979–1985 za nimi létal z východního pobřeží na pozvání kmenové rady.  V roce 1985 proběhl ve velkém sálu hotelu Holiday Inn v městě Riverton na hranici rezervace Wind River obřad, při němž byl Denny zvolen za čestného náčelníka severních Arapahů – získal jméno Arapažský náčelník – právě za pomoc se záchranou arapažského jazyka. V roce 1988 vyšla jeho publikace The Arapaho Indians: A Research Guide and Bibliography.

Mezi roky 1956 a 1966 žil v Sedoně v Arizoně. Sedm let učil a tři roky byl ředitelem ve Verde Valley School. Ideou této školy byl respekt vůči rozličným kulturám, a tak žáci vyráželi na návštěvní pobyty do rodin v Mexiku a do různých indiánských komunit v USA.  Poté se Denny s manželkou a třemi dcerami odstěhoval do Exeteru v New Hampshire, kde na Exeterské akademii začal učit antropologii. V roce 1968 pak nastoupil na University of Massachusetts v Amherstu jako profesor antropologie. Také se tam podílel na výuce na katedře slovanských jazyků. V roce 1970 učil jako hostující profesor v německém Freiburgu na  Albert-Ludwigs-Universität, přednášel v letním semestru roku 1982 na univerzitě vPittsburghu a v zimním semestru 1982 hostoval na Yaleově univerzitě.

V roce 1965 mu Československo po téměř šestnácti letech a odsouzení v nepřítomnosti umožnilo opět navštěvovat matku a sestru s rodinou; otec mu zemřel již v roce 1948. V roce 1989 odešel Zdeněk Salzmann z University of Massachusetts do důchodu. Se svou ženou Joy se přestěhovali do oblíbené Sedony – do domu s výhledem na jejich milované červené skály. Denny přednášel na Northern Arizona University ve Flagstaffu, učil úvodní kurzy o antropologii na Coconino County Community College, latinu na Verde Valley School.

Od roku 1994 jezdil přednášet na letní semestr do Prahy na Ústav etnologie FF UK, později také na Západočeskou univerzitu v Plzni a na Univerzitu Pardubice. Denny byl také v kontaktu s velešínským woodcrafterským kmenem Otyókwa; na návštěvu jej do Velešína pozval tehdejší náčelník kmene Dalibor Janák.  

Zdeněk Salzmann však nerealizoval své lingvisticko-antropologické výzkumy pouze mezi Arapahy. Zkoumal také toponymie Čechů v rumunském Banátu či jihočeskou obci Komárov. Nejrozšířenější publikací se však stala jeho kniha věnovaná lingvistické antropologii, nazvaná Language, culture, and society: An introduction to linguistic antropology, jež vyšla v sedmi amerických vydáních a jež byla přeložena do dalších jazyků. V češtině vyšel jen výběr pod názvem Jazyk, kultura a společnost.

S Dennym jsme propovídali spoustu hodin – ať už jsem byla v roli studentky nebo později i vyučující. Vedle výukových hodin jsme sedávali v kanceláři Ústavu etnologie nebo se vyhřívali na jarním sluníčku na Petrském náměstí. Denny vyprávěl o svém životě a pobytech u Arapahů a návratech do Československa za rodinou a na srazy spolužáků.  Společně jsme přispěli k výstavě Indiáni z Plání, která proběhla v Třebechovickém muzeu betlémů v roce 1999 pod záštitou jeho tehdejší ředitelky Zity Zemanové, jež byla v 90. letech také studentkou etnologie. Denny byl také osobou, na níž jsem si vyzkoušela své počátky novinářské činnosti v rámci souběžného studia etnologie s žurnalistikou – a to rozhovor a fotoreportáž. V roce 1996 jsem s ním vedla rozhovor pro časopis Wampum Neskenonu pro skauty a woodcraftery.

Zdeněk Salzmann však nepomohl s doporučujícími dopisy pro zahraniční univerzity jen mně; byl pohostinný a dveře u něj v Arizoně byly otevřené i dalším antropologům a etnologům, kteří jej navštívili – Daniele Pěničkové, Petrovi Skalníkovi či Veronice Valterové.

Pro nás všechny, kteří jsme ho znali, nebyl překvapivý jeho neustálý optimismus a humor.  Zcela narušoval v u nás dosti zažitý hierarchický vztah profesor-student.

Život bral s nadhledem. Vždycky si dělal legraci z toho, jak si jeho spolužáci z Československa na výročních srazech pořád na něco stěžují, a zdůrazňoval, jak je potřeba umět se radovat.  

Denny, představuji si, jak teď se svými spolužáky a se svým arapažským informátorem Williamem Shakespearem posedáváte u plzeňského piva, s Vámi oblíbeným pořádně očesnekovaným jídlem a sršíte za doprovodu Vámi oblíbené hudby společně vtipy.

Děkujeme za vše!