11.ročník Lesního Běhu - Tuchlovice1.5.2010

Letošní 11. ročník Lesního běhu se konal u nás doma a to v Tuchlovickém lese. Lidé se začali sjíždět již v předvečer této události a přespali v naší klubovně (sice ne pod hvězdičkami a na čerstvém vzduchu, ale i tak to snad bylo fajn). K večeru jsem tak mohli seznámit slečny z Wallowy s hrou šiny. Moc jim to šlo a dokonce nás všechny (ostatní zúčastněné kmeny) i porazily ;o). Ranní vstávání nebylo pro ně až tak brzké jako u jiných, ale i tak si myslím, že trocha času navíc na spánek by se všem šikla.

Lesní běh byl odstartován na okraji lesa a trasa se pak vinula různými pěknými místy, takže si každý mohl prohlédnout krásy zdejší přírody. Již na startu se plnilo jedno stanoviště a to Orientace mapy a pak už to šlapalo jako hodinky. Cestou na závodníky čekaly různé záludnosti, na něž se však všichni jistě dobře připravili, tedy co se vědomostní týkalo. U žádného ze stanovišť se nikterak dlouho nečekalo. Tedy až na konečné lezení, kde byla jako vždy velká časová prodleva, ale nikterak to nevadilo, neb lezení bylo až na cílové čáře a tak čekající již mohli hrát hry v cíli. Letos bylo lezení o něco těžší než u předešlých ročníků. Nejen že lanovou lávku museli tentokrát přejít úplně všichni, ale tentokrát nebyly k dispozici „vychytávky“ k prusíkování a muselo se tedy opravdu šplhat pomocí prusíkového uzle. Nebylo to sice nic lehkého, ale všichni byli zdatní šplhavci a dosáhli požadované výšky, a to i ti nejmenší (šestiletí) ;o). Celá trasa končila u moc pěkného rybníka zvaného Pánova louka. (Někteří otužilci se v něm dokonce i k večeru vykoupali.)

Pro ty, kteří již doběhli, i pro ty čekající na lezení tu byly připraveny různé hry. Samozřejmě „hejbací“, neb pohybu nesmí být nikdy málo :o). Jako novinku si tu také mohli všichni  vyzkoušet postavit ve dvojicích týpí na čas. Bylo sice „jen“ asi dvoumetrové, ale bylo moc pěkné a díky jeho velikosti jej mohli stavět opravdu všichni. Dokonce byla ve stavění vyhlášena i taková mini soutěž o čokoládu ;o).

Účast na 11. ročníku Lesního běhu nebyla sice moc „obr“ velká, ale zas se díky tomu všichni zúčastnění ocitli na pomyslné „bedně“ a každý tak odjížděl domů pln dojmů a s nějakou tou cenou v batůžku či kapse.

Naše velké díky patří všem, kdo se rozhodli dojet, jmenovitě Bobrům, Jilmu, Ťapáčům a především Wallowě pod vedením Čika, neb ti přijeli nejen z největší dálky, ale také v největším počtu ;o). No a samozřejmě i těm jenž nám napomohli s organizací, neb si myslím, že právě díky nim a soutěžícím to byla moc fajn květnová sobota.