Jak vidíte není toho málo. Do prvního setkání bylo nutné se vypořádat s úkoly z některých modulů, protože některé aktivity vycházely právě z odevzdaných prací. Bylo to zejména z časového hlediska hodně náročné. Ale teď již ke společným víkendům.
Na našem prvním setkání, které se konalo v prostorách ZŠ v Buchlovicích proběhly z jednotlivých modulů praktická cvičení (zdravověda, env. výchova) či semináře (všechny ostatní).
Neotřelým těžištěm setkání se ovšem stalo simulované zařízení letního dětského tábora na určeném místě. Skupinky čtyř týmů se musely zhostit kompletní přípravy letního tábora. Výchozím zadáním byl velikost tábora a louka. Vše ostatní jsme si museli zjistit sami. Naše snaha o získání všech potřebných povolení, smluv, dohody s majitelem, razítek směřovala k místnímu šetření na obecním úřadě, který tábor - pokud bylo všechno zařízeno – povolil. Tím ale nebylo vše hotovo museli jsme připravit, navrhnout realizaci, to znamená rozpočet, program i náborovou prezentaci nabízeného tábora rodičům dětí. No na jedno odpoledne toho rozhodně nebylo málo, ještě že kanceláře Místního úřadu, Lesů české republiky, Hygienické stanice, laboratoře rozborů pitné vody, bydliště majitelů pozemků a dalších byly umístěny v jednom z pavilonů školy :-).
Zkrátka nabitý program na prvním víkendu byl zajištěn perfektně a kompletně, včetně výtečného stravování v místní školní jídelně.
Mezi prvním a druhým víkendem zbývá asi měsíc času. Protože plyne jako voda po jarním tání tak najednou je na čase zdolat testy z jednotlivých modulů programu. A aby toho nebylo málo také opět vypracovávat úlohy, na které se bude společně navazovat.
Druhý víkend na takřka druhém konci republiky byl neméně zajímavý jako ten první. Leitmotivem setkání byl tentokráte celodenní pobyt v terénu – Velká cesta.
Pětičlenné skupinky musely dokázat, že jako budoucí vedoucí/náčelníci si umějí poradit v náročných situacích. Cestou ke čtyřem stanovištím jsme sbírali houby, natáčeli videokamerou reportáž z našeho putování, vyráběli umělecké dílo na motivy čtyřnásobného ohně, odlévali sádrovou stopu, sehráli a natočili simulovaný rozhovor ČT24 s ekology na téma Woodcraft. Cestou podle mapy jsme se rozhodně nenudili, natož na stanovištích, kam jsme museli dorazit na určený čas. Na těchto čtyřech zastávkách jsme zajišťovali první pomoc skupině zraněných osob až do příjezdu záchranné služby, lovili lukem a šípy potraviny na oběd připravený na ohni rozdělaným čistým způsobem, poznávali stromy, květiny a ptáky a budovali lanovou lávku přes koryto potoka.
Se všemi těmito nástrahami jsme se všichni vypořádali, ale dorazili jsme na základnu až za tmy značně opotřebovaní.
Ovšem v chatě nás již čekalo milé překvapení v podobě neuvěřitelné hostiny. Stůl se prohýbal po náporem mnoha druhů lahodných pokrmů, které bychom ve skromných podmínkách kuchyně rozhodně nečekali.
Po večeři proběhla reflexe ze zdravovědné části cesty, velice zajímavá přednáška o houkání sov a na závěr promítání natočených reportáží z putování skupin.
Nedělní brzké ráno bylo ve znamení výstupu na Lysou horu, kdy se nejdrsnější woodcrafteři vydali za tmy na cestu, aby přivítali začátek nového dne na jejím vrcholu. Pro některé bylo jistě překvapením, že v tuto brzkou ranní hodinu nebyli na vrcholu sami. V restauraci KČT bylo překvapivě plno tzv. Lysařů.
Dopoledne jsme se ještě naposledy dotkli výuky ve workshopech z environmentální výchovy a Woodcraftu. Poté ale již následovalo slavnostní udělování dekretů. Po organizačních informacích, obědě, balení a úklidu jsme se rozjeli do svých domovů okolo třetí hodiny odpolední s vědomím, že druhý víkend náčelnických zkoušek byl náročnější po fyzické stránce, stejně dobře připravený a zajímavý jako první. Organizačnímu týmu všechna čest!
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.