Víkend komunikace s mimozemšťany i pozemšťany

(16.3. 2011)

Stalo se » V LLM

V pátek večer jsme se všichni sešli v skautském srubu v Brandýse nad Labem. Jela jsem s Woapewin autem z Mělníka s informací „dřevěný srub nelze přehlédnout“ a skutečně, projedete panelákovým hájem, okolo supermarketu a dětského hřiště a najednou vás ohromí srub jak vystřižený z horské louky. A co teprve ráno, když se jdete ven protáhnout, podvědomě už jste připraveni na „obvyklé“ panorama, les a potůček, a místo toho pozorujete čerstvě vyprané cejchy na protějším balkoně 3. patro vlevo. Opravdu nezapomenutelný pocit a brandýským skautům patří můj obdiv! Ale nebudu předbíhat a vracím se k pátečnímu večeru.

Zahájení víkendu proběhlo v tělocvičně (součást srubu), kdy jsme se navzájem všichni představili a sepsali si, co od kurzu očekáváme. Posléze se místnost proměnila v útulné kino – a na programu byly speciální zprávy o přistání mimozemským bytostí v blízkosti brandýského sídliště. Všem nám hned bylo jasné, že to nebude náhoda, a vyhrnuli jsme se na louku za srub. A skutečně, vzadu na louce se v doprovodu silného smrádku trhavě pohybovalo pár mimozemšťanů! Snažili jsme se všemožně navázat kontakt, verbálně i nonverbálně, dotykově i bezdotykově, ale více méně nám to nebylo nic platné, bytosti neprojevovaly žádnou touhu po navázání přátelství. Fakta z tohoto setkání jsme později telefonicky sdělili záznamníku NASA. Jasné je, že navazování komunikace se stvořeními, s kterými nemáte nic společného (možná ani časoprostorovou dimenzi!), není vůbec snadné. Večer pokračoval přátelskou komunikací nad čajem a kytarou.

Sobota začala tradičně rozcvičkou a snídaní, dopolední program zahájil Milan přednáškou o řečnických tricích a proti-tricích. Na něj navázala Anpao s hrou „na budování týmu“. Ve skupině jsme se během dvaceti minut měli dohodnout na strategii navazování komunikace s neznámou vesmírnou civilizací – kdo zůstane na lodi a kdo půjde do terénu. Vyzkoušeli jsme si tak role v týmu, uvědomili si, jakou roli ve společnosti obvykle zaujímáme a jestli nám to vyhovuje. Po obědě v místní restauraci, následoval Wičanhpin program zaměřený na naslouchání. Na několika jednoduchých cvičeních jsme si uvědomili, jak to je s naším vnitřním a vnějším prožíváním, nakolik dáváme najevo to, co opravdu cítíme. Poté jsme si ve dvojicích zkusili být pozornými i nepozornými posluchači a snažili se vyjádřit, co to znamená „být sám k sobě upřímný “. Další část programu pro nás připravila Wičanhpi s Awačin – MBTI typologii. Jedná se o test, který sleduje lidskou osobnost na čtyřech rovinách: odkud čerpáme energii, jak získáváme informace, jak je zpracováváme a jakým způsobem plánujeme. Awačin s Wičanhpi nám každou část typologie přiblížili trefnými scénkami, v nichž docházelo k nedorozuměním mezi odlišnými temperamenty, a poté jsme si každý vyplnil svůj test a zjistil tak trochu více sám o sobě i o často nepochopitelném chování svého okolí.

Po tomto programu se tělocvična opět přeměnila v kinosál a Ablákela nám na oněmělých scénách z filmů a seriálů dokázal, jak velkou roli v dorozumívání hraje nonverbální komunikace – vyjadřování se pomocí gest a mimiky. A poté se prostor proměnil potřetí – kamera, světla, pódium – a byla tu naše vlastní minutová vystoupení. Mohli jsme si vybrat, buď mluvit na předem promyšlené téma nebo improvizovat na nenadále vzniklou situaci. Účelem bylo chovat se co možná nejpřirozeněji a zároveň využít nově získané informace o komunikaci. Při vystoupeních nás natáčel Medvěd, abychom se sami na sebe mohli později podívat a na vlastní oči se přesvědčit, co nám jak jde. Některé scénky byly opravdu silné, například Jankovo konejšení Awačin v hysterickém záchvatu nebo Mokroušův monolog o nepřekonatelném strachu z výšky (projevujícím se i při výměně žárovek). Odměnou všem účinkujícím byl raut, ke kterému jsme se zušlechtili (páni nasadili klobouky, dámy nahodily šály a kabelky) a při němž jsme vedly společenské řeči. Jídlo bylo opravdu vynikající a řeči chvílemi poněkud ubíjející… No a zbytek soboty jsme strávili pouštěním scének a jejich rozebíráním. Někteří z nás potom ještě našli vnitřní sílu a pěli písně, pili čaj a veselili se, jiní zalezli do spacáků a v mžiku spali.

Nedělní dopoledne patřilo Wikkiho indiánskému poradnímu kruhu. Nejprve jsme se zklidnili, uvolnili a snažili se navázat harmonii sami se sebou, všemi spoluúčastníky i místem zároveň, poté jsme uprostřed místnosti vytvořili kruh z kamenů. Každý si svůj kámen položil na místo, které považoval za nejvhodnější, z kruhu tak opravdu zářila téměř hmatatelná energie a harmonie. Tuto pozitivní sílu jsme posléze použili k řešení problémů v kmenech i těch osobních. A po posledním společném jídle přišla na řadu Awačin s povídáním o transakční analýze. Pod tímto pro mě krkolomným názvem se skrývá zajímavá psychologická teorie o třech rovinách osobnosti: Dítěti, Dospělém a Rodiči. V každém z nás jsou tyto tři složky obsaženy a záleží, která převládá a v jaké situaci se zrovna ocitáme. Awačinina přednáška se zabývala komunikací mezi dvěma osobami, kdy u každé převládá jiná složka, a technikami, jak dosáhnout v komunikaci rovnováhy, aby se všichni cítili fajn.

A na samý závěr víkendu jsme si už jen všichni navzájem poděkovali, hlavní dík patří ohniveckému společenství za jejich energii a kreativitu, kterou vložili do příprav, Medvědovi za technické vymoženosti a jejich ovládání a Lasíkovi za výborné jídlo a můj osobní dík všem za uvolněnou a přátelskou atmosféru a vůbec příjemný víkend.

Mimochodem, podle veřejných průzkumů je na světě převaha extrovertů, ale když jsme si udělali testy MBTI, zjistili jsme (a my jsme to tušili už předem!), že tři čtvrtiny z nás jsou jasnými introverty . A přitom o energii, legraci a zábavu nouze jednoznačně nebyla.

více o MBTI typologii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Myers-Briggs_Type_Indicator

informace k transakční analýze: http://cs.wikipedia.org/wiki/Transak%C4%8Dn%C3%AD_anal%C3%BDza

Lucie Fryčová

Tomáš Koubek (foto)

Komentáře, diskuze

18.3. 2011 23:29

Janek

I samotné přistání mimozemšťanů pro mě byl úžasný zážitek - přesně takhle by to myslím mohlo vypadat.

Sledujete v poklidu film v televizi a najednou ho přeruší mimořádná relace televizních novin, že do naší Galaxie vstoupily neznámé létající objekty. Komentátorka zpovídá staříka z NASA v bílém plášti, do toho krátké rozmazané černobílé záběry na pohybující se předměty, informace o tom, že objekty vstupují do atmosféry a náhlý vstup chlapíka od monitorů, že podle nejnovějších zpráv předpokládají přistání právě ve Vašem městě.

Rady odborníka přeruší prudká stroboskopická světla zvenku, kouř, hluk a strašný zápach sirovodíku. A když najdete odvahu vyběhnout, spatříte podivné potácivé siluety, které se nepodobají ničemu pozemskému, trhavě se pohybují s podivnými vrčícími přístroji v končetinách a jejich jedinou reakci na vaši přítomnost je troušení jakési světélkující kapaliny....

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Správce těchto stránek nemůže ovlivnit jejich obsah a nenese za něj zodpovědnost. Vyhrazuje si však právo je odstranit.
Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus, neplacená reklama a příspěvky nesouvisející s příslušným tématem.
Pokud s něčím nesouhlasíte, uveďte důvod a přidejte argumenty. Jinak je váš názor k ničemu a nemá tu co dělat.