Jak se řekne zvíře lakotsky aneb Jak strávit den v zoo jinak?

Den se poved. Počasí jak malovaný.

Jasno, krásně, cca co stupňů, lehce pofukovalo.

U pokladen se nás sešlo kolem 35. Velcí malí tlustí tencí.

Kmeny: Strážci, Ťapáč, Tussilago, Jestřábi a pár jednotlivců.

Věkové rozmezí: 5 měsíců až cca 44 let.

 

Po zdolání tlačenic a zmatků u pokladen nám Owi u pand načrtla pravidla.

Mávnutím kouzelnýho proutku jsme se proměnili ve zvířata. Najednou z nás byli žirafy, hroši, zebry a lvi. To podle toho, jak dlouho už chodíme po světě.

Naším úkolem bylo dát dohromady heslo a společně prchnout ze zahrady.

Ale to předbíhám. Postupně.

Dostali jsme mapku se zakreslenými stanovišti.

Nejdřív jsme podle ní museli v zoo najít 7 stanovišť (a tady výměnou za splnění vypečenejch úkolů poskládat útržky hesla), odpovědět na hromadu záludných otázek, vyhnout se nebezpečné starší osobě s holí a to všechno stihnout do 4,5 hodin. A k tomu ještě to  prodírání se v davu, protože do ZOO se ten den kromě nás rozhodlo jít 10 t. lidí. Jo a jako skupinka jsme se měli být pořád pohromadě.

 

Pustili jsme se do toho s vervou. V naší červené skupince se iniciativy ujala aktivní Andy-Zebra, my ji respektovali a taky pomáhali. Rozmysleli jsme si postup, jak na to půjdeme. Najít některá stanoviště byla docela fuška. Prý – „jejich umístění je orientační“. No můžu potvrdit – bylo :-). Někdy bylo zapeklitý je najít. Ale zvládli jsme to! Museli jsme, potřebovali jsme totiž nejvíc to heslo.

 

Bylo zvláštní být v zoo v jiném režimu než normálně. Ne jen tak bloumat, ale mít úkol, až poslání! Hlídali jsme čas, promýšleli nejlepší trasu. V časovém presu jsme dokonce jeli lanovkou. No nejvíc jsem se bála já, lev. Já vím, trochu nedůstojný! Nakonec jsem to zvládla i s šestiletou Anežkou na klíně. Strach byl zbytečný. Byla to paráda!

 

Úkoly na stanovištích byly zajímavý, z různejch oblastí. Poznat zvířata z nahrávky v mobilu. Poskládat jména zvířat z kostiček s písmeny nebo namalovat co nejvíc zvířat do čtyř minut. A podlézt 4x sochu koně Převalského s plnu pusou vody a za plnýho provozu neboli za focení robátek na koni – výtečný!

 

Suvenýr, suvenýr!

Vymezený čas utek jako voda. Za výkřiků a dotazů „budem krmit kachny?“ „Můžu se tam podívat?“ „Jé pštros“ „hele to jsou krásný gorily“ a „já bych se projela na koníčkovi“ „já mám žízeň“ jsme ve tři docabrtali k suvenýrům, závěrečnému srazu. Ještě doplnit odpovědi na otázky. Nebyly jednoduchý, ale tak to mělo být. Byly nápaditý!

Třebas jak se jmenuje nejstarší klisna koně Převalského, co přivedla na svět 10 mláďat. Nebo nakreslete pštrosí stopu na pískovišti u žiraf. Jak se netradičně brání lama alpaka? Pliváním!

 

Něco jsme se naučili, vzájemně se poznali, museli spolupracovat i improvizovat, každém člen skupiny měl svojí cenu. A hlavně - dobře se bavili. Nemělo to chybu.

Ať žije nápaditý a podnikavý kmen Jestřábi! Poděkování je na místě.

A brzy na další akci na viděnou, s modrou oblohou!