Tak to přesně zjišťovali na svém táboře členové kmene
Wanagi Oyate. Došlo totiž k omylu a tak těsně před
příjezdem byly na tábořiště vypuštěny krávy.
Naštěstí jeden bezpečný plac se našel a tak mohlo táboření začít. Bylo netradiční. Jediné týpí široko daleko bylo metr vysoké. Bydlelo se totiž ve vikingském stanu a šeltru. Oba stany se lehce romanticky dotýkaly svými střechami...
Táboření bylo hlavně o relaxu v přírodě. Ale nejen o tom. Od začátku do konce táboření jsme buď plnili OP, nebo o tom mluvili, nebo aspoň listovali v novém svitku. Výsledkem byl nejeden zajímavý nápad, ale i jakési nabrání sil
vrhnout se do dalších směrů, dokončení rozdělaných per atp.
Výrazným rysem našeho tábořená byli dva "oslizkové" -
Indy a Sára, bernští to salašníci. Oslizkové proto, že v rámci svých hrátek se navzájem vždycky oslintali. Hold to byla velká láska (vyzkoušivší si vše co do vztahu patří - včetně hádek a výčitek). Chlupaté obludy nám byly příjemnými společníky.
ps: správná odpověď: déle jak náš tábor.
Více informací, jako i fotografií a odkazů, najdete v naší
kronice.