Čotokva ML - očima účastníka

Náš týden plný zážitků začal již sobotní ráno na nádraží. Cesta byla pohodlná, ale vše začalo až ve chvíli kdy přistoupili naši brněnští přátelé. Čiko nám už ve vlaku zadal první úkol. Po příjezdu do Trutnova jsme se seznámili a pomocí nové hry vytvořené kombinací dvou jiných her jsme se rozdělili do skupin.

 

Vyslechli jsme instrukce k začínajícímu třídennímu putování. Nasedáme do vlaku a jedeme na místo startu. Pro náš tým jsem vylosoval Lublawku. Po výstupu se okamžitě vydáváme na cestu. Při chůzi listujeme brožurou a děláme úkoly. Dva dny, ačkoli to byli dny získávání mnoha zkušeností, uplynuly jako voda a nyní v pravé poledne přicházíme na vrchol Ruprechtického špičáku. Óóó jak jsme vyčerpáni, i když někteří to na sobě nedávají znát. Ještě zkouška z bezpečnostního inženýrství (zabezpečit vajíčko tak, aby se mu po shození z rozhledny nic nestalo) a můžeme pokračovat v cestě.

 

Cesta dolů, na nohy namáhavější než cesta vzhůru. Jedno špatné šlápnutí a pod tíhou batohu padáte a jediná záchrana před kotouly vpřed je dopad na koleno. A hele co se to tu objevilo, vážené Krvavé koleno. Do večera už žádné další nehody jen jsme stavěli přístřešky a Čiksika je potom hodnotil. Ještě krátké poznávání souhvězdí a honem na kutě. Ráno budíček, snídaně, doplnit vodu a vyrážíme zase na cestu. Putování krásnou přírodou nám ještě zkrášlil Čingis vydařenou hrou a „přednáškou“ o přírodě v přírodě. Putování jsme zakončili tím, že jsme dorazili na místo určení (autobusová zastávka, ze které jedeme autobusem na opravdové místo určení - chalupu Tomíků v Dědově).

 

Jen se trochu rozkoukáme a už nám začínají přednášky. V době večeře se podává večeře u stolu!!! Jaká to slast po tří a půl dnech vaření na ohni a sezení na zemi (ne že by to byla nějaká otrava, ale pochopte to). Čestné místo Čotokváckého kuchaře zaujímá Čiksika se svým týmem (Čiksika a Čeyanala). A tak nějak pokračuje náš pobyt, přičemž ještě píšeme testy a předvádíme to co máme připraveno z domova…

 

Hááá výlet (mysleli jste, že máme až tak monotónní pobyt??? to teda ne!!!). Jedeme se podívat do skalního městečka v Polsku, Bledne skaly. Je to tady docela podívaná, ačkoliv pojmenování jednotlivých útvarů jim trochu nesedí (člověk v tom vidí vše jen ne to, co je tam napsáno). Nejvíce legrace si člověk užil prolézáním úzkých štěrbin. Čekal jsme až se tam někdo šprajcne. Nedočkal jsem se. Cestou zpět jsme ještě navštívili muzeum Merkuru. To bylo úžasný, všechny ty stavby, přál bych vám to vidět (teda všem kteří to neviděli).

 

Poslední tři dny uběhly jako voda (přednášky, testy a aktivity). Naše týdenní nabývání zážitků jsme zakončili v sobotu večer sněmem. Někteří woodcrafteři si přiznali orlí pera. V zápětí následovalo vyhodnocení a získání i hmotných cen (vedle těch vědomostních, které jsou samozřejmě cennější), na výbornou absolvovali Rosnička, Bedla a Todi, gratulujeme. Po zakončení sněmu večer ještě pokračoval v doprovodu hudby podepisováním čotokváckých triček a nakonec i spánkem (ačkoliv jsem neměl přehled o všech, nemyslím, že by někdo nespal). V neděli odjezd domů, ta nejsmutnější věc v tomto týdnu. Ale muselo to přijít, protože kdyby to nepřišlo, tak bychom nabyli takových znalostí, že by se nám to do hlavy nevešlo.