Některým členům kmene Wanagi Oyate nestačí pár podzimních dní na táboření a tak si vyrazilo na více jak týden zatábořit na Šumavu, do místa zvaného Na Volešku A tak ti, kteří měli tu smůlu, že museli do školy/práce, přijeli již do postaveného, zařízeného tábořiště.
Podzim přichystal nejen nějaké ty mrazíky, ale i plno krásných mlh a barev. Ty obzvláště vynikly během slunečních dnů.
Překvapením táboření bylo zapojení právoplatného čtyřnohého člene kmene, Indyho, do veledůležité práce – tahání soušek ze souškolesa. Indyho nejen, že tahání bavilo. On jej vyloženě vyžadoval. Stejně jako objevil, že zatímco mi vyhledáváme teplíčko ohně, on vyhledával studeníčko stanu. A tak se nejednou stalo, že jej voláme (to když jsme ztratili představu, kde je) a on po čase plně rozespalý s každým chlupem jinam vylezl ze stanu.
Ostatně plnění orlích per v kmeni bereme vážně a tak se nově zaměřujeme také na táboření ve stylových stanech. Tedy nikoli v týpí, v jehož případě již noci nemá smysl počítat. Ale ve vikinském stanu a šeltru. Hezky pohromadě.
I když 9 nocí zní krásně, návrat do civilizace opět znamenal kulturní šok pro každého. Na Volešku bylo prostě krásně. Včetně příjemných posezení s místními „kmenovými“ přáteli – oni vidí rádi nás a mi je.
Více najdete v kronice kmene a nebo na stránkách našeho čtyřnohého člena.
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.