Sněžnicová Čotokva VL

Sněžnicová Čotokva a náčelnické zkoušky Ligy lesní moudrosti březen 2012  – podpořeno MŠMT v rámci programu Klíče pro život

 

Tento zápis do lodního deníku pořídil Ywann ( Josef Rozinek) námořník původem z Bečova nad Teplou, který absolvoval plavbu na lodi Fram a měl tak možnost být souputníkem slavných plaveb Nansenových, které posouvaly hranici lidských možnosti a poznání. Projel mnohé kraje polární a zažil věci, o kterých se jiným jen zdá. Na paměť pro generace budoucí zanechává tuto zprávu, tak aby všichni zvěděli, co se v březnu roku 2012 na palubě Framu dělo.  

 

Úvod

 

A teď na poněkud vážnější notu. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit, ne jen obyčejně shrnout a popsat, aktivity spojené s absolvováním Sněžnicové Čotokvy v průběhu zimy roku 2012. Té jsem se zúčastnil za kmen Strážců pokladů společně s Káťou ( Kateřina Rozinková). Impulsem pro přihlášení nás jako zástupců nově vznikajícího kmene z Bečova nad Teplou byla v prvé řadě nutnost doplnit si náčelnické zkoušky, které jsou nezbytné pro ustanovení náčelníka kmene, především dětského, který jsme právě začali zakládat. Jako neméně důležité se nám však jevilo to, že jsme chtěli blíže poznat organizaci, pod kterou budeme spadat a získat cenné rady a zkušenosti od lektorů a dalších účastníků. Na začátek tohoto reportu musím říci, že všechna naše očekávání byla splněna, ba co více překročena! Z Čotokvy jsme si odnesli mnoho a mnoho nejen nezapomenutelných zážitků, ale především skvěle interpetovaných rad a informací, které nás utvrdili v tom, že Liga lesní moudrosti byla tou pravou organizací, ke které jsme se měli přidat a jejíž filozofii a způsob výchovy chceme dále rozvíjet a aplikovat v našem kmeni.

Na začátek je možná dobré říci, že my oba dva bečovští účastníci máme zkušenosti se skautingem, dlouhodobě se však zajímáme právě o LLM a můžeme tedy poměrně dobře srovnat fungování obou organizací, úroveň a pojetí zkoušek nutných k vedení oddílů, apod. K tomuto tématu se vrátím na konci svého příspěvku.  

 

Příprava

 

Na prvopočátku naší účasti na Čotokvě byla tedy idea založit kmen, který začal v Bečově experimentálně (pod hlavičkou aktivit Mateřského centra Cvrček) fungovat již v listopadu 2011. Jelikož však byl od počátku zakládán s ambicemi aplikovat woodcrafterské principy výchovy, bylo  potřeba učinit kroky ke skutečnému založení. Přihlásili jsme se tedy na Čotokvu. Díky tomu, že se LLM podařilo v roce 2012 připravit pro zájemce hned dva běhy náčelnických zkoušek, měli jsme možnosti vybrat si ze dvou termínů – z důvodů pracovních, školních, ale i z touhy poznat něco nového ( konkrétně sněžnice) jsme zvolili běh první – tedy Sněžnicovou Čotokvu. Co nás jako první mile přikvapilo, bylo přesunutí teoretické přípravy na platformu e-learningu. Ačkoli má aplikace moodle své mouchy ( a má jich nyní o mnoho méně než měla před dvěma lety, kdy jsme s ní mohli naposledy pracovat ještě ve školním prostředí) je to báječný způsob, jak zvládnout teoretické úkoly a jak nechat během víkendů skutečně maximum prostoru pro aplikování poznatků načerpaných formou samostudia. Musíme pochválit lektory, kteří svědomitě na moodle umisťovali materiály i testy a my vyplňovali a vyplňovali, až se z nás kouřilo. Je nutné poznamenat, že vše, co bylo na moodle umístěno, bylo důležité a informace se zbytečně neduplikovaly. Pojetí jednotlivých bloků, podle našeho názoru, obsáhlo šíři zájmů woodcrafterského hnutí a shrnovalo podstatné okruhy znalostí potřebných k vedení kmene a organizaci jeho činnosti.

 

První víkend

 

Navnaděni přípravami v e-learningu, s úkoly pečlivě vyplněnými a s šimráním v břiše, co že to vlastně potkáme za lidi, jsme se vydali na první praktický víkend do Brandýsa nad Labem. Pokud na počátku existovaly jakési podprahové obavy, jestli to zvládneme, po počátečním „seznámení“ cizinců na nádraží a utvoření nových „kmenů“ se naše obavy rozplynuly – bylo jasné, že v této partě to zvládneme. Bez jakékoli předchozí domluvy ( zřejmě se máme z domova a práce plné zuby) jsme se s Káťou každý umístil do jiného kmene – já do kmene Wasapela Witko, Káťa do kmene Severní cesta. Již během prvního večera se nám podařilo načerpat ohromné množství informací a praktických rad, především o založení nového kmene, což pro nás byla více než aktuální problematika! Měli jsme tak možnost si nasimulovat, co nás v nejbližších dnech a týdnech čeká doopravdy – byla to tedy skutečně neocenitelná zkušenost. Po absolvování registrace fiktivních kmenů jsme se konečně nalodili na samotný Fram. Musím říci, že zvolení právě polárních výprav této lodi k vytvoření celkového rámce Čotokvy, bylo skvělým tahem. Všechny aktivity, které byly na vlastní pobyt na lodi napojeny, stejně jako úkoly pro jednotlivé kmeny, byly voleny tak, aby nebyly pouze prvoplánové, ale přinášely určitou přidanou hodnotu. Toho si velmi cením.  Velmi vtipné mi v této souvislosti přišlo například vyhlášení lodních pravidel a možnost si navolit sami  další pravidla ( ačkoli se některá, jako po desáté hodině se mluví ve verších, se neujala, jiná jako – zákaz okusování stěžně a vybíjení malých tuleňátek se stala legendárními.) Z bohatého sobotního programu jsme si rovněž odnesli hodně. Nejen, že přednáška o zdravovědě byla výborně pojatá a proložená možnostmi si věci „teď a tady“ odzkoušet, ale především odpolední praktická ukázka, kdy jsme bez přípravy skočili rovnou do záchranné akce, byla naprosto úžasná a zanechala v nás nesmazatelný dojem.

Jako velmi přínosné hodnotím, že jsme během sobotního programu měli možnost připravit woodcrafterskou akci, podle předem zvolených parametrů. (Mimochodem samotný princip „vydražení“ jednotlivých akcí byl zvolen také velmi vtipně – nejen, že dodal celému aktu zajímavou atmosféru aukční síně, co je ale důležitější – nutil týmy vzájemně komunikovat, nebo také nekomunikovat J, o možných koupích. V principu se na konci ukázalo, že bylo možná jednodušší koupit položek méně, než jich mít k dispozici mnoho a zbytečně se vyčerpat na rozhodování o tom, kterou akci a pro jakou cílovou skupinu budeme pořádat). V průběhu přípravy akce i samotné veřejné prezentace, jsme se hodně dozvěděli o komunikaci, hierarchii, způsobech rozhodování ve skupině, apod. Je myslím skvělé, že se zřejmě všechny tři nasimulované projekty podaří v budoucnu doopravdy uskutečnit.

O principech komunikace ve skupině ( a nejen o nich) nás poučila i noční hra „Pedersonovo dobrodružství“ – šlo skutečně o sáhnutí si dno ve všech ohledech. I proto byl nedělní program, založený na pochopení a interpretování filozofie woodcraftu, spíše zklidňovací a po obědě se rozlámaná posádka lodi Fram mohla vydat po zkušební plavbě do svých domovů.

 

Druhý víkend

 

Avšak to, co jsme měli možnost shlédnout po večeři, to byl skutečný Tádž Mahal mezi záhraby – iglů, které bylo vybudováno v návěji vedle Framu. Zde jsme vyposlechli čtení o výpravě lodi Fram a příjemně se naladili na noc ve sněhových úkrytech. Já s Káťou ( a s námi ještě David a Top) jsme nakonec strávili noc právě v tomto velkém záhrabu.

   

Po ránu jsme měli jednak možnost prohlédnout si stavby ostatních, dále rozklíčovat dosud nedořešené úkoly právní odpovědnosti, ale také pomalu rekapitulovat celý program.

Po odjezdu z Framu jsme všichni ještě měli možnost si to, co jsme nestihli do praktických víkendů na moodlu doplnit. V našem případě jsme rovněž stihli rovnou po návratu odzkoušet některé poznatky z obou víkendů v praxi ( principy některých her,  způsoby interpretace filozofie woodcraftu, jsme velmi dobře uplatnili v průběhu následujícího víkendu, kdy jsme pořádali akci pro Strážce pokladů a jejich příznivce). 

 

Vyhodnocení

 

K čemu tedy Čotokva byla? Rozhodně přinesla mnohé poznatky, které se nám již nyní daří uvádět do praxe v našem kmeni, ale které nám pomohli se rozvinout i po osobnostní stránce. A co se dá vytknout? Sami z praxe víme, že každá akce má nějakou nedokonalost a právě upozorněním na ni, se dá do budoucna ještě více zdokonalit. Do této kategorie bychom zařadili problematiku hospodaření kmene. Jedná se o něco, co bychom si také rádi odzkoušeli podobným způsobem, jako například právní odpovědnost. Pro mne i pro Káťu je prozatím oblast hospodaření ne příliš probádanou a tak jsme se těšili, že budeme poučeni někým, kdy se hospodaření občanských sdružení již nějakou dobu věnuje. Chápeme však, že program byl už tak dosti nabitý a bylo už  heroickým výkonem tam vměstnat vše, co bylo probráno.

Jako kladné naopak hodnotím především již zmíněný výběr rámce akce jako polární výpravy, snahu lektorů interaktivně pracovat s jednotlivými účastníky a vtahovat do je do děje. Zde se dostávám ke srovnání se skautskými čekatelskými zkouškami, které jsem měl možnost již dříve absolvovat. Ty se více podobaly klasické školní výuce založené na biflování a neposkytovaly ani zdaleka takový prostor pro simulaci určitých situací a odzkoušení si některých principů vedení kmene/ oddílu a organizace jeho chodu. Musím tedy jednoznačně vyzdvihnout pedagogické pojetí Čotokvy a doufám, že se nám s Káťou v budoucnu podaří ještě dalších podobných ligových akcí účastnit.

 

Co říci závěrem? Snad jen….

Plavba lodi Fram patřila v mém životě k těm epizodám, na které nikdy nezapomenu. V mém srdci zůstanou všichni – posádka, velitelé, loď, okolní krajina, výkony, které jsme podali, hranice, které jsme posunuli. Budu vždycky vzpomínat na plavby po polárních krajích, svou věrnou záchranou vestu …

 

V Bečově dne 29.3.2012 zapsal Ywann