Na ligové akci jsem nebyla tak 13 let, když se na internetu objevila zmínka o pořádání Indiánské Čotokvy spojené s náčelnickými zkouškami. Po diskuzi na schůzce s ostatními nás nakonec vyrazilo 6. Přijíždíme do Tuchlovic a zabydlujeme se v místní škole. A už nás čekalo představování spolu s ukázkou věcí, která pro nás znamená woodcraft. Sešlo se hned několik Svitků březové kůry, šerp, nožů, křesacích souprav a plno dalších věcí. Expedice v duchu Lewisovi a Clarkovi cesty na Západ mohla začít.
Pod záminkou abychom se lépe poznali tvoříme skupinky a diskutujeme nad zadanými tématy. Ve chvíli, kdy hledáme, co máme společného, se dovídáme, že jsme našli lidi, se kterými založíme kmen. U šestiúhelného stolu si uspořádáme sněm, rozdělíme funkce a hurá do kanceláře LLM pro zakládací listinu. Pak už jen poslat dopis na ministersvo a jsme oficiální kmen. V rychlém sledu si představíme kmeny navzájem a už se potýkáme s prvními problémy. Jak bychom řešili problematické situace s dětmi? Začíná se ukazovat, co člověk, to názor a co člen Kruhu, to neobvyklý a méně woodcrafterský názor. Blíží se půlnoc, nevadí poslední úkoly týkající se právní odpovědnosti si můžeme nechat na zítřek.
Po strašně krátké době je ráno a s ním i ranní píseň a rozcvička. Během zdravovědy Indi boří všechny zažité představy. Že se má dát člověk do stabilizované polohy? Ani náhodou, záchranář by se mu nevěnoval. Při krvácení nohy nahoru? Pomůžete si tak 1 procentem. Podstatné je zavolat záchranku a udržet zraněného při životě.
Po obědě shlédneme film na propagaci woodcraftu a konečně se dostáváme ven. Jsou potřeba vydělat peníze na expedici. Pohyb je nutný, a tak běháme kolečka, dřepujeme, abychom celí zmožení přešli na sofistikovanější úkoly jako pojídání sedmikrásek, obchodování a odpočinek na louce. Za vydělané peníze si dražíme akci a skupinu, pro kterou ji budeme pořádat. Z hodinového limitu strávíme půl hodiny diskuzí o tom, co je to vlastně kulturní akce, abychom se shodli na pořádání workshopu zaměřeného na poznávání smylů. Za půl hodiny už posloucháme o drsné výpravě v duchu Keltů, cyklovýletě za sedlčanským hermelínem a sjíždění Ohře, které naplánovali ostatní kmeny. Den nekončí a Indi je plný energie, tak trénujeme záchranu tonoucího, není to nic lehkého dostat byť jen 50 kilovou osobu na břeh.
A večer pokračujeme, jsou tady úkoly z práva a hromada právní teorie od Alči. K tomu dopis, že se nám zranilo dítě na výpravě a je v nemocnici. Poněkud podezřele zní v deset hodin věta od Divouse: „Dneska vám už nic neřekneme“ chviličku naděje o odpočinku a pokecu s novými kamarády vystřídá šok. Do zítřka do desíti hodin si máme připravit a nacvičit divadlo pro děti na motivy české pohádky v indiánském provedení.
Připadám si jak součást dobře namazaného stroje, diskutujeme nad scénářem, Lucka se ujímá kostýmů, Mokrouš navrhuje kulisy, Woapewin maluje, ostatní pomáhají , kde se dá. V půl druhé jdeme na první jevištní zkoušku. Po mírném zásahu Wičanhpi v půl třetí druhá jevištní zkouška. Ferda odříkává zbrusu nový text. V půl čtvrté si jdu lehnout, ostatní domalovávají kulisy.
A zase je tu ráno (spali jsme vůbec)? V deset hodin je sál plný dětí, jsme docela překvapeni počtem návštěvníků. A už je tu Sněhurka a Zlatovláska v indiánském provedení, publikum spolupracuje, tleská, tak snad se to povedlo. Den nekončí ještě nás čeká odpoledne. Unavené, nevyspalé mozky vysvětlují reportérovi, mamince, sportovci, učitelce a lesníkovi o čem je to ten woodcraft a proč by se mu měli věnovat. Nelze nezmínit pro mě nezapomenutelnou větu: „Tohle není bordel, ale malebnost.“
Prošli jsme první částí expedice, jsme vycvičeni a připraveni jet proti proudu Misouri najít cestu na Západ. Jsme připraveni na další noci bezespánku, brodění řeky, záchranu nemohoucích, záplavu informací a to vše s úsměvem a modrou oblohou nad hlavou.
Venda z kmene Bobrů
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.