Indiánská Čotokva - víkend druhý

Druhý víkend se nesl v duchu putování výpravy Lewise, Clarka, těhotné Sacagawey a spousty dalších členů skupiny.

Sešli jsme se postupně v pátek večer nedaleko osady Holštejn. Vybudovali si přístřechy na nocování, u ohně si povídali o woodcraftu a snažili se načerpat síly na další den, jelikož po zkušenostech z prvního víkendu nám bylo jasné, že to bude náročné.

Ráno jsme po snídani náš tábor sbalili a organizovaně se vydali vstříc novým dobrodružstvím. O společný majetek jsme se celou cestu průběžně střídali a těhotné Sacagawee (Vendě z kmene Bobrů) se snažili cestu co nejvíce ulehčit. I přes nepřízeň počasí jsme museli zdolat spoustu překážek, neminulo nás ani putování proti proudu Missouri. Když jsme se zmoklí konečně dobrodili až k našemu cíli, čekalo nás překvapení. Naše vesnice byla napadena a všude leželo spoustu raněných. Nehledě na promoklé svršky či spodky, vrhli jsme se nešťastníkům na pomoc a pátrali v paměti, co že to v tom, či onom případě máme dělat. Každý si nějak poradil a tak nakonec nedopadla situace tak zle, jak to prve vypadalo. Po krátké pauze a tůůůze dobrém obědě jsme se od našich indiánských přátel mohli dozvědět něco více o tom, jak se indiáni stravovali, jaké hráli hry či jak si činili kůže mozkem, aby z nich mohli vyrábět různé toulce a brašny. Kdo byl odvážný, mohl si všechny činnosti vyzkoušet. Po večeři jsme se na dvě etapy vystřídali v indiánském týpí, kde jsme si povídali o jejich životě.

Neděle pokračovala v duchu indiánského vyrábění. Nejprve jsme si ukázali, jak se maluje na kůže pomocí hlinky a následně si to všichni v praxi zrealizovali. Při konzumaci oběda jsme si prohlédli korálky, kterými skutečně indiáni zdobili své výrobky. Při množství různorodých činností čas rychle utíkal a tak nastala pomalu chvíle balit. Když bylo tábořiště skoro uklizené, proběhlo v kruhu předání  dekretů o splnění Čotokvy a náčelnických zkoušek úspěšným absolventům. Na závěr jsme se společně vydali do nedaleké vesničky, jejíž jméno mi uniklo, kde jsme si za pomoci moderní techniky přes dataprojektor rozebrali nafilmované záběry z první pomoci a získali tak zpětnou vazbu, co pro příště zlepšit. Na závěr jsme v rychlosti prolétli fotografie, na nichž jsme měli zachytit věci malebné i nemalebné, a protože jsme nabrali čtyřhodinové zpoždění, po krátkém rozloučení jsme se rozjeli vstříc svým domovům.

Tento víkend byl stejně jako ten první nabitý spoustou zajímavých (a pro mnohé lidi nových) věcí. Díky plnění úkolů přes moodle byl na samotných víkendech čas věnovat se praktickým věcem a ne jen přednášení, biflování a psaní. Ráda bych poděkovala všem organizátorům, protože pro nás účastníky to byl nezapomenutelný zážitek. Wašte!

Woapewin z kmene Lacerta Peta

      Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky