Týden I.
Letos jsme se poprvé zúčastnili táboření na Kosím potoce. Už od začátku nám přišlo, že jsme se ocitli v jiném světě.
Když jsme dorazili v sobotu odpoledne na tábořiště, už zde stálo několik tee-pee a dalších obydlí. Byl to moc krásný pohled. Sobota a neděle byly spíše ve znamení budování, ale hned první velký zážitek, přišel v neděli v podvečer, kdy proběhl zahajovací průvod. Celé zahájení zpestřili scénky, které se vázaly k táborovému řádu. Nejen, že byly vtipné, ale musím ocenit i herecké nasazení všech zúčastněných. Při zahájení byli jmenování do funkce „Kosí bojovníci“, kteří měli dohlížet na dodržování táborového řádu. Jako insignie jim bylo předáno kopí a náramek z březové kůry.
Tak vypadá správný Kosí bojovník se svými insigniemi...
V pondělí se poprvé sešla táborová rada a program získal konkrétnější obrysy. A tak jsme úterý zahájili hned lakrosem. Sešli se spíše děti, ale o zájemce o akci nebyla nouze a celý zápas byl napínavý. Odpoledne jsme strávili se Sokoli v korunách stromů. Ti nám totiž připravili takové malé lanové centrum, ale dráha nebyla vůbec jednoduchá. Klobouk dolů před všemi co se odhodlali a pokusili se překonat sami sebe. Večer jsme také strávili se Sokoli, ale tentokrát při oslavě desátého výročí vzniku jejich kmene. Sokoli všechny pohostili, ale největší úspěch ze všech dobrot mělo domácí trnkové víno, vyrobené z místních trnek.,
Lakrosový zápas
V úterý se mimo jiné začal rozjíždět velký turnaj v ringu. Jednotlivé zápasy se hrály průběžně celý týden.
Středa byla poklidnější. Vyrábělo se a to hlavně ze surové kůže. Dělali jsme tubusy, pouzdra na nože, tašky,… Všechny výrobky jsme se poté pokoušeli ozdobit malbou hlinkami. Někteří si zkusili i zpracování močových měchýřů.
Čtvrtek byl velmi slavnostní den, ale abych nepředbíhala... Dopoledne se konalo aukro tzv. "Barbar bazar", to mělo velký úspěch, podařilo se uskutečnit nespočet obchodů, ale hlavně jím provázeli báječní moderátoři Filip a Tokhata Mani.
Moderátoři letošního Aukra
No a odpoledne s námi Woapewin a Čanté Tanka oslavili svou blížící se svatbu. Byly to velké hody, ale asi nejvíc se všichni těšili na prasátko, pečené na ohni a otáčené mlýnským kolem zanořeným v Kosím potoce. Krom dobrého jídla, jsme se dozvěděli i pár pikantností na snoubence, ti pak dostali „kytici“ plnou přání a perníčků, a to vše za doprovodu sborového zpěvu.
Opékací zařízení na přírodní pohon i s jeho strůjci - Ježkem a Strejdou
Pátek sice nebyl tak slavnostní, ale rozhodně patřil k těm zajímavějším. Odpoledne se konalo Pow-wow (indiánská taneční slavnost). Už jsem Pow-wow zažila, ale tohle, bylo daleko lepší. Takovým akcím velmi prospívá venkovní prostředí. Kapela hrála báječně, byli oceněni nejlepší tanečníci, dostali jsme i teoretické základy jednotlivých tanců, ale hlavně si to všichni užili.
Pow-wow
V sobotu ráno proběhlo zahájení sněmovního dne, kde byla mimo jiné rozehrána divadelní scénka s otevřeným koncem. Ten měl každý kmen domyslet, nacvičit a večer se dohrávalo. Byla vyhlášena soutěž v rozdělávání ohně, ženy křesaly a třely třecími dřevy za pomocí luku a muži třeli také, s lukem a dokonce i bez něho. Dále byla připravena zajímavá přírodovědná procházka, přiučili jsme se něco nejen o květinách a stromech, ale i broucích. Odpoledne vypukla „SKOŘICE“, tato akce byla zaměřena na spolupráci skupin. Po večeři konečně přišlo to, na co všichni čekali. Zahájil se sněm. Na sněmu byly uděleny tituly a orlí pera. Zástupcům kmenů byly předány nové „Svitky březové kůry“ a nechyběla zábava v podobě dohrávání scének.
Většině účastníků se povedl oheň rozdělat... wašte!
Za ten jeden týden jsme zažili množství skvělých věcí a mnoho jsme se toho přiučili. Díky všem organizátorům.
Věra Němcová - Omeletka
Týden II.
Že se táboření přehouplo do druhé poloviny, bylo patrné hned den po sněmu, v neděli. Ti co přijeli jen na první týden nebo na sněmovní víkend balili a ve mě to, jako pokaždé, vyvolalo trochu smutný pocit odjíždění a loučení.
Takový pocit se nejlépe zažene nějakou zábavnou a akční činností. A protože nám počasí přálo, přišel na řadu vodní golf, „divácky nejatraktivnější závod“, jak hlásala reklama z úst Legolase, hlavního a každoročního pořadatele této osvěžující, adrenalinové a vyčerpávající aktivity.
Kosí potok byl opět svědkem nelítostného boje mnoha týmů
Z téže pořadatelské dílny proběhli asi o den později i velmi povedené závody lodiček. Závodilo se nejen na rychlost, ale i na krásu, nápad a odolnost. Tu otestovala kanonáda v poslední fázi závodu, vedená dle pravidel závodu buď blátěnou municí dětských ostrostřelců, nebo přesně mířenými šípy dospělých bojovníků.
Početné publikum se vždycky hodí
Dancelodge se hned dvakrát, jednou pro děti a podruhé pro dospělé, proměnila v „prkna, která znamenají svět“, kde si mohl každý zkusit zahrát scénku improvizačního divadla. Fandové ornitologie mohli absolvovat ranní vycházku za hlasy ptáků s Loganem, samozřejmě jen tehdy pokud si dostatečně přivstali. My, kteří lačníme po vědění, jsme si nenechali ujít povídání o základech heraldiky s Netopýrem a výklad o vojenském vybavení ve všedním životě severoamerických indiánů od Machpiata s Čikalou. Nejmenší se mohli svést na koni, na nichž je ochotně vozili Machpito s Wetu a po večerech poslouchat pohádky. Zároveň probíhaly po celý týden disciplíny Tawiskary, oblíbené lukostřelecké soutěže.
Účastníci Tawiskary
Nejsilnějším zážitkem pro mě byla možnost pokusit se o čin dálkový pochod (1B3), který připravili Aki a Tokhata Mani a to ve variantě 50km na čin a 100km na velký čin. Tady si mohl každý (mohu-li soudit dle výrazů ve tvářích stovkové party) zkusit, kde má své hranice a podívat se na dno svých sil. V mírně zvlněné krajině, která obklopuje naše západočeská lázeňská města, to byla, alespoň v první půli, lahoda pro oko. Nohám už se ta neustále se měnící nadmořská výška tolik nezamlouvala. Naštěstí zbýval po pochodu ještě víkend na regeneraci a odpočinek.
To vše po libosti prokládané večerním sezení u ohně a koupáním z rána i v parném dni nabídlo letošní táboření. Slunečné počasí a klidný proud Kosího potoka, který nám pomalu odnesl i druhý týden plný letní pohody a setkávání v kruhu přátel. Věřím, že se i napřesrok ponese v podobně nabytém a přesto pohodovém duchu.
Tímto bych Vás také rád pozval na příští ročník táboření, které se bude konat netradičně 25. 7. - 10. 8. 2014.
Tibor
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.