Ohnivecká Čotokva

První překvapení na nás čekalo hned po výstupu z vlaku. Na nádraží stál Osud ve smokingu a slunečních brýlích. Usmál se na nás a pravil: ,,Osud už vám míchá karty,“ a my měli hrát. Bylo to vlastně obyčejné prší, které nás však postupně všechny nasměrovalo na trasu označenou svíčkami. Po cestě jsme nejprve potkali podivného chlapíka, který nám předal mapu a tatranku pro nejhorší chvíle, ve které byla důmyslně ukryta vizitka s tel. čísly. To už se začalo stmívat, mohlo být kolem 9. Účelem cesty bylo jít sám a přemýšlet nad otázkami, které jsme potkávali, ale postupem času se lidi ztráceli a následně potkávali, takže do chaty jsme dorazili okolo jedné ráno ve velké debatující skupince.

 

Následující dny pro nás naši duchovní vůdci připravili zajímavý program. Každé ráno se začínalo třením dřev místo rozcvičky a plynule se přešlo do zbytku dne. Náplň byla opravdu bohatá, razilo se heslo „den má 48 hodin“ a podle toho to také vypadalo.

Celkově jsme se zaměřili na to jak se stát lepším ohnivcem a na práci na sobě, spousta věcí se odvíjela od knížky Cesta pokojného bojovníka. Dostali jsme k tomu prasata (což jsou zkráceně pracovní sešity) a spoustu materiálů a pomůcek. Hodně jsme museli debatovat o svých názorech a přemýšlet, např. u loupání cibule.

 

Úžasná část programu bylo třeba zvolání Hajdy na kámen, které nás vyslalo do okolí, a my se měli vrátit s něčím inspirativním. Po třetím kole se na papírech kam jsme naše výplody psali, objevili věci typu: humor…., ať jde na kámen Ablákela nebo Kámen?? Zde!! Další, velmi oblíbenou aktivitou, bylo SVJ – Samostatné vyjádření jedince. Každý měl zpracovat jeden zákon lesní moudrosti a my ostatní to hodnotili.

 

I přes velké věkové rozdíly, kterých se organizátoři ze začátku báli, jsme se rychle spřátelili a rozhodně bych nikdy neřekla, že se tolik nasměju právě tam. O vtipy a historky nebyla nouze a některé hlášky budeme nejspíš ještě dlouho používat. Výrok Stíhej ho! je ze sněmu, který byl poslední večer, ze scénky Ohnivec má ve sněmovním kruhu ,,dva kousky“ a vypije mu je jeho žák. Ano, takhle jsme se bavili.

 

Večery se jinak trávily s nízkorozpočtovým Woodcrafterským rádiem, které přenášelo kromě písničky z vrcholu hitparád (Rihanna – Diamonds) pořad Vaše životní havárie. Při temných hodinkách jsme slýchali nejrůznější lidská uklouznutí po banánové slupce.

Zkrátka jsme si krásně žili. Na dveřích visel papír kolikrát se kdo praštil do hlavy o nízká futra a vždy, když se ozvala rána a zaklení, následovalo něčí nadšené: ,,Ááá čárka, napiš si čárku.“ Běhali jsme po okolí s ledovou kostkou v ruce nebo s batohem a v chalupě na nás čekalo úžasné, a to je slabé slovo, jídlo od Ježka, který povýšil vaření na ligových akcích na úplně jinou úroveň.

 

Poslední ráno nás vzbudili v šest a museli jsme vyrazit do Sluje Českých bratří. Na skalách kousek od cíle na nás čekala popelnice a uvnitř byly knížky Cesta Pokojného bojovníka a tužky. Do Sluje se chodilo po jednom, zbytek z nás si měl čekání zkrátit psaním do knížek ostatních. Je zajímavé číst si, jak vás lidi kolem vidí, jak vás berou. Co na nás čekalo ve Sluji vám nepovím, ale zážitek to byl rozhodně mystický.

 

Společně jsme se pak vrátili k vlaku, dostali svačinku, nastoupili, zvolali velké Wašte a odebrali se na cestu domů. Celou akci ukončilo zpívání ranní písně v Regiojetu. Snad jsme ty lidi moc nevyděsili... 

 

 

Předvádění kmenových předmětů	Mistr kuchař a pomocnice
Hra Ano - Ne, obhajte svůj názor	Temná hodinka
Debatujeme	Debatujeme
Náš dokonalý svět (vzkazy jak bychom jednou chtěli žít)	Bojové umění s trychtýři

 

 

MED – mysticko – epicko- drastická. Taková ta Čotokva byla.