72 hodin - Ruku na to!

Členové LLM se i letos zapojili do projektu ČRDM 72 hodin - Ruku na to! Hlavním cílem tohoto projektu je zviditelnit dobrovolnou práci. Ačkoliv to někomu může připadat jako zbytečné, já se domnívám, že všichni, kdo dobrovolně dávají kus sebe, ať už je to dětem, které vedou ve kmeni či oddíle, okolí, ve kterém žijí, přátelům, s kterými něco sdílí, společnosti, jejíž jsou součástí, zaslouží si přinejmenším naší pozornost. Tím, že jsme se zapojili, jsme přispěli naší "troškou" do mlýna (přihlášených projektů bylo letos přes 380 s více než 18.500 účastníky) a přitom jsme dělali jen to, co bychom stejně dělali.

 

Stejně jako loni jsme se zapojili prací na faře v Michalových Horách a v sadu na Kosím potoce. Pár drobných rozdílů oproti loňsku tu bylo. Nepočítám-li změny na samotné faře, která čerstvě září novou fasádou, byli to zejména účastníci akce. Skupina 5 dobrovolnic z Maďarska a 3 dobrovolníků z Polska dodala akci mezinárodní rozměr a doplnila skupinu členů LLM, jednoho skauta a dvou dívek nečlenek, které prostě jen chtěly dobrovolně někde pomoct.

 

V sobotu jsme se zaměřili na podzimní úklid zahrady. Zejména hrabání posekané trávy a spadaného listí, sbírání jablek, odvoz stavebního odpadu. Drobné práce proběhly i kolem domu. Po loňské zkušenosti s vynikajícím moštem jsme se těšili na ten letošní. Tentokrát jsme počítali s ručním moštováním, a proto jsme si vypůjčili dva ruční lisy, z nichž každý funguje na trošku jiném principu. Bohužel, letos se úroda jablek s loňskou nedala srovnat. Shrnu-li letošní zkušenost, tak doba mytí obou ručních lisů byla zdaleka neúměrná celkovým 5 (slovy pěti) litrům moštu, které při počtu cca 20 účastníků znamenaly pro každého sklenku na ochutnání :-) No nic, alespoň jsme si vyzkoušeli ruční techniku lisování, přičemž struhadlo na kliku se těšilo asi největší pozornosti našich nejmladších pomocníků Tomáška a Nelinky.

 

Po obědě jsme se přesunuli na Kosí potok, kde jsme v sadu a podél louky natřeli stromky proti okusu a vybrali dřevo na opravu plotu u fary. Přemístili jsme se náklaďáčkem, který je na faře k dispozici a který zjevně zaujal polského dobrovolníka, protože se ptal, jestli jsme si ho vyrobili. Ujistili jsme ho, že woodcrafteři sice zvládnou vyrobit leccos, ale náklaďáček jsme nevyráběli :-).

 

Ještě než se setmělo, měli jsme čas projít si kus nové naučné stezky, kterou budují členové místního občanského sdružení v čele s Pepou Anslem. Pepu jsme zastihli u nově budovaného altánu na vyhlídce, a tak pověděl našim zahraničním hostům něco o historii a okolí a potom nás provedl štolou sv. Barbory. Někteří z nás ještě po večeři chvilku poseděli u ohně a Netopýr hrábnul do strun kytary, takže jsme si i zazpívali.

 

V neděli jsme stihli opravit část plotu a odhrabat hlínu, aby plaňky od země nehnily a dodělat drobné práce kolem domu. V kostele, který si chtěli naši návštěvníci prohlédnout, proběhlo krátké zhodnocení akce, a pak už jsme jen zabalili a vydali se domů. 

 

Myslím, že se akce celkem povedla. Počasí nám nakonec přálo, takže jsme nezmokli, okolí se nádherně podzimně barvilo, účastníci byli spokojení i pracovití. Maďarky dokonce v průběhu celého víkendu natáčeli film, takže se možná máme na co těšit.

 

  

                                                              

 

 

Děkuji všem za pomoc a příjemně prožitý víkend.