Ohňová Čotokva 2013

O víkendu 18. – 20. 10. 2013 proběhl na Bobřím hradě další víkend, na kterém jsme se mohli naučit nebo zdokonalit v rozdělávání ohně nějakým dost primitivním způsobem. Kam se hrabou sirky, jsou skladné, rychlé, obvykle spolehlivé, vždy při ruce. Prostě pro děcka... to woodcrafteři raději volí něco mnohem namáhavějšího, složitějšího a náročnějšího na pomůcky, svaly, preciznost a trpělivost, a pak teprve mají dobrý pocit z toho, že si teplo a světlo ohně po právu zaslouží. Není divu, že k ohni pak pohlíží s posvátnou úctou :-).

Na Bobřím hradě se sešlo přes dvacet účastníků, které mistr ohněstrůjce Hrom již v pátek večer seznámil s nejrůznějšími doloženými historickými způsoby rozdělávání ohně, které vyčetl z odborných textů (např. Božena Němcová – Babička aj.).

 

    

 

V sobotu jsme se pak pustili nejdříve do tajů rozdělávání ohně křesáním, přípravy přírodního troudu, úpravy pazourků tak, aby správně křesaly...

  

Zatímco někomu to jiskřilo, až se srdce smálo, jiní se urputně snažili a někteří se prostě zkoušeli modlit... 

 

Chvíle se našla i na oheň ze slunce.

Odpoledne pak přišlo na řadu rozdělávání ohně pomocí luku. To už bylo o něco složitější. Ti, kterým šlo hlavně o to, aby si užili ten opojný hřejivý pocit vlastnoručně rozfoukaného plamínku ve své dlani, nakonec úspěchu s pomocí Hroma, Rafala a jejich ohněstrůjných pomůcek přece jen všichni dosáhli. Někteří sveřepější, kteří toho chtěli za každou cenu dosáhnout pomocí vlastnoručně vyrobených pomůcek, se namáhali ještě i v neděli.

Zajímavým zpestřením byla návštěva Edy a Boženy – zástupců Woodcraft Association of Canada, kteří založili před nedávnem v Kanadě woodcrafterskou organizaci a nyní při příležitosti návštěvy v Čechách zavítali i na Ohňovou Čotokvu, aby na vlastní kůži zažili, jak to tady u nás chodí. Myslím, že pro ně činnost české ligy byla velmi inspirativní a návštěva na Bobřím hradě byla takovou třešničkou na dortu. Uvidíme, jak se spolupráce vyvine do budoucna. Božena, která je praneteří legendárního woodcraftera Inka – Františka Chudáčka nám dokonce věnovala z pozůstalosti woodcrafterskou vlajku z r. 1928 a denní program z Čotokvy na Hučivé Desné z r. 1945 napsaný na králičí kožce. „No tam jsem byl!“, radoval se hned Bobr! Svět je prostě malý. Představte si, že tehdejším woodcrafterům stačilo na snídani pouhých 15 min!

V neděli dopoledne jsme se pak vrhli na rozdělávání ohně pouze třením rukama. Podle řady účastníků je tento způsob „pohodlnější“ a méně fyzicky náročný než s pomocí luku, což mu možná v budoucnu přinese oblibu zejména v ženských kruzích.

Všem účastníkům se myslím podařilo rozdělat oheň alespoň jedním z uvedených způsobů. A teď už stačí jen trénovat, experimentovat, sbírat a testovat materiály, nabírat zkušenosti, aby pak na letním táboření bylo co nejvíce účastníků v soutěžích rozdělávání ohně. To bude pro Hroma rozhodně tou nejlepší odměnou!

 

Ještě jednou Hromovi velké díky za výborný víkend!