Byla tma, když jsme přijeli. Hrad v Bečově svítil na kopci a my, pořád trochu zpocení z dobíhání autobusu v Karlových Varech, se pomalu seznamovali s vedením Ligy i tak jednoduše mezi sebou. Bydlení jsme měli nádherné přímo u hradu a s trochou vůně šalvěje jsme se ještě ten večer sešli k první přednášce. My, co jsme jeli dělat Náčelnické zkoušky a Čotokvu velké lóže.
Navzdory lehkému strachu z vydělávání kůží mrtvé zvěře a sbírání kořínků k obědu jsme brzo objevili, že náčelnictvo Ligy i všichni ostatní na hradě jsou nejen sympatičtí, ale mají taky značnou dávku cimrmanovského humoru. Vtipy o jistém Kašparu Pluhovi z Rabštejna a jeho vlivu na vývoj Woodcraftu nám pak vydržely na celý víkend.
Lehce rozespalí jsme započali sobotní ráno během na blízký Šibeniční vrch. Nahoře jsme udýchaní zjistili, že některé indiánské písničky známe úplně všichni, a tak jsme společně zazpívali sluci pod mrakem. Další očekávání spojené s víkendem padlo brzy na to, když jsme místo dlouhého debatování a přednášení o legislativě byli rozděleni do skupin a celý den strávili hrami o spoupráci, vymýšlením programu pro děti, nebo třeba lezením po ferratě v Bečovské botanické zahradě.
Večer jsme pak měli možnost zhlédnout videa, co jsme přes den vytvořili, a vůbec vyhodnotit, jaké věci nám šly a jak se má správně postupovat při stavění křížové klenby. Tajemná zpráva nás pak ještě pozdě večer zavedla nahoru na hrad, kde jsme dostali první indicie k druhému náčelnickému víkendu.
Neděle se pak nesla v duchu nových inovaticních vtipů o Kašparu Pluhovi a taky troše povídání o oddílovém účetnictví a problémech v kolektivu. Po obědě jsme konečně našli čas i na prohlídku hradu včetně relikviáře sv. Maura, o kterém se nám i přes naše naléhání nepodařilo zjistit, jak je střežený. A pak okolo čtvrté byl z čista jasna čas jet domů.
Kdyby se to shrnulo, ten víkend utekl rychle. A ještě jeden poznatek se udál mezi ujídáním koláče od Běty a lovením korýšů v potoce. Když jsme si povídali o Woodcraftu a různých symbolech a táborovém ohni, všem najednou úplně stejně zasvítily oči. Nemuselo se to nějak pateticky pojmenovávat, ale najednou si ti všichni neznámí lidé z různých oddílů rozuměli. Jo, a taky tam večer moc hezky svítily hvězdy.