A tak to tenkrát začalo…
Ale co? Tak jak se o Vánocích stáváme součástí příběhů narození Ježíše, a o Velikonocích stoupáme na horu Golgatu až ke kříži, nebo s unavenými ženami spěcháme k prázdnému hrobu ve skále, jsme se tentokrát vydali do kraje malebného, abychom se spolu s Malým Medvědem pustili do velkého dobrodružství.
Kdo dorazil na Malý Walden, vydal se po stopách starého deníku, který byl objeven v malé kovové krabičce s několika dalšími věcmi: kusem látky, pazourkem a dřevěným koníčkem.
Stejně jako v deníku jsme si i my postavili svůj tábor, svá obydlí, na několik kouzelných dnů. Stany byly pořádně vypnuty, a když se blížil večer, nad táborem se snášel příjemný kouř a vůně báječných večeří. Ještě před spaním jsme se sešli ve sněmovním kruhu, kde se naše osudy s Malým Medvědem spojily. Od té chvíle jsme spolu s ním putovali a řešili to, co nám do cesty přišlo.
V sobotu po ranní písni, když už slunce bylo vysoko, jsme se vydali na stopovací stezku, kde jsme překonávali spousty překážek v podobě skládání noční oblohy, měření výšky stromu, našli strom, který měl podivné listy, chodili poslepu, vzpomínali na morseovku, no, docela jsme se zapotili.
Odpoledne jsme příjemně trávili čas v táboře, kde jsme si mohli vyrábět: kluci soupravu na rozdělávání ohně třením dřev, holky pytlíčky s krásně vonícím kořením, děti indiánské hračky. Každý mohl shlédnout k inspiraci indiánské oblečení, a vybavení pro pobyt v přírodě.
Současně se připravoval sněm, a když buben dozněl, byl zapálen sněmovní oheň čtyřmi pochodněmi. Během sněmu jsme zpívali, naučili se novou indiánskou píseň, shlédli scénku o Stoupání na Horu a také proběhlo uznávání poct několika bojovníků.
Už na sněmu byl šíleně silný vítr, který z nás vyfoukal část našich sil, a skoro celou noc jsme se báli, aby nám neodnesl naše skromné táborové příbytky.
Jelikož Malý Medvěd zjistil, že se v okolí potuluje medvěd, dostali jsme strach. V neděli, když jsme se vydali pro vrbové proutí, jsme sice nenašli sedřenou kůru na stromech po medvědovi, ale kosti od srnce, nebo králíků nebylo málo. Přitom jsme si užili krásnou vycházku, objevili další rybníky, mravenčí hrad, spousty hezkých kamínků, nebo pírek. A zatím co jsme se procházeli, děvčata v táboře zdobili medové perníky, vařily a zdobily vajíčka, probíhaly velmi příjemné rozhovory.
Odpoledne jsme se začali připravovat na boj, neboť jsme nevěděli, zda-li medvěd z deníku nezaútočí. Trénink začal střeleckou stezkou, kde jsme měli zasáhnout 18 zvířat třemi šiškami. Nebylo to tak jednoduché, když i zvířata stříleli po nás - jak to sepsala jedna skupinka:
Trempík kojot sedí v mlází
Veverka naň šiškou hází.
Neruš mne při extra chvíli
Když mi z dupky bobky střílí.
Mnozí z bojovníků také trénovali střílení z luků a získali úctu i pocty, díky svému lukostřeleckému umění.
Nakonec jsme se dozvěděli, že medvěd nebyl vůbec zlý. Bylo to zraněné mládě a Malý Medvěd na něj nepotřeboval střílet. Naopak se mu rozhodl pomoci. Vytáhl mu zapíchnutou větvičku, která mu působila muka. Medvídek odešel a náš Malý medvěd, se ještě mnohokrát díval tím směrem, zda-li medvídě ještě někdy nespatří.
V pondělí ráno proběhla koleda. Námaha při pletení pomlázek byla odměněna krásně malovanými vajíčky. Ale kde jaký bojovník se musel hodně naběhat, než ho získal. Pak následovala velmi příjemná společná snídaně a po ní balení.
I my, stejně jako Malý medvěd, jsme se při odjezdu ještě několikrát ohlédli za místem, na kterém jsme prožili tento krásný příběh s velmi příjemnými lidmi. Dozvěděli jsme se spousty věcí o lesní moudrosti a dokonce někteří se s woodcraftem setkali poprvé.
Doufám, že se mezi námi, i v tak trochu studeném počasí cítili dobře a ani po studené koupeli, nebo propoceném tričku u lakrosu, nebyli mezi námi naposled.
Napsali
Jan Kowalczyk - Fox
s rodinou
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.