Woodcrafterské bloudění 2014

Již nedělní ráno nasvědčovalo, že bude velmi pěkný den a proč si jej nezpříjemnit orientačním během. Se slunkem v zádech a s očima na stopkách, jsem se s kárkou plnou věcí na příjemné posezení vydala k lesu. Nejen že jsem se těšila, ale hlavně jsem vyhlížela nějaké další spoluběžce. 

 

U lesa již čekalo pár netrpělivých nadšenců a tak jsem se k nim přidala. Zanedlouho dorazila i o něco početnější skupinka. Následoval i Hlad, který na kole objížděl některé lampiony, aby se přesvědčil, že nám je nějaký „hodný člověk“ nepřemístila či neukradl. Již jsme byly všichni (tedy až na rodiče jedněch dětí, kteří maloučko zbloudili) a tak jsme pomalu mohli začít. 

 

Nejprve jsme se zaregistrovali do startovní listiny a byli rozděleni dle věku či touhy k běhu na dvě skupiny a to na ty co poběží delší trasu s jedenácti lampiony a na ty kteří poběží kratší trasu se sedmi lampiony. Letošní ročník byl co do účasti rekordním, neboť se jej zúčastnilo 20 běžců a jedna fena :o). 

 

Poté nám byla představena mapa a vysvětleno, že se trochu liší od klasických map, podle nichž chodíme na vandrech. Barvy tu jsou trochu odlišné a mapy na orientační běh jsou mnohem podrobnější, neboť zde naleznete vyznačený kdejaký větší kámen, rokli či jámu a jsou v odlišném měřítku. Dobře se tedy podle nich orientuje v terénu, ale je mnohem snazší přeběhnout nějakou odbočku, neboť je často blíže než bychom ji očekávali.

 

Poté co nám Hlad vše vysvětlil, mohl odstartovat již první běžec. Nejprve si však daný běžec musel do slepé mapy zakreslit, kde se nachází jaká kontrola a případně i napsat popisek s upřesněním kde hledat (jáma, hustník, křižovatka cest,…), to aby si pak mohl jen sobě nadávat za to, že si zakreslil kontrolu jinde, než skutečně byla či ji zapomněl zakreslit úplně. Bylo na každém z nás, jak si zvolí cestu, kontroly sice byly umístěny u určitém pořadí. Každý se však mohl rozhodnout, zda to poběží postupně či na přeskáčku, hlavní bylo oběhnout všechny kontroly a získat otisk všech kleštiček.

 

Žádná z tras nebyla nikterak jednoduchá, a i když člověk našel to správné místo, musel se bedlivě dívat, aby daný lampion našel. Ti co běželi delší trasu, tam měli jednu kontrolu hodně pekelně ukrytou a mnozí na ni ztratili klidně i 45 minut. Šlo o to, jaké kdo měl štěstí, zda někoho doběhl a hledali spolu či prostě jen viděl někoho dobíhat, jak dobře se zorientoval či to našel čistě náhodou. 

 

Trasy nebyly krátké, ale ani nijak dlouhé. Vítězem na delší trati se stal Divous a to s časem 1 h 44 min 19 sec, kratší trasu pak nejlépe zvládli Alex s maminkou Verčou, kteří svou trasu uběhli v čase 2 h 39 min 20 sec. No a i když vítězem může být na každé trase vždy jen jeden, myslím, že jsme si to všichni parádně užili a já osobně se těším již na další ročník :o). 

 

             

 

 

Petra Kitlerová - Pecka