Stopa Černého vlka 2006

Již počtrnácté se sešlo přes čtyři tucty odhodlaných bojovníků na Malém Waldenu, aby vyzkoušeli svoje dovednosti v strastiplném boji o holý život a o svobodu. Přestože kalendář ukazoval první červnový víkend, počasí tomu příliše nenasvědčovalo - olověná obloha, teploty spíše odpovídající brzkému jaru a studený vítr byly tvrdou zkouškou pro všechny přítomné.

V sobotu ráno na ranním pow wow vyslechli táborníci smutný příběh Indiánů Nez Perces, kteří pod vedením náčelníka Josefa prchali v roce 1877 z hor Wallowa do Kanady, aby se vyhnuli povinnosti odebrat se do rezervace Lapwai. Na své 2000 km dlouhé téměř čtyři měsíce trvající pouti museli vybojovat řadu bitev proti přesile bílých vojáků, projít neznámým složitým terénem v kotlině Yellowstone, přejít vysoké hory Bitterroot i nekonečné pláně Montany. Celou dobu jim byla v patách americká armáda, pak ještě jedna a ještě jedna a ještě jedna...Postupně v nerovných bitvách přicházeli o týpí, koně, dobytek, vybavení, bojovníky i ženy a děti. Sotva 60 km před hranicemi Kanady se náčelník Josef vzdal, aby zachránil ženy a děti, ale namísto slíbeného přesunu do rezervace Lapwai odvezli zbývající Nez Perces do nehostinné pustiny v Kansasu, kde jich velká část zemřela na malárii. S našimi bojovníky na Malém Waldenu to dopadlo řece jen o něco lépe. Podobně jako kdysi Nez Perces museli přeplout rozvodněnou Lososí řeku, na Čisté řece bojovat proti bílým vojákům, v horách projít náročným terénem průsmykem Lolo, ve Velké díře proniknout mezi slídícími vojáky a ještě jim ukrást zásobu munice, na Kravím ostrově uplatit bělochy jídlem, v bažinách Yellowstone projít v noci přes hluboké strže i dravé řeky, co nejrychleji projet na koních Montanou, aby nakonec skončili v nerovné bitvě pod horami Medvědí tlapa.

Všichni náčelníci tlup začínali, podobně jako Josef, se 700 lidmi. Během cesty však řada lidí zahynula v boji, zemřela hlady nebo nestihla prchnout před nelítostnými bílými vojáky. Nejvíce lidí do Kanady dovedla Sagita z kmene Wallowa-Stopaři, okolo 450. Pouze o pět lidí méně dovedl náčelník Orlík z kmene Wallowa-Kynkažu, na třetím místě dorazila do Kanady tlupa pod vedením náčenice Myšky z kmene Wallowa-Kynkažu. Waštééé!

Chtěla bych smeknou před všemi zúčastněnými, protože teplo opravdu nebylo a přesto nikoho nenaříkal. V náročných disciplínách náčelníci a starší bojovníci zcela samozřejmě pomáhali mladším účastníkům, nezřídka je přenášeli v náručí či na zádech přes složité úseky, aby se prťata nenamočila nebo nezranila. Je vidět, že ta dnešní mládež přece jen není tak hrozná a zkažená, jak je slyšet všude okolo. Takže ještě jedno velké wašte všem, kteří pomáhali spoluhráčům, i těm, kteří přispěli k zdárnému dokončení pouti třeba jen tím, že nefňukali a hráli naplno. A taky organizátorům, Mangovi a dalším z kmenů Wallowa a Iwétempu - Jezerní lidé. Howgh!

Komentáře, diskuze

Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.