Druhý víkend Náčelnických zkoušek 2015 a Vodácké Čotokvy

2. VÍKEND NÁČELNICKÝCH ZKOUŠEK 2015 A VODÁCKÉ ČOTOKVY

24. – 26. 4. 2015 Ploučnice (79 – 52 říční km)

 

Nevím, jak se to Vítkovi povedlo a kolik to stálo sil, ale zajistit slunečný, teplý víkend na konci dubna tak, aby se bez omrzlin dalo jet na vodu, je z mého pohledu „velký čin“. Škoda, že se v tomto oboru neuděluje :-).

V pátek jsme se všichni sešli na kraji civilizace na Černém mostě, práskli do našich plechových kočárů a odjeli do libozvučné vesničky Hradčany, kde nás čekalo tábořiště sice v civilizaci, ale VÝHLEDY byly krásné. Ještě v pátek večer jsme si stihli popovídat o tom, jak vnímáme woodcraft, jeho Devět hlavních zásad a Sedm tajemství lesní moudrosti. Než jsme ulehli do spacáků, dostalo se nám informací o základní bezpečnosti při vodáckém putování, abychom hned z rána mohli vyjet. Ráno, probuzeni sluníčkem a vydatně nasnídáni jsme se přesunuli autobusem ke známé „Průrvě“. OČEKÁVÁNÍ… TAJEMNO… NAPĚTÍ… Kdo neviděl a nezažil, neuvěří. Pluli jsme v klidu a pohodě meandrující Ploučnicí, zkoušeli, jak reaguje loď na naše záběry, a užívali si POHODY. Po obědě jsme museli zapojit mozkové závity a složit tři různé rozstříhané mapy, které si pro nás připravil Čingis. Nakonec nám bylo prozrazeno, že všechny mapy znázorňují území, kde se nacházíme, ale z různých pohledů (vodstvo, sklon terénu a síla slunečního záření). Odpoledne, kdy už jsme mysleli, že nás na loukách okolo Ploučnice nic nepřekvapí, zahlédli jsme... a tam vznikla otázka, na kterou se již nikdy nedozvíme odpověď. Byl to buď Jeřáb popelavý (názor optimistů) nebo Volavka popelavá. Odborná diskuze byla dlouhá, ale bez jednoznačného závěru. Pták jak se objevil, tak zmizel. Odpolední vylodění na louce s volně se pasoucími koni byla prostě ROMANTIKA. Po uložení lodí u dobrých lidí jsme si na našem tábořišti připravili večeři, a pak jsme byli pozváni na SLAVNOSTNÍ VEČER S NÁČELNÍKEM, který nám připravil oheň na tábořišti jeho kmene Osmaka Opo. Druhý den nás čekal úsek až do vesničky Brenná, na kterém bylo ještě o něco více zatáček a ještě o něco více vrbiček. Prostě DIVOČINA… V některých místech říčka vypadala zcela neprůjezdně, ale cesta se vždy našla. Na závěr si pak všichni mohli vyzkoušet splutí alespoň jednoho jezu, aby věděli, že „voda“ nejsou jen vrbičky a kmeny, ale že voda umí také zrychlit a šplouchat. 

Celkový dojem? Byla to KRÁSA.

 

 

Své dojmy zapsala

 

Eva Weislová

z kmene Wahpeton

 

VÝHLEDY z tábořiště	OČEKÁVÁNÍ před Průrvou	TAJEMNO v tunelu
NAPĚTÍ při průjezdu Průrvou	POHODA I. - Činnost účastníků a lektorů měla v některých chvílích odlišnou dynamiku	POHODA II. - … a v některých chvílích byla činnost zcela synchronizována
ROMANTIKA	SLAVNOSTNÍ VEČER S NÁČELNÍKEM	DIVOČINA
KRÁSA	LETOŠNÍ ÚČASTNÍCI