10 let kmene Wabash

Na jaře letošního roku oslavil náš kmen desáté narozeniny. No a protože to bylo naše první významnější výročí, řekli jsme si, že by nebylo špatné to nějakým vhodným způsobem oslavit. Dlouho jsme se přeli o to, jak k oslavě přistoupit, a padaly různé smělé návrhy, o jejichž obsahu se snad raději nebudu zmiňovat. Nakonec jsme ale střízlivě zvážili své možnosti organizační, finanční i jiné a uchýlili se k poměrně nenáročnému leč důstojnému řešení. Oslovili jsme místní obecní knihovnu (přesněji řečeno paní knihovnici :o) a ta (po dojednání nezbytných úřednických formalit s nadřízenými) nadšeně souhlasila s naším záměrem udělat v knihovně takovou skromnou výstavu, jejímž prostřednictvím bychom trošku vystoupili z anonymity. Poté následoval kolotoč zajišťování nejrůznějších důležitých drobností - zjistili jsme například, že v knihovně nemají ani jednu vitrínu, takže jsme si je (potřebovali jsme dvě) museli sami vyrobit. Zapůjčili nám sice nástěnky, ovšem bez noh, a tak jsme pro změnu zapojili všechny známé ... to byste nevěřili, jak je náročné shánět nohy k nástěnce, ovšem to nemohly být ledajaké nohy, i v nohách musí být malebnost... No a tak dále, řešili jsme snad tisíc dalších zdánlivých drobností.

Pak jsme se probírali hromadami fotek z těch uplynulých deseti let a snažili se vybrat nejdřív dvacet (pak třicet, čtyřicet a nakonec jich stejně bylo myslím k padesátce) takových, které by nějakým způsobem shrnuly kmenovou historii. Kdo už něco takového dělal, uzná, že je to úkol nemožný... když jsme měli vybráno, měli jsme pocit, že jsme vybrali snad ty nejnemožnější fotky, naštěstí už nebyl čas vybírat znovu, protože nás tlačil termín. Nějakým záhadným způsobem jsme to nakonec stihli a 18. 4. jsme (ovšem ve vší tichosti) výstavu otevřeli. Kromě dvou nástěnek po osmi panelech, na nichž byly především fotky a nějaké ty popisky a další kratší texty, jsme vystavili i ve dvou prosklených vitrínách naše skromné výrobky - většinou drobnosti - obaly na nože, šídla, píšťalky, lžíce, misky, rozety a podobně. V prostoru výstavní místnosti jsme pak ještě porůznu rozložili některé větší kusy - oblečení, bedny, lenošku, ...taky kufr (chci říct plakát) prezentující Ligu, ukázky z našich sbírek přírodnin. Ještě jsme doplnili tematickou literaturu, když už jsme byli v té knihovně, kroniky a nezbytnou návštěvní knihu. No a pak jsme z jistých důvodů, o nichž se tu už nechci bavit, museli ještě doplnit nástěnku, kde jsme krátce uvedli základní informace o woodcraftu a tak. A pak už jsme jen necelý měsíc čekali, jak se to bude vyvíjet, a chodili si číst zápisy v návštěvní knize. Bylo jich tu sice poskrovnu, ale vesměs potěšující.

A pak jsme, myslím 12. 5., výstavu zabalili, abychom uvolnili prostor zase jiným ...

Aby toho nebylo málo, dohodli jsme se, že uděláme ještě něco navíc, přesněji řečeno takovou maličkou dílnu, která by s výstavou trošku souvisela. Po pečlivém zvážení jsme se nakonec rozhodli, že to bude korálkovací dílna, když už tam ti lidé viděli těch pár korálky vyšitých výrobků, tak ať si to taky zkusí. No, nebudu tady rozpitvávat, že jsme nejdříve museli zapracovat ve vlastních řadách, abychom vůbec mohli něco učit dále... každopádně dílna se tak stala prospěšnou vlastně dvakrát. Dílnu jsme naplánovali na jedno čtvrteční odpoledne, konala se v knihovně a trvala od 13 do 17 hodin. Udělali jsme tři skupiny, kde se u tří stolů vyučovala výroba jednoduchých navlékaných náramků a zvířátek, pro ty zdatnější tu pak byla výroba náramků na stavu a ti nejšikovnější si mohli zkusit vyšívání líným stehem a ozdobné obšívání. I když to s účastí zpočátku vypadalo mizerně, nakonec na dílnu přišlo zhruba 30 lidí, většinou děti, ale i pár dospělých. Největší nadšenci si brali rozpracované výrobky domů i s krabičkou perliček. A tak jsme měli z dílny přece jenom dobrý pocit, snad naše snaha měla nějaký smysl.

Na závěr oslaveneckého maratonu jsme ještě naplánovali setkání s bývalými členy kmene a blízkými kamarády. Pojali jsme to střídmě a sezvali hosty do naší klubovny v Michálkovicích. Sešlo se nás tu něco málo přes třicet lidí, prostě plná klubovna. Na programu bylo promítání diáků a filmů z minulých táborů a kmenových akcí a nějaký další drobný zábavný program, včetně hraní na kytaru a nezřízené konzumace jídla (nikoli pití :o) Kromě toho jsme společně zavzpomínali na staré časy a myslím, že jsme s radostí zaznamenali, že si stále máme co říct, i když se naše cesty před několika lety rozdělily. A to je vše. Všichni, kdo se v oslavě angažovali, si zhluboka oddychli, že už je to za nimi, ale i tak přeji kmeni Wabash ještě hodně dalších kulatých výročí! On to zas na sebe příště vezme někdo jiný ;o)

Komentáře, diskuze

Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.