Lužiny jsou na rok zase v dobrých rukou
Jak by řekl klasik: „Dějiny píší vítězové“. Proto mi také připadl příjemný úkol napsat pár vět o dalším ročníku slavné Bitvy o Lužiny mezi Ťapáči a Strážci Údolí ( chcete-li Trapáči a Kotlíky ). Letos se způsob „boje“ vrátil ke svým kořenům, opět se běhalo po sídlišti, hledali se poklady – šňůrky s korálky a když jste potkali bojovníka druhého kmene, tak jste ho zkoulovali - sněhu bylo všude dost. Když kmen získal nějaké korále, mohl je donést nestrannému vládci katastrálního úřadu a koupit si část Lužin, svému srdci nejmilejší. Z počátku se hra jevila vyrovnaná, ale postupně se začala projevovat lehká početní a těžší věková převaha kmene Ťapáč. Sečteno podtrženo, nejzajímavější části Lužin : stanici metra, obchodní centrum, umělý kopec zvaný „Makču – pikču“ a téměř celý „centrálpark“ získali Ťapáči. Tím náležitě odčinili těsnou porážku z minulého roku.
A co to znamená v praxi? Když potkám Strážce třeba u vchodu do metra, musíme mě slušně poprosit, zda může vstoupit na naše území a použít naše metro. A stejně tak i já – člen Ťapáče, pokud bych se šel vykoupat do rybníka na území Strážců a některého z jejich členů přitom potkal, slušně se ho dovolím. A protože nevraživost mezi našemi kmeny trvá obvykle jen jediný den v roce ( v den Bitvy) rádi vetřelci vstup na své území dovolíme a popřejeme příjemnou jízdu / plavbu.
Jan Merhaut - Mokrouš
Radka Kopřivová ze Strážců k tomu dodává: "Celkově byla hra fajn, všichni si ji užili a, i když letos výjimečně zvítězili Ťapáči, tak i my jsme si vybojovali lukrativní území.
Nutno podotknout, že Ťapáči měli výhodu v počtu zúčastněných dětí a v účasti starších bojovníků a tak doufám, že se příští rok sejdeme ve větším počtu, poučíme se z chyb v taktice a zpátky si vybojujeme naše území."