Walden na Severním pólu

Walden na Severním pólu

 

V sobotu 5. března 1893 nastoupila na palubu Framu pečlivě zvolená posádka. Z více než tisíce účastníků bylo vybráno 15 nejodhodlanějších Norů, kteří byli připraveni pod vedením neméně odhodlaných a zkušených důstojníků podstoupit drsnou a namáhavou cestu k severnímu pólu. Fram (ubytovna LLM na Filipově Huti na Šumavě) byl k tomuto účelu svými parametry jako stvořený. Dostatek kajut pro důstojníky, posádku i marody (celkem 25 lůžek), kompletně vybavená jídelna, salon určený ke hrám, poradám i posezení u piana či kytary a nechyběl ani úložný prostor pro nezbytnou zimní výstroj. A co víc? Poloha Framu přímo v srdci NP Šumava ve výšce 1.100 m.n.m. nám poskytla jedinečnou příležitost tuto expedici vůbec uskutečnit. Zatímco v ne příliš vzdáleném okolí už led popukal a kry se od sebe oddělily tak, že se po nich nedalo postupovat, v blízkosti Framu byla stále ještě co platná zimní výstroj.

 

Posádka čelila nástrahám neúprosného severu statečně. Téměř denně podstupovala náročný výcvik v zimním terénu. Již zmíněná ideální poloha Framu umožnila bezproblémový zácvik nováčků v mírném a přehledném prostoru v bezprostřední blízkosti lodě, kde se během krátkého času byli schopni osamostatnit. Ti zdatnější si troufli i na vzdálenější trasy v doprovodu svých důstojníků. Vybraná skupina trénovala překonávání výškových rozdílů. K tomu jim dobře posloužily upravené nakupené kry vzdálené asi 4 km od Framu (na Kvildě).  V průběhu plavby podnikla expedice několik průzkumných výprav, při kterých se jí podařilo zachránit jinou, biologickou, expedici před ledními medvědy, překonávala úsek popraskaného ledu po zrádných krách, musela si hledat cestu v noci, orientovat se v mlze a k neméně důležitým povinnostem patřila jízda se psím spřežením.

 

 

Po řádném nácviku všech důležitých dovedností se expedice mohla vydat na rozhodující pěší výpravu přímo k severnímu pólu (pramen Vltavy). Aby cíle bez úhony dosáhla, bylo třeba ještě doplnit zásoby ryb a pak už vůle, vytrvalost a nabyté zkušenosti pomohly úspěšně dosáhnout vytyčeného cíle. Posádka stanula na severním pólu. Odměnou jí, kromě skvělého pocitu, bylo nalezení zásobárny předchozí norské expedice. Posádka uvítala změnu v jídelníčku a vyměnila potraviny v zásobárně za své sušené tresky.

 

 

 

Fram se posléze se svou úspěšnou expedicí vydal na zpáteční cestu do Christianie, kam bezpečně doplul 12. března 1896.  

 

Eva beránková - Klokša

vložil Tk