SRK 2016

Na přelomu dubna a května se na tábořišti Malý Walden konalo 5. Setkání rodinných kmenů.

 

 

Pro první účastníky začala akce již v odpoledních hodinách čtvrtka 28. 4., a to překážkovou drahou Praha - Sklené nad Oslavou. Překážky ovšem ke všeobecnému údivu po opuštění dálnice D1 nejen že nekončily, ale strategicky využívajíce momentu překvapení vyvrcholily uzavírkou na prvotřídní silnici č. 37, která odřízla Sklené od zbytku světa. Kdo si poradil i s tímto úkolem a dostal se až na tábořiště, směl se za odměnu zúčastnit hry Hledej suché místo na romantickou noční stavbu tipí. Pravda, v této disciplíně nakonec ani jeden ze tří nastupujících teamů neuspěl… ale zkušení táborníci místo chmurného klesání na mysli sáhli po plánu B, v tomto případě po stanu, a bez zbytečných průtahů se v poloze ležmo jali sbírat síly na zítřejší den.

 

Páteční ráno bylo (přinejmenším v porovnání se čtvrtečním večerem) slunečné a přívětivé. 

Louka znatelně proschla, a i led z kaluží pomalu tál. S přibývajícím dnem přibývalo i účastníků; jako houby po dešti vyrazily z louky tipí a šeltry, v lesním stínu se vyklubalo několik stanů, a expozici příbytků kočovných národů doplnil i obytný vůz. Den se nesl v duchu běžného táborového života a program měl každý z nás takový, jaký si ho udělal - tedy ve většině případů až do pozdních nočních hodin plný práce, odpočinku i zábavy. 

 

V sobotu ráno bylo Setkání oficiálně zahájeno. Po přivítání organizátory se nejprve všichni přítomní snažili odpovědět na základní otázky života: kdo jsme a odkud přicházíme? Představování šlo ve svižném tempu, sešlo se nás přes 60, a zatímco někteří nebyli ani členy Ligy, jiní se naopak hlásili až ke třem skupinám. Po krátkém nastínění programu a demokratickém zvolení dobrovolníků pro podvečerní slavnost Beltine jsme se vrhli do her, které pro nás připravili Veverci: na louce se hrál kriket XXL a lasovalo, v lese se nelítostně bojovalo o vodu, střílelo prakem a provazochodilo, a na závěr jsme si ještě na louce několikrát zahráli pravidly jednoduchou, leč na koordinaci pohybů značně náročnou hru O zlatý pohárek.

 

Po obědě jsme si vyslechli od Medvěda, Indiho a dalších mnoho zajímavého a užitečného o rozdělávání ohně třením dřev a křesáním. A nejen vyslechli, nýbrž i prohlédli, osahali a především vyzkoušeli. Získané informace a zkušenosti mohli zájemci zúročit hned poté, a to v Lasíkem vyhlášené soutěži o Zlatou palačinku. I zde se projevilo, jak košatý je strom života: bylo až překvapivé, jak různé produkty mohou vzniknout z totožného těsta za víceméně stejných podmínek. Nicméně jedlé byly bezesporu všechny; pohled na zlaté palačinky na pánvích a úsměvy na líci strávníků jistě přesvědčil mnohé z diváků, aby příště neváhali a též zkusili své štěstí.

 

Odpolední program pokračoval slavností svěcení nového tipí skupiny Mokoše. Společně jsme mu zazpívali, a věřím, že četná dobrá přání, která se v tomto kruhu na jeho plášť snesla, budou tipí i jeho obyvatele provázet ještě mnoho a mnoho táboření. A aby toho nebylo málo, zasedala během odpoledne také Rada orlích per, hojně vyhledávaná všemi pilnými, na horu stoupajícími woodcraftery.

 

Když se odpoledne pomalu začalo překulovat k večeru, došlo i na slíbené vítání jara po keltsku - pod vedením rodu Mokoše jsme zazpívali jarní píseň, přivítali Zelenou královnu a Zeleného krále, a v jejich stopách přeskočili posvátný oheň. Potom jsme už pokračovali na sněmoviště, kde byl slavnostním zapálením ohně zahájen sněm. I ti nejmenší táborníci tentokrát zvládli sledovat celý program: udílení poct od prvního korálku až po 24 orlích per a titul Sagamora, vyhlášení výsledků soutěže o Zlatou palačinku i informace o nejbližších plánovaných akcích Ligy. A mezi tím vším zpívali, až se lavičky prohýbaly. Wašté! Po skončení sněmu se šli menší a slabší uložit, a ostatní využili zbytku večera podle svého vkusu.

 

Nedělní ráno bylo tak krásné, že nikoho nepřekvapilo, když si Lasík pro setkání na sněmovišti vybral četbu Máchova Máje. Leč běda - po pár verších jeho uměleckou produkci hrubě a necitlivě narušil Medvěd, domáhající se nevybíravými slovy lepšího jídla, lepšího servisu, a vůbec. Bylo nad slunce jasné, že se nám někam ztratilo světlo Lásky. Kdo jiný by nám mohl pomoci jej opět nalézt, než osmnáct mytických zvířátek? Neváhali jsme, rozdělili jsme se do hlídek, vyzbrojili šiškami a vydali po fáborcích na cestu. A vskutku, ruka se k ruce vinula a dílo zdařilo, zvířátka našim dobře mířeným prosbám vyhověla, a v závěru cesty nám byl estetickou (a po použití nůžek i sladkou) odměnou strom, zcela tematicky obsypaný perníkovými srdíčky.

 

Úspěch v záchranné misi nám dodal sílu zvednout kotvy a vypravit se z idylické divočiny zpět do džungle města. Oproti všem předpovědím jsme zabalili v suchu, déšť způsobně počkal na zahlazení ohnišť, aby se mohly znovu zasazené drny co nejrychleji uchytit. Na viděnou zase někdy někde v kruhu!

 

      

 

      

 

   

 

 

Daniela Weber - PahinHanskaWin