Druhý víkend náčelnických zkoušek (31. 3. – 2. 4. 2017) se nesl v duchu návratu ke kořenům  a lidové tvořivosti (byť v komorní sestavě 5 účastníků a 5-6 lektorů). Společně s námi se do aktivit zapojovaly i děti Maqiyémi – Tom a Zuzka, a Irčiny děti Janek, Matěj a bezprostřední Mia.

V pátek v podvečer jsme všichni zamířili na rozlehlý statek v Želichově, kam nás pozvala Irča. Po příjezdu účastníků a lektorů NZ nás provedla částí domu, kterou jsme měli k dispozici a která slouží jako domácí škola a klubovna místního kmene.

Zadělali jsme na žitný kvásek a po společné večeři, kdy se mnozí pochlubili svými domácími pochoutkami (předvážně makovými), nás Maqiyémi seznámila s ranním plánem a poté se do nás pustil Tokhatamani :). Ve společném kruhu jsme si sdělili novinky od posledního víkendu a pustili se do „brainstormingu“, co všechno by měl znát správný náčelník. Po vykreslení tohoto ideálu nám Tokhata nastavil zrcadlo a měli jsme tyto podmínky sami splnit – vytvářel nám chvílemi modelové situace a projevil tak svůj nesporný herecký talent!

Večer se většina odebrala pod širák a zbývající si úžívali výhled na jasnou noční oblohu podkrovními okny.

Po sobotním východu slunce jsme si společně zazpívali ranní píseň a vydali se za kravami Hildou a Trudou na dojení. Vyvedli jsme krávy z ohrady do přístřešku, kde jsme si všichni vyzkoušeli   ruční dojení, pak došlo i na elektrickou dojičku/odsávačku, která nám ukázala, jací jsme amatéři, co se dojivosti, nicméně vše jsme s nadšením a zájmem sledovali. Tokhata (jako p. Bejček) se projevil jako zaříkávač krav i Maqiyémi zase objevila metodiku, jak dostat krávu z bodu A do bodu B pomocí mňamky. Po nadojení krav jsme je zahnali zpět do ohrady (obě holky už cestu znají, čímž nám to celkem ulehčily) a šli jsme se nasnídat.

 Truda zepředu                      Truda zezadu               Truda v celé své kráse                  Trudin pokojíček

 

Opět proběhla bohatá hostina s mrkvovým dortem, makovci, koláči  a palačinkami (ano i budoucí náčelníci se musí naučit předcházet si svým lidem). Maqiyémi nás seznámila s dnešním programem, který byl více než nabitý – a nejednalo se o apríl, ač 1. duben k tomu vybízí – a zakončený večerním sněmem pod taktovkou adeptů na náčelníky.       

Zadělali jsme těsto na 3 chleby – koriandrový, kmínový a slunečnicový a čekal nás lov slepice, kde se Jarda ukázal jako naprosto talentovaný lovec slepic, kdy na první dobrou chytil nic netušící slepici a bylo. Pro odpůrce zabíjení zvířat (i nás bývalé vegetariány) mohu potvrdit, že slepice před smrtí netrpěla a byla pomazlena. Marťa slepici zabil a Sunny ji ještě přidržel, dokud se nevycukala. Pak se muži vydali na kydání hnoje a my s Magdou se pustily za pomoci dalších přítomných žen do škubání spařené slepice. Jen pro ukázku nám ještě Irča s Matějem pomohli opálit „chlupy“.Poté následovala příprava ohniště a zeleniny na slepičí vývar. Já se podle rad Irči pustila do kuchání slepice. Poté převzaly vaření ženy z vedení kurzu, neboť následoval lov rozzuřeného medvěda velikosti balíku slámy pomocí luku a šípů.

Lovec Jarda      I maso v obchodě bylo živým tvorem                                 Nejdůležitější je vhodná kombinace klacků...

 

Magda se ukázala jako žena lovkyně, protože se jako jediná z účastníků trefila medvědovi přímo do tváře. Následovala instruktáž k rozdělávání ohně třením dřev a Tokhatamaniho několikrát opakovaná věta, že to zvládnou i „středně silné ženy“, vyvovala mezi ženským osazenstvem velkou houževnatost a vytrvalost to dokázat. Nicméně hecli se i muži, kteří rozdělali i oheň třením dřev bez luku (a Tokaheya dokonce v limitu na velký čin – wašté!). Tokhata nás pak učil hodu oštěpem – opět se u některých ukázaly skryté vlohy. Bylo to příjemné dopoledne plné nových podnětů, ale už nás začal tlačit čas a bylo potřeba se pustit do výroby jogurtu a základů sýra. Irča nám mimo jiné ukázala i vajíčko, z něhož se začalo líhnout housátko, a Mia pak donesla na pomazlení štěňátka.

... a šikovné ruce...               ... a jemný ženský dech.             Bára Špotáková má silnou konkurenci

 

Po slepičím vývaru se zeleninou a kopřivami nás čekala rada orlích per v podání účastníků - uznání činů rozhodně nebylo zadarmo. Nicméně každý žádající odešel spokojen. V průběhu odpoledne dorazila Verča, odbornice přes hospodaření, a vystřídala se tak s Evou, která musela odjet. Zastavili se také další členové místního kmene. Tokaheya odpoledne nakousl  téma organizace táboření, kde jsme se ve 2 týmech měli pokusit vyjednat možnost táboření  u jednotlivých institucí a majitele předem určené louky. Tokhata se vžil do role starosty, který to „vlastně všechno dělá pro lidi a toho Setóna taky kdysi četl“. Mohli jsme si tak zkusit jednání v praxi, s čímž má Tokaheya bohaté zkušenosti a dal nám posléze i cenné rady.

               

Tokaheya a pípající vajíčko       Tentýž pípálek druhý den ráno                 Ája krájí mléko, tj. vyrábí sýr

 

Už se neúprosně blížil čas sněmu a tak jsme se vydali hledat vhodné místo ke sněmování. Les u statku má několik kouzelných míst s geniem loci, nicméně pro 20 lidí a s omezeným časem kompletní přípravy místa to nebyla ta správná volba. Proto jsme se posléze rozhodli pro sněm v kruhu u ohně u jednoho z rybníků, u něhož mnozí strávili první noc. Po velmi časově omezené domluvě na programu a rolích v průběhu sněmu jsme se pustili do příprav posezení a ohniště. Po západu slunce jsme uspořádali přesněmovní hostinu z vlastních či místních produktů – pochutnali jsme si na našem upečeném chlebu, sýru (typu cottage), vejcích, salátu a olizovali jsme se až za ušima.

Poté jsme se dopřipravili sněmoviště a Tokhata svolal všechny sněmovním signálem. Sněmovní náčelník se chvíli zdržel, ale ostatní se již vydali promáčenou pastvinou na sněmoviště. Ještě proběhl komorní boj náčelníka s gumáky (za pomoci pobočníků), ale pak už nic nebránilo k zahájení sněmu. Marťa projevil svou vytrvalost jakožto ohnivec a zapálil třením dřev ústřední oheň. Poté Tom, Janek, Maqiyémi a Irča vhodili do ohně větvičku za každé světlo čtyřnásobného ohně. Sunny zahájil sněm dýmkovým obřadem, což byla pro nás, úžasná podívaná. Poté přivítal všechny zúčastněné a vyzval, abychom každý vyzdvihli někoho, kdo se nám za ten den, který nás něčím oslovil. Následoval příběh Stoupání na horu, který sice všichni známe, ale zde byla příležitost si jej znovu připomenout pod hvězdnou oblohou u sněmovního ohně. Na základě poselství příběhu pak proběhlo udílení poct (orlích per za činy i velké činy) pomocí pasovacího kopí. Na odlehčení si pro nás Magda připravila jazykovou soutěž a perličky z polštiny. Jistě si všichni zapamatovali, že jagoda je borůvka, a boruvka je brusinka,sklep je obchod a pivnica je sklep (no a okno je okno). Nerozhodný výsledek mezi znalým Tokaheyou a Marťou vyřešila Magda rozstřelem a odměnu získal Tokaheya.

Poté nám Maqiyémi přednesla výseledek náčelnických zkoušek, předala Nice dekret. Ostatním účastníci také splnili podmínky Čotokvy, k dekretu jim schází jen zdravotnický kurz. Brzy se tedy řady rozrostou o další možné náčelníky. Sněm jsme zakončili s díky všem zainteresovaným a modlitbou kmene Omaha. Zbytek večera jsme strávili společně u čaje, kávy a kytary. Počasí nám opět přálo a po jasném dni nastala i jasná noc plná zářících hvězd.

V neděli ráno jsme se opět sešli po východu slunce u ranní písně a vydaly se ke kravám. Hilda a Truda už věděly, co čekat, my také a pustili jsme se do dojení. Šlo to lépe od ruky, nicméně opět jsme „vycucli“ krávy dojičkou.

Po náramné snídani se s námi Ája pustila do pyramidy potřeb a do SMART cíle. Žezlo pak převazala Verča s hospodařením, a poté i Tokaheya s informacemi, jak se zachovat v krizových situacích. Během dopoledne nám lektoři připravili a upekli výtečné jehněčí ze statku.

Po obědě jsme už vše směřovali k úklidu a odjezdu a ve společném kruhu jsme se rozloučili. Irča je obdivuhodná žena, která nás v průběhu víkendu se svými 3 malými pomocníky zasvětila do běžných činností v hospodářství. Maqiyémi, Ája, Eva, Verča, Tohkhata a Tokaheya nás provázeli druhým víkendem. Velký dík však patří všem, kteří tomuto kurzu věnovali svůj čas a energii.

Náčelnické zkoušky byly velmi inspirativní a doporučuji je všem „začínajícím“ woodcrafterům i těm, kteří chtějí více proniknout do pozadí LLM. Nebojte se, vedení ligy nekouše ;)

 

Nika Panáková, kmen Okwaho