Nejkrásnější sbírka

Ačkoliv se putování konalo už v květnu a zpětně dohledávám na mapách, kudy že jsme to šli, přesto mi z naší toulky Strážovskými vrchy na Slovensku zůstalo v hlavě pár důležitých informací:

• Když má vlak zpoždění a v Povážské Bystrici ujíždí navazující autobusový spoj, je výborné mít na místě spojku, která mobilem navádí sprintující opožděnce na správné místo a zdržuje řidiče v odjezdu - díky Zlato a Tewlikite!
• Když raší kapratské buky, nic se tomu odstínu zelené na světě nevyrovná...
• A když klíčí semínka buků, je potřeba kleknout až k nim dolů a obdivovat, jak se ty lístky mohly do té hnědé čepičky ze slupky poskládat. A stydět se, že jsem ochutnala tu oříškovou šťavnatou chuť.
• Že medvěd tu fakt žije a to hovínko bylo docela čerstvé!
• Že největší lahoda je obědvat na vyhlídce Samostriel s bosýma nohama, koukat na kopce se Strážovem, a pak jen zavřít oči a broukat si písničky, co hraje Hočhoka na kytaru.
• Že ten nejvyšší vrchol je fakt kopec, ještě že při tom funění člověka protáhne česneková vůně a zrak se upíná na rozkvetlý les všude okolo. A Okeya zodpoví dotaz na jakoukoliv kytku.
• Je dobré si na Strážově nechat větrem prohrábnout vlasy a společně sníst 70% hořkou čokoládu.
• Je nemilé vstávat v 5 hodin ráno, abychom stihli autobus z Čičman a přiblížili se k Sulovu, ale aspoň jsme pomalované chalupy mohli obdivovat bez davů turistů a davy místních jsme pozorovali před kostely ve vesnicích.
• Je krásné se znovu pobrouzdat (po kolikáté už?) po hřebeni Sulovských skal a cítit, že jsem tu jako doma. A slyšet přitom jásat nad tou krásou Wenonu, která tak dlouho toužila se sem podívat až to konečně vyšlo!
• Je těžké hledat sokolí hnízdo, když ty skály jsou tak vysoké a bolí z toho za krkem. A Logan má oči jako ostříž (a taky dalekohled)!
• V Manínské tiesnave se člověk cítí maličký a nezbývá než obdivovat, co ten potůček zy ty roky do skal vydlabal.
• Že to letos zase pěkně vyšlo!

Foto z akce: https://montaja.rajce.idnes.cz/Sulovky_2017/

Ája Lehká, Okwaho