Potáborová brigáda na Kosím potoce

V Praze 2.8.2006

Kosí potok 30 - 31.7.2006

Tentokráte jsem kromě klasických prací kolem tábořiště a fary zamířil do těchto končin i s úmyslem zúčastnit se setkání starousedlíků i náplavních obyvatel městečka Michalovy Hory, kde máme faru.

Pozvánku mi předal poslední den tábora Josef Ansl - Bobr, předseda občanského sdružení Michalovy Hory. Sál v hospodě se postupně naplnil cca sedmdesáti lidmi. Na stěnách byla instalována výstavka starých fotografií, kde bylo mimo jiné vidět i to, že před farou byla pumpa, tedy, že pod zemí musíme mít zásobu alespoň užitkové vody. Dále výstavka obrázků místního umělce, zachycující výjevy z nedalekého okolí. Symbolickým penízem jsem přispěl na obnovu lávky, kterou vzala velká voda. Setkání se účastnilo mnoho známých osobností, se kterými jsme již přišli do styku nebo které jsem znal jen z legend místních obyvatel. Úvodem promluvil Bobr o záměrech sdružení. Kromě běžných věcí, které trápí obyvatele mnoha obcí, jako je třeba vybudování čistírny odpadních vod nebo funkční kanalizace, se místní občanské sdružení pouští i do odvážných projektů na záchranu a využití místních památek i přírodních krás. Konkrétně jde o vybudování naučné stezky, opravu starého hornického úřadu a vybudování muzea a hostinské a ubytovací kapacity. Nebo o pronájem kostela se snahou vybudovat prostor pro kulturní aktivity v obci i okolí. Veřejně byl také představen nový majitel fary, čili my. Mnoho místních obyvatel, se kterými jsem mluvil, nás zná. Indiáni z Caltova je již poměrně ustálené slovní spojení. Po Bobrovi promluvil i RNDr. Hlávka, odborný garant projektu "Česko Bavorský geopark". Jedná se o rozsáhlý projekt, který si klade za cíl propojit a zviditelnit geologicky unikátní lokality na české i bavorské straně hranice. Posezení pokračovalo dále neformální debatou a konzumací občerstvení a místního zlatého moku s psíkem Albim ve znaku.

Na tomto místě musím ještě zmínit, že dopoledne jsem byl popovídat za Yučim, Pavlou, členy Wanagi Oyate a rodu Volavek kmene Strážci údolí - tedy táborníky, kterým právě končil pobyt na ligových loukách. Měl jsem oprávněný strach, že když dorazím až na zalévání, nemusel bych se s nimi setkat. Po krátké zastávce u Honzy Drábka - koňáka jsem se odebral na výtečný oběd k Bobrům. Mají pěkný, nízkoenergetický, úplně nový domek na okraji Michalek nad Kosím potokem. Za zimu spálí neuvěřitelných pět kubíků vrbového dřeva. A ještě by se dalo méně, protože nemají okenice!

Vyrazil jsem pro traktor, sekačku a kubíkovou nádrž. I když trochu pršelo, země byla po uplynulém měsíci bez deště velmi vyprahlá a naše vzácné odrůdy v sadu by mohly být ohrožené. Problém, kde vzít tisíc litrů vody a nezrujnovat obecní rozvod, do kterého se musí voda ve velkých vedrech navážet cisternami, mi pomohl vyřešit Bobr. Jeho tchán vlastní čerpadlo, kterým jsme vodu vytáhli z Kosáku, v němž po deštích bylo vody dostatek. Se zaléváním mi pomáhal Pepa a Vítek (malý Bobr), který si oblíbil řídící a jediné místo na traktoru.

Druhý den jsem pak posekal spodní část horní louky, kde byla tráva nejvyšší, dále jsme s Bobrem vytáhli klády od lávky, uklidil jsem chaos kolem kontejnerů, odvezl plachty a ještě jsme společně pročistili po deštích zanesený odvodňovací kanál na lesní cestě nad úly.

Pak už jen vrátit techniku na svá místa, vše vyčistit, uklidit, zaplachtovat. Vyřídit věci kolem dodávek vody a elektřiny na faře, vyzvednout med u včelaře a hurá domů.

Komentáře, diskuze

Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.